Ve svém zatím posledním projektu vědci vpustili své dobrovolníky a dobrovolnice do nejděsivějších místností strašidelného dánského domu Dystopia Haunted House. Předhodili je do spárů scén, v nichž je například ohrožoval muž v prasečí masce s motorovou pilou, vybavili je monitory srdečního tepu, vše snímali kamerami, po hrůzné návštěvě je zpovídali.
Snažili se prozkoumat paradoxní vztah mezi strachem a zábavou.
Strach jako rekreace
Zajímá je totiž konkrétní druh strachu, nazývají ho rekreačním strachem. Lidská společnost je jím prostoupená, připomínají. V dětství slýcháme strašidelné historky, později hrajeme krvavé videohry, děsíme se u hororů, strach si však dopřáváme i u extrémních atrakcí. Rekreační strach je podle nich druhem hry, a hra slouží k učení se dovedností a rozvíjení strategií pro přežití. Skrze dávky rekreačního strachu posunujeme svoje limity, zkoumáme své fyziologické a psychologické reakce na stres.
KVÍZ: Když z filmů kape děs a hrůza. Vyznáte se v hororech? Zastavují nám krev v žilách, vyrážejí nám dech, nutí nás zavírat oči. Děsí v každém svém detailu. Jak dobře však nejznámější horory znáte? Přesvědčte se v našem kvízu. |
Jak velké však ony porce mají být? Studie, kterou dánským vědcům vydal magazín Psychological Science, se to snažila skrze experiment ve strašidelném domě zjistit. Seznala, že rovnice čím více strachu, tím lépe rozhodně neplatí. Vztah mezi zábavou a strachem podle nich odpovídá tvaru písmene U. „Když se lidé na strašidelné atrakce vydávají, nechtějí příliš málo strachu, to je nuda, ale ani příliš moc, protože to není příjemné. Chtějí se trefit doprostřed,“ shrnuje v magazínu Smithsonian jeden z autorů práce Mathias Clasen.
Vysvětluje, že nejde pouze o potěšení, rekreační strach je prospěšný, užitečný. Je mentální tělocvičnou, v níž se otužujeme, připravujeme na trable reálného života. „Malá dávka strachu elektrizuje organismus, otuží ho, připraví na větší dávku, kterou na něj život vychrstne dříve nebo později,“ popisuje Clasen.
On i jeho kolegové soudí, že jejich pátrání po prospěšnosti onoho specifického druhu strachu je na dobré stopě. Ostatně, Clasenův kolega Coltan Scrivner již dříve prokázal, že fandové hororů prokázali lepší psychickou odolnost během prvních lockdownů za pandemie covidu než ti, kteří se strašidelným filmům vyhýbali, o studii jsme psali tady. V srpnu letošního roku pak dánský tým v magazínu Journal od Media Psychology naznačil, že by horory mohly pomáhat lidem z úzkostnými poruchami a depresí.
