Šlo vám při výcviku speciálních jednotek někdy o život?
Některé ze zemí, kde jsem působil, bezpečné rozhodně nebyly. V Kongu jsem učil protiteroristickou jednotku rychlého nasazení PRI, která bojuje se zločineckými gangy či polovojenskými bojůvkami. Jejich protivníci mají často i kulomety a RPG, takže je to spíš válka než policejní rutina. V Afghánistánu se v mém policejním střeleckém kurzu sešli bývalí nesmiřitelní nepřátelé, vysocí důstojníci prosovětských armádních složek s bývalými mudžahedíny, kteří proti Sovětům bojovali.
Jak to dopadlo?
Pod naším vedením svorně absolvovali výcvik. Cvičil jsem také v Mexiku, kde narkomafie často pro výstrahu zabije nejen lokálního policejního velitele, ale i celou jeho rodinu. Ohroženi tam jsou i instruktoři, protože narcos o vycvičenou policii rozhodně nestojí. Před mým příjezdem tam jeden zahraniční kolega prý přednášel protiúnosové techniky. Za pár dnů byl z hotelu sám unesen a nalezen rozčtvrcený v kufru auta.
Vyučujete takzvané „konfrontační dovednosti“. Co si pod tím představit?Všechno, co může policistovi pomoci ve chvíli, kdy jde jemu nebo lidem kolem něj o život. Policejní zákrok je směsí psychologie, komunikace a práva. A když situace sklouzne špatným směrem, pak bohužel i donucovacích technik, sebeobrany nebo v extrémním případě i střelecké přípravy.
Nebezpečného pachatele, který si chce s hlídkou zaboxovat, je třeba zvládnout pomocí rukou, nohou, teleskopického obušku nebo služební zbraně. Policisty učím, jak by měl takový zákrok vypadat, ať sedí v restauraci, v autě, nebo třeba jdou po ulici. Dalo by se tomu říkat i legitimní použití síly v rámci zákona.
Chybu uděláte jen jednou
Vaší specialitou je teleskopický obušek ESP. K čemu je dobrý?
Na rozdíl od dřevěného nebo plastového obušku, které se používaly dřív, je teleskop multifunkční. Neslouží tedy policistovi jen k obraně, ale třeba i ke znehybnění pachatele nebo jeho dovedení do poutací polohy. K teleskopu patří široká škála doplňků, které ho umožňují použít i jako záchranářský nástroj. Dají se s ním páčit dveře, rozbíjet okna, můžete vyprošťovat zraněné. Složený na opasku je navíc velmi kompaktní.
Pár dalších příkladů?
Třeba v Číně jsme hodně učili destrukční techniky při vstupu do vozidel. Může to být cokoli, autonehoda, zákrok proti pachateli zamčenému v autě. Nácvik je občas i docela veselý. V západočínské provincii Sinťiang, které se přezdívá čínský Afghánistán, nám na základně speciálních jednotek přistavili zcela novou policejní dodávku. Několikrát jsme se ptali, jestli to auto skutečně budeme demonstrativně rozbíjet, velitel nám to odkýval. S kolegou jsme tedy začali předvádět, jak s pomocí teleskopu dostat pachatele z auta ven.
Pavel ČernýVystudoval vojenský obor na FTVS UK, 15 let působil u policie jako instruktor sebeobrany a střelecko-taktické přípravy. Coby lektor ministerstva vnitra po mnoho let realizoval resortní kurzy pro speciální zbraně. Je autorem ESP systému bojových technik s teleskopickým obuškem a spoluautorem dvoudílné učebnice Manuál obranné střelby. Píše knihu o výuce sebeobrany po celém světě, která vyjde na podzim. |
Co na to velitel?
Zbledl. Myslel, že jedno rozbité okno odepíše jako nehodu. My jsme však ta okna během pár sekund zlikvidovali asi čtyři, pak přeřezali pásy. Když jsem podobnou ukázku chystal v Togu, velitel mě prosil, ať okna u auta nerozbíjím. Jeho bratr prý má autoservis a skla by se mu hodila. Nepřistoupil jsem na to, za chvíli lítaly střepy.
Liší se nejčastější policejní zákroky podle zemí?
Asi tři čtvrtiny výcviku jsou stejné, ale občas po nás chtějí něco speciálního. Třeba v Číně nám vyprávěli, že mají problém s neregistrovanými rikšami. Jejich majitelé se prý hlídce často snaží ujet a bývají agresivní. Máme prý vymyslet zákrok proti rikšákovi.
Vrazit mu teleskop do drátů?
Přesně tak, kalená ocel to rozhodně vydrží. Když jsme pak figuranta během výcviku tahali z půjčené rikši na zem a nasazovali mu obuškem škrcení, cukaly nám koutky.
Jaký je přístup policistů k výcviku?
Velmi se to liší. V Číně jsem narazil na neuvěřitelné profesionály a dříče. Sebeobranné postupy si sami zkoušeli i o pauze, koukali do tabletů na nahraná videa s technikou, velmi rychle se učili. V jiných částech světa policisté tak aktivní nejsou. Lenost a nezájem je vidět hlavně v Africe a Arábii. Asi nejhorší byla kuvajtská policie a národní garda. Policisté jsou tam zvyklí být v práci jen asi dvě hodiny denně a jakmile jsem dal pětiminutovou pauzu, polovina se jich rozutekla.
Každou sobotu
Ve vydání magazínu Víkend čtěte v sobotu 13. dubna například o tom, proč muži umírají dřív, proč tomu tak nebylo vždy a proč to tak nemusí být napořád. A k tomu vás magazín provede Brnem a vysvětlí, co je čára, kam na prygl a kde si dát škopek.
Máte od studentů zpětnou vazbu?
Když jsem ještě učil české policisty, mnohokrát mi některý z nich děkoval: „Když jste mě v kurzu honil, moc jsem to neocenil. Později mi to zachránilo život.“ Takové chvíle jsou dojemné. Ale liší se to zemi od země. V Česku policista použije zbraň jen výjimečně, zatímco třeba v Mexiku je to pravidlo. „S pistolí se chceme naučit dokonale zacházet,“ říkali mi. „Víme, že chybu uděláme jen jednou.“
Jsou v takových situacích i veselé historky?
V Kongu policisté se samopaly a v neprůstřelných vestách přivedli na základnu několik spoutaných chlapů s tričky přes hlavu. Myslel jsem, že je to legrace, ale prý si o pauze kurzu odskočili pochytat gang, který už dlouho hledali. „Říkal jste, že výcvik má být co nejreálnější, takže si na nich teď všechno vyzkoušíme,“ povídá jeden z mých žáků. „Možná je přitom zraníme nebo i zabijeme, ale je to jedno, stejně dostanou trest smrti.“
Co vy na to?
Když jsem to nevěřícně odmítl, zklamaně zadržené odtáhli pryč. Posuzovat to evropskýma očima je nesmysl. My žijeme v bezpečné zemi, ale v Kongu jde příslušníkům takové jednotky každý den o život. V Indii jsem policisty při výcviku varoval, že následující technika bude bolestivá. Jeden mi odpověděl: „V Indii je bolestivý i sám život.“
Použil jste své dovednosti někdy sám?
V pražském obchodním centru Smíchov jsem byl svědkem hádky zfetovaných mladíků s prodavačkou. Házeli po ní věci, a když jsem se jí zastal, počkali si na mě. Nebyli ovšem zvyklí na to, že někdo sice chce konflikt řešit komunikací, ale v jedné ruce už má pepřový sprej a v druhé teleskopický obušek. Nakonec jsem musel použít oboje. Pro takové gaunery je šok narazit na někoho, kdo není odevzdaná oběť.
Musím však zdůraznit, že civilní sebeobrana ani policejní zákrok není matematika. Neexistuje recept na to, aby se vám nic nestalo, protože i nejpřipravenějšímu člověku může chybět štěstí. Nikdy nevíte, jestli nezakopnete, nebudete napadeni zezadu. I když trénink vaše šance zvyšuje.
Česko má rozumný zákon o zbraních
Neptejte se, kolik lidí jsem zabil, říká veterán Cizinecké legie Účastnil se nejtěžších konfliktů, které připomínaly peklo na zemi. Viděl násilí ve všech podobách a setkal se i s jeho oběťmi. „Na smrt vás nepřipraví ani nejtvrdší výcvik,“ říká po patnácti letech v Cizinecké legii Stanislav Gazdík. |
Evropa se dnes občany snaží odzbrojit. V Německu nebo ve Francii nesmíte vlastnit některé typy nožů, v Nizozemsku je zakázán pepřový sprej, který má u nás v kabelce každá druhá žena. Je tam bezpečněji?
Naopak. Jak tvrdíme i v rámci kampaně našeho lidskoprávního projektu LIGA LIBE, zákazem sebeobranných pomůcek populističtí politici nevytvoří bezpečnější společnost. Potenciální oběti trestných činů jsou jen slabší a zranitelnější. Zločinci a teroristé na tom budou líp, protože oni se zákazem samozřejmě neřídí. Buď si zbraň opatří načerno, nebo k útoku použijí něco jiného. Kdo chce na vánočních trzích kamionem zabít co nejvíc lidí, těžko bude dodržovat dopravní předpisy.
Beze zbraní se z nás tedy stanou ovce na porážce?
Přesně tak, zlého chlapa s pistolí zastaví jen hodný chlap s pistolí. V pařížském klubu Bataclan se v listopadu 2015 hosté snažili teroristy vyzbrojené kalašnikovy zarazit házením stolů a sklenic. Beze zbraní neměli šanci, zahynulo 130 lidí. V červenci 2016 se sebevražedného řidiče kamionu ve francouzské Nice pokusil neúspěšně zastavit odvážný motorkář. Kdyby býval měl pistoli, nemuselo zemřít 87 lidí.
Na zločince neplatí vlídné slovo, a když máte holé ruce, jen hrdinství nestačí. Zbraň není zlá ani hodná, je stejná jako člověk, který ji drží v ruce. Proto jsem rád, že v Česku zatím máme jeden z nejlepších zákonů o zbraních na světě.
Co na něm oceňujete?
Pokud jde o střelné zbraně, musíte splnit přísná zdravotní kritéria, mít čistou trestní minulost a být bezúhonný. Když tím vším úspěšně projdete, na rozdíl od jiných zemí už nejste závislý na libovůli úředníka. Zbrojní průkaz je u nás totiž pak už nárokový. A vlastnictví střelné zbraně z vás paradoxně dělá odpovědnějšího a spolehlivějšího člověka.
Co prosím?
Změní vám to život, protože pokud porušíte pravidla, o zbrojní průkaz zase rychle přijdete. Střelnou zbraň si například nesmíte vzít nikam, kde budete pít alkohol. Srozumitelněji řečeno: majitel legálně držené pistole nechlastá. Český zákon navíc vůbec neřeší takzvané chladné zbraně, třeba nože, sekery, mačety nebo meče. Proti některým jiným evropským zemím je to velmi rozumný přístup.
V čem?
Podobně to vysvětluji ve filmu Lid vs. zombie, který má na Facebooku a YouTube LIGY LIBE za pár dnů od zveřejnění tisíce zhlédnutí. Kdybych se chtěl projít po Václavském náměstí se samurajským mečem za pasem, i když nevím, proč bych to dělal, možná by mě zastavila policejní hlídka. Zeptala by se, proč ten meč mám, ale kdyby viděla, že jsem v klidu a nikoho neohrožuji, nechala by mě být.
Český zákon o zbraních je velmi liberální, přesto jsme dlouhodobě jednou z nejbezpečnějších zemí světa. V Německu, ve Velké Británii a v dalších zemích, kde se slušní lidé nemají lumpům čím bránit, jsou kriminalita a terorismus naopak na vzestupu. Takže to nejspíš nebude zbraněmi.
Čím to tedy je?
Politicky korektně řečeno tam žije víc příslušníků jiných kultur, kteří nenávidí naši společnost. Jako bývalý policista vám povím, že nejvíc lidí je zabito obyčejným kuchyňským nožem, sekerkou, nůžkami a též holýma rukama, například uškrceno nebo umláceno i kamenem či klackem. Zakážeme kvůli tomu kameny a klacky?
Vraždit jde mnoha způsoby, ale vždy zabíjí člověk, ne prostředek, který k tomu použije. Žádný zákon nezabrání, aby někdo pobodal lidi na ulici nožem, nebo do nich vjel náklaďákem. Leda že bychom stejně jako v Šípkové Růžence zakázali všechno, co je špičaté a ostré. Máte auto? Jistě vás nenapadlo někoho záměrně přejet. Ani držitel zbrojního průkazu nebude střílet po náhodných chodcích. Proč by to dělal?
Preventivní odzbrojení je tedy presumpcí viny?
Přesně tak. Evropští politici vycházejí z naivní představy, že když zakážou zbraně, zavládne na světě láska a mír. „Zbraně jsou zlo,“ říkají aktivisté. Ať tedy nejdřív zkusí přesvědčit zločince, teroristy a diktátory, aby je odevzdali. Slušní občané musí mít možnost bránit se zlu.
