„Chceme-li porozumět procesu stárnutí, musíme se podívat na velmi aktivní staré lidi,“ vysvětlil důvody svého výzkumu kondice, cvičebních a stravovacích návyků Richarda Morgana odborník z Maastrichtské univerzity Bas Van Hooren. Soudí, že když věda prověří ty muže a ženy, kteří si uchovali sílu a kondici až do pozdních let, najde vodítka, která do takového cíle napomohou i ostatním.
Pana Richarda Morgana jako by přitom vědcům seslalo nebe. Dnes se muž, který se před důchodem živil jako pekař, chlubí čtyřmi tituly světového mistra v halovém veslování. Jenže do svých třiasedmdesáti let žil docela jinak, nesportoval, necvičil.
Až jako penzista jednou doprovodil na veslařský trénink jednoho ze svých vnuků. Kouč tehdy starého pána vyzval, ať si to zkusí také. Pan Morgan se do veslařského stroje posadil. Jaksi ho to chytlo.
U indoor veslování zůstal, sklidil řadu úspěchů, udělal pěknou sbírku medailí, ale především našel to, co ho baví. „Začal jsem od nuly. A zničehonic jsem zjistil, že dělat to mi dává hodně potěšení,“ odtušil Richard Morgan docela lakonicky redaktoru listu The Washington Post.
A protože jeho vnuk je kolegou pana výzkumníka Van Hoorena, stal se nakonec Richard Morgan předmětem vědeckého pídění se za tajemstvím kondice ve stáří. „Byl to pro mě jeden z nejvíc inspirujících dnů, která jsem kdy v laboratoři strávil,“ uvedl po zkoumání zdravotního stavu sportovce v pokročilých letech Philip Jakemen, další člen výzkumného týmu.
Jeho studie, vydal ji magazín Journal of Applied Physiology, nahlíží i do cvičebních a stravovacích návyků muže, který se sportem začal tak pozdě a získal jím tak moc.