Důležité je hýbat se. Kdykoli. Konkrétní denní časy však podle výzkumů přinášejí benefity.
Přínos australské práce, vyšla v magazínu Diabetes Care, je v jejím rozsahu. Po celých osm let totiž sledovala 30 tisíc lidí nad čtyřicet let věku, kteří se trápili s obezitou a z nichž tři tisíce žily s cukrovkou druhého typu. S pomocí nositelné elektroniky monitorovala jejich ranní, odpolední a večerní fyzickou aktivitu. Vědecký kolektiv z univerzity v Sydney zajímala frekvence, s níž se účastníci a účastnice pokusu dopouštěli aktivity střední až energické intenzity. Jako jedno kolo se přitom počítala každá taková, která trvala tři minuty a více.
Autorský tým studie však nezajímala konkrétní povaha tělesné aktivity. Mohlo jí být zvedání činek v posilovně, ale i výživná procházka. „Nevylučovali jsme žádnou činnost, kterou jsme sledovali. Mohlo to být cokoli od power chůze, tedy energické vycházky, po chůzi do schodů. Ale též běh, fyzická práce při zaměstnání, energický úklid bytu,“ cituje portál SchiTechDaily Matthewa Ahmadiho, který se výzkumu účastnil.
Jinými slovy, autorský kolektiv si nezužoval zkoumanou aktivitu jen na strukturované tréninky, které za cvičení považuje každý. Zohledňoval i energický pohyb v běžném životě, to je další přínos australské práce. Třemi minutami však fyzickou činnost podmiňovala studie proto, že předchozí výzkumy prokázaly, že zdravotní přínosy pohybu se v onom limitu lámou, po třech minutách poskočí nahoru.
Při analýze rozsáhlého datového souboru studii zajímalo, zda a jak se budou lišit přínosy s ohledem na dobu aktivity a její frekvenci a celkovou délku. Jako referenční hladinu použila ty, kdo vlastně vůbec necvičili, kdo si dopřáli pouze jedno kolo takovéto aktivity denně, nebo ani to ne.
