Účastnic a účastníků bylo šedesát, bylo jim mezi devatenácti a sedmadvaceti. Tým Terua Hashimota z japonské Tohuku University je rozdělil na experimentální a kontrolní skupinu, první nabídl silový trénink, druhé klid. Obě skupiny však podstoupily paměťové testy, před tréninkem a poté dva dny po cvičení.
Výsledky, které shrnuje studie v magazínu Brain and Behavior, prokázaly „významná zlepšení v paměťovém výkonu“ skupiny, která podstoupila silový trénink. Zjištění bylo naprosto v souladu s předchozími výzkumy, i ty přinesly data o spojení silového, ale i aerobního tréninku se zdravým mozkem a pamětí. Jenže cílem aktuální práce bylo potvrdit dopady silového tréninku na paměť během krátkého časového období, poznamenal Hashimoto na serveru PsyPost.
Jeho tým se však nespokojil s paměťovými testy, na pomoc si vzal i techniku magnetické rezonance. Odhalila zvýšená propojení mezi jistými oblastmi hipokampu, který je umístěn ve spánkovém laloku, hraje velkou roli při krátkodobém uchovávání informací a bývá jednou z prvních poškozených oblastí při Alzheimerově chorobě, a dalšími mozkovými oblastmi u tréninkové skupiny. Lepší výsledky v paměťových testech šly tedy ruku v ruce se situací uvnitř mozku, s aktuálním stavem mozkových sítí souvisejících s pamětí.
Pokus a výzkum tedy sice odhalil, že krátkodobý interval silového tréninku dokázal statisticky významně vylepšit jak výkon paměti při testování, tak reálný stav mozkových propojení – pořád to však nebyla nijak gigantická změna. Nikdo ji však ani nečekal, výzkum měl doložit dopady velmi krátkodobého úsilí. To se podařilo.
Nyní má potvrzený efekt otevřít dveře studiu dlouhodobých účinků silového tréninku na paměťovou kondici. Další výzkum by měl podle Hashimota, poznamenává server List23, upřesnit potřebnou délku cvičení, intenzitu, načasování, měl by zkoumat, jak se efekty posilování liší podle populačních skupin. Aktuální studie dala důkaz, že se další zkoumání vyplatí. A že je dobrý nápad věnovat se silovému tréninku.
