Sešly jsme se v zákulisí Divadla Kalich po představení komedie plné jiskřivých dialogů Návštěva na zabití, ve kterém Taťjana Medvecká coby Američanka Elsa exceluje. Trochu provinile jsem se jí zeptala, jestli ji rozhovor v tak pozdní hodinu přece jen neobtěžuje. Se smíchem mi odpověděla: „Jsem noční pták, takže jsem při smyslech víc večer než ráno.“
Pravda je, že ačkoli už bylo hodně po desáté, sršela energií, a když mluvila o divadle, zářily jí oči. Taťjana Medvecká patří k herečkám, které mají to velké štěstí, že nezapadly do škatulky, a tak je rozptyl jejích rolí opravdu široký.
Uvědomujete si tohle velké herecké štěstí?
Určitě. Ze začátku kariéry jsem ale byla spíš takové ošklivé káčátko, měla jsem pocit, že tohle zůstane moje parketa. Ovšem zejména díky divadlu se mi ze škatulky podařilo vystoupit. Právě divadlo dává herci prostor, je tu větší možnost iluze, šalby a také takové té tiché dohody mezi hercem a publikem, když hrajete například královnu, diváci vám věří, i když by vás do takové role filmoví režiséři neobsadili.
Chodila jsem do Gymnázia Nad Štolou, kde se sešla vzácná skupina lidí, a představte si, že z našeho ročníku zůstala více než polovina dodnes se svou první láskou.
