„Kanál Dunaj - Odra - Labe považuji za megalomanskou stavbu, navíc argument, že by se projektu účastnili stavitelé čínských Tří soutěsek, je spíš varovný,“ říká Drahoš v knize rozhovorů, které s ním pořídil Jiří Padevět a která je nahlédnutím do názorů i soukromého života zájemce o prezidentskou kandidaturu. Drahoš minulý týden ve slezském Jablunkově, kde strávil mládí, oznámil, že bude kandidovat na Hrad a bude pro to shánět potřebných 50 tisíc podpisů občanů (více zde).
Knihu rozhovorů s prof. Jiřím Drahošem nazvaná Věda života vydalo nakladatelství Academia.
Lidstvo sice podle Drahoše přetváří svět k obrazu svému a v knize ocenil celou řadu staveb, Velkou čínskou zdí počínaje a Panamským či Suezským průplavem konče, na straně druhé jsou podle něj také menší stavby, které do národního měřítka vůbec nezapadají ani nemají valný smysl.
„Myslím, že přesně takovou stavbou je kanál Dunaj - Odra - Labe. Když slyším argumenty, že Baťa tehdy kanál naplánoval, a dokonce část postavil, silně přemýšlím o tom, zda to někdo může jako argument myslet vážně,“ uvedl.
Aniž by tak vyslovil jméno svého soupeře v boji o Hrad, současného prezidenta Zemana, jasně se proti němu vymezil.
Loni při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Česku bylo podepsáno 30 obchodních dohod a jedna z nich se týká i analytické spolupráce na přípravách zmíněného kanálu. Dlouhodobý propagátor tohoto díla Zeman tehdy řekl, že i politici mají své sny a tím jeho je vybudování právě tohoto kanálu (více o tom zde).
Pročínské sklony Miloše Zemana kritizoval Drahoš už minulý týden v prvním rozhovoru po oznámení kandidatury pro časopis Reflex. „Je pro mě nepřijatelné, aby český prezident říkal v Číně, že se tam jezdí učit, jak stabilizovat společnost,“ prohlásil Drahoš (více zde).
Proti Islámskému státu se mají spojit USA a Rusko
Jako muž, který chce stanout v čele státu, nechává v knize rozhovorů nahlédnout i do svých názorů na řadu klíčových problémů zahraniční politiky.
„Jsem jednoznačným zastáncem Evropské unie, ale ve formě unie národních států, nikoli evropského superstátu. Nezbytným předpokladem pro další rozvoj Evropy je posílení kompetencí národních států v určitých záležitostech,“ říká bývalý šéf Akademie věd, osmašedesátiletý profesor Drahoš. Minulý týden při setkání s novináři mluvil o tom, že nemá vyhraněný názor na euro.
Řešení migrace je podle něj nutné hledat na celoevropské úrovni, a v boji proti teroristům z takzvaného Islámského státu se musí spojit Američané s Rusy i Araby. „Máme-li situaci řešit, je to možné pouze v úzké spolupráci nejen obou světových velmocí, ale i dalších států, s arabskými zeměmi,“ uvedl. A to přesto, že zahraniční politiku Ruska podle něj v zásadě určuje jediný člověk, bez jakékoli možnosti demokratické korekce.
Vysídlení Němců po válce? Vše má příčinu a následek
Na rozdíl od bývalého ministra zahraničí a dřívějšího šéfa TOP 09 Karla Schwarzenberga se nechce nechat Drahoš vtáhnout v kampani o Hrad do interpretačního souboje o poválečný transfer Němců z Československa, což ovlivnilo druhé kolo voleb duelu Zeman - Schwarzenberg v roce 2013.
V řetězci událostí má totiž podle Drahoše všechno svoji příčinu a následek. „Je nesporné, že Němci v určitou chvíli většinově propadli kouzlu Adolfa Hitlera, což se týkalo také sudetoněmecké menšiny v Československu. Ta nadšeně souhlasila s anexí pohraničí, s rozbitím republiky i s dalšími událostmi, které vedly ke světové válce. Poválečný odsun sudetských Němců byl tedy především důsledek něčeho, co se stalo v předchozích šesti letech,“ hodnotí události roku 1945 po druhé světové válce.
Drahoš také v knize Věda života říká, že je přesvědčen o tom, že hlavní problémy dneška nejsou pravicové ani levicové a měly by je řešit vlády bez jakékoli politické orientace. Za klíčový problém dneška považuje přílišné rozevírání nůžek ekonomické nerovnosti, což se podle něj týká nejen sociálně nejslabších, ale stále častěji i středních vrstev. To podle Drahoše v důsledku generuje extremistická hnutí na obou stranách politického spektra.
Šéfovské sklony má od mládí, nabídku jít do KSČ odmítl
Odpověď na otázku, kde se v něm vzala touha být prezidentem, mimoděk přiznává už v kapitole, v níž mluví o svém mládí v rodném Slezsku. „Já jsem měl určité šéfovské sklony už od mládí,“ prozradil na sebe a v knize o svém rodném kraji říká, že jsou tam lidé přece jen trochu tvrdší a že si myslí, že člověk si musí vybojovat své postavení, své místo na slunci.
Drahoš nebyl za minulého režimu členem KSČ. „Mou odpovědí bylo, že také dělám vědu a jde to i bez členství ve straně,“ odvracel výzvy kolegů. Nepochopitelné pro něj je, jak někdo do komunistické strany mohl vstoupit po okupaci Československa v roce 1968. „Docela jsem chápal, že někdo vstoupil do strany v polovině šedesátých let, kdy si mohl myslet, že je reformovatelná zevnitř. Ale proč to někdo udělal v osmdesátých letech, dokonce ve druhé polovině osmdesátých let, to mi dodnes nejde na rozum,“ říká Drahoš v knize. Po listopadu 1989 nechtěl, aby byl místo Gustáva Husáka prezidentem představitel „pražského jara“ Alexandr Dubček, který tu ambici měl, než byl zvolen hlavou demokratického státu Václav Havel.
O svém vztahu k víře Drahoš v knize Věda života říká, že je křtěný, ale nepraktikující katolík. „Nemám potřebu chodit do kostela, nikdy jsem nebyl u zpovědi, nebyl jsem ani biřmován a svůj vztah k víře beru jako něco velmi intimního. Jako vědec souhlasím s výrokem, že víra začíná tam, kde končí věda,“ pouští čtenáře nejvíce do svého soukromí.
A koho zajímá jeho rodinný život, dočte se třeba, že svou manželku nenalákal na sbírku motýlů, ale poté, co ji poznal na plese Střední knihovnické školy, ji pozval na výstavu obrazů holandských mistrů 16. a 17. století. Vše si dopředu nastudoval, aby jí imponoval. A říká, že teď, po téměř 43 letech manželství, je jejich společnou vášní Divadlo Járy Cimrmana.
Jiří Drahoš oznámil záměr kandidovat minulý týden v Jablunkově:
28. března 2017 |
