„Jsme rádi, že tato kopie najde své místo tady u vás. Doufáme, že si uvědomíme, že i děti, které žily v ghettu, měly své představy a naděje,“ řekl při předávání astronaut Andrew Feustel.
„Tyto kresby vyjadřují ducha, vizi, představivost a naději, kterou Petr Ginz choval ve svém srdci a mysli. Je to vize, se kterou se podělil s ostatními dětmi v ghettu. Je to jedna z šesti kopií,“ dodal Feustel.
Originál obrázku je uložen v jeruzalémském památníku holocaustu, kam se vrátí zbytek kopií, které měl u sebe Feustel během pobytu mimo Zemi.
„V roce 2017 jsme s manželkou byli na recepci v centru českého kulturního dědictví v Hustonu v Texasu a ředitel organizace nás oslovil, zda neuvažuji o tom, že bych vzal kopii kresby Petra Ginze a dokončil tak misi, kterou začal izraelský astronaut Ilan Ramon,“ vyprávěl astronaut.
„Ten s sebou vzal obrázek v roce 2003, ale při návratu se stala tragédie, kterou nepřežila ani posádka, ani obrázek. Po diskuzích jsme to zařídili tak, že ji vezmeme. Byla to pro nás velká čest. Kresby byly v mé kabině, kde jsem spal. Měl jsem s sebou plastovou tašku a tam byly po celých 197 dní,“ popsal Feustel.
Shodou náhod shořel raketoplán Columbia při průletu atmosférou 1. února 2003, tedy přesně v den chlapcových narozenin.
Petrovi bylo třináct let, když malbu udělal. Promítl představu toho, jak vypadá Země z povrchu Měsíce. Mimo to také psal nejrůznější romány a stál u zrodu časopisu Vedem, který v terezínském ghettu vycházel mezi lety 1942 - 1944. Vytvářeli ho chlapci žijící v bloku L417, konkrétně v buňce nazývané 1. chlapecký domov.
Obrázek shořel s raketoplánemObrázek nazvaný Pohled z Měsíce na planetu Zemi od čtrnáctiletého terezínského vězně Petra Ginze se ocitl ve vesmíru hned dvakrát. Poprvé to bylo už v roce 2003, kdy ho na palubu raketoplánu Columbia vzal první izraelský kosmonaut Ilan Ramon. Domů už se ale nevrátil, při zpáteční cestě se raketoplán několik minut před přistáním rozpadl a shořel v atmosféře. Tragédii, která se odehrála v den Petrových nedožitých 75. narozenin, nikdo nepřežil. I díky této události se svět dozvěděl o existenci chlapce, jehož jméno do té doby znal jen úzký okruh lidí. Reprodukce kresby, kterou vzal loni na Mezinárodní kosmickou stanici americký astronaut Andrew Feustel při Expedici 55, měla šťastnější osud a vrátila se spolu s posádkou zpět na Zemi. Čtrnáctiletý Petr Ginz, který měl po tatínkovi židovské kořeny, na kreslil obrázek známější pod názvem Měsíční krajina tužkou, tuší a štětcem v terezínském ghettu krátce poté, co sem byl roku 1942 na podzim deportován z Prahy, kde žil s rodiči. Mladík v Terezíně působil jako šéfredaktor dětského rukopisného časopisu Vedem. V září 1944 odjel v transportu do Osvětimi, kde zahynul v plynové komoře. Strasti války přežila z Ginzova okolí jen jeho sestra, později uznávaná malířka, a otec, kteří odešli v roce 1948 do Izraele. (men) |
V časopise vycházely básně, literární kritiky, kresby, fejetony, povídky nebo reportáže. Vše museli chlapci napsat sami, zredigovat i ilustrovat. Dodnes se zachovalo zhruba 800 stran publikace, díky tomu, že byly během války ukryty na půdě terezínských baráků nebo v různých skrýších.
„Petr Ginz měl široký záběr, byl vynikající spisovatel, kreslíř, básník a redaktor. Dá se o něm říci, že byl vedoucí tvůrčí duch mládeže v ghettu. Stál u zrodu časopisu Vedem, kde jsou všechny články neobyčejně zralé, i když jejich autorům bylo okolo třinácti let,“ sdělil historik Vojtěch Blodig.
„Snažili se uchovat vědění pro své vrstevníky a připravit se na lepší dny po válce, protože všichni věřili, že se osvobození dožijí. Chlapců, kteří se přímo podíleli na vytváření Vedem, bylo zhruba dvacet, ale je těžké to takhle říct, protože přicházeli a odcházeli,“ dodal Vojtěch Blodig.
Nebyla to první Feustelova mise, při které vzal předměty spojené s Českou republikou. Spolu s ním již do vesmíru letěly Písně kosmické od Jana Nerudy nebo Milerův Krtek. Na příští misi si podle slov své manželky Indiry, jejíž matka pochází ze Znojma, vezme české pivo.
„Zatím nemám plány pro další, ale jsem aktivním členem vesmírného programu, takže doufám, že se tam ještě dostanu. Nevím ale, jestli mi manželka dovolí, abych letěl,“ smál se Feustel.
