Cuketa má sice své vzdálené předky ve střední Americe, ale ona sama se narodila v Itálii, coby výsledek práce místních šlechtitelů. V našich kuchyních si našla místo až koncem 80. let minulého století, kdy se stala hitem. I proto, že k jejímu pěstování není potřeba žádných velkých zahradnických zkušeností a její využití je velice pestré, což káplo do noty jak domácím zahrádkářům, tak hospodyňkám lačným po novotách.
Její výhodou, jež se zprvu jeví jako nedostatek, je nevýrazná až mdlá chuť, která ovšem dovede báječně přijímat všechny chutě a vůně koření, bylinek a dalších aromatických přísad, jako je třeba cibule nebo česnek.
Navíc dodá pokrmu šťavnatost, vláčnost a také objem, což se projeví nejen při přípravě oblíbeného cukeťáku nebo leča, ale také třeba při pečení moučníků od bábovek přes dorty až po perník.
Šéfkuchaři používají téměř výhradně jen menší plody, které jsou křehčí a fajnovější, pokud vám ale dědeček přinesl ze zahrady „mastodonta“, najdete jistě spousty využití i pro něj. Jen se možná budete muset zbavit středu se semeny.
Cuketa je vhodná také při různých dietách, včetně té redukční, protože má velmi nízkou energetickou hodnotu. Jejím hlavním stavebním kamenem je voda, obsahuje také malé množství vlákniny a jen kolem čtyř procent sacharidů. Je také zdrojem karotenu a draslíku, který pomáhá organismu zbavit se soli a nadbytku vody.
Co vše si z cukety můžete připravit? Inspiraci najdete na následujících stránkách.
