Který den se považuje za začátek předvánočního času?
Na sv. Ondřeje 30. listopadu. Tento svátek se považoval za nejdůležitější pro věštění budoucnosti. Snad proto, že stál na počátku zimního období a souvisel ještě s předkřesťanským kultem pohanských démonů a s ochranou před zlou mocí nastupující zimy. Hlavně děvčata se pouštěla do různých praktik v touze poznat svého nastávajícího. Zvláštní čáry prováděla například se žábou. Zahrabala ji do mraveniště a podle kostí, které z ní zbyly, se věštilo. Nebo klepala na kurník. Ozval-li se kohout, do roka se vdala, pokud slepice, hrozilo, že zůstane svobodná. Doma si lidé na stůl nachystali hřeben, skývu chleba, hrstku hlíny a prsten. Každou indicii přikryli hrnkem, zamíchali jimi a po odklopení se dozvěděli, co je v příštím roce čeká. Hlína znamenala smrt, chleba majetek, hřeben nemoc a prsten svatbu.
Jedním ze svátků, na který se dodnes nezapomíná, je Barborka.
Čerstvě uřezané větvičky si 4. prosince nosí domů ještě spousta lidí. Kdysi si jich dívky uřízly dvanáct, daly je do vázy a každý den jim měnily vodu. Ne ledajakou, ale vázu plnily tou, ve které se umývaly. Každou větev pojmenovaly jménem chlapce. Ta, která na Štědrý den rozkvetla, symbolizovala jméno vyvoleného. Někde zase větvičky dostaly názvy jednotlivých měsíců. Která rozkvetla nejdříve, ten měsíc měl být nejšťastnější. V 19. století se odehrávaly i takzvané barborské.
I svátek Mikuláše se drží, i když se už o něj většinou starají obce.
Mikuláš býval spojený s opravdu velkou obchůzkou. Po obcích kráčel průvod rozdělený na bílou a černou skupinu. V první šel například Mikuláš, doktor, kuchaři, andělé a v druhé hrobníci, smrtka a čerti. Ti byli oblečení do převrácených kožichů, na beranici měli rohy, z úst jim visel dlouhý červený jazyk a chrastili řetězy. Hodná část vybrala předtím od rodičů drobné dárky, jako jsou ořechy, sušené ovoce, nějaký pamlsek a podobně, které pak dětem za básničku rozdávala, zlobivé děti čerti strašili. Hodně se také vyráběly perníky s vyobrazením Mikuláše, andělů a čertů a prodávaly se na trzích. Z obchodů pak zmizely, jsem ráda, že se opět dají koupit.
Zato na svátek sv. Lucie se už dnes skoro zapomnělo...
Ano, a je to škoda. V tento den si ženy nasazovaly zvláštní masky. Z kornoutu vytvořily čapí zobák nebo si obličej pomoučily a zabalily se do bílých plachet. „Lucky“ navštěvovaly domy a buď jimi jen prošly, nebo přitom prováděly různé úkony. Jedna například jako drhla ve světnici podlahu kartáčem, který si přinesla, jiná bílila štětkou stěny a kamna, další nutila metlou děti modlit se. Někde vymetaly husím perem čtyři rohy světnice, aby vyhnaly zlé duchy. Za to pak dostaly chléb, sůl a vodu. V den svátku Lucie bylo zakázáno předení a kolovraty se dokonce vynášely ven ze světnice. Zrní hospodyně sypaly slepicím do obruče, aby nevybíhaly ze statku a dobře snášely. Na severovýchodě Moravy ženy věřily, že na Lucku se na Radhošti slétají čarodějnice. Proto přetrvával zvyk dávat každý den od sv. Lucie až do Vánoc stranou jedno poleno. Jimi se pak topilo na Štědrý den v kamnech, jako ochrana před čarodějnicemi po celý nastávající rok. Mládež na Bohumínsku zase obcházela večer kolonie a vesnice s hořícími svícemi ve vydlabaných dýních. Průvod navzdory pozdnímu adventu končil v hospodě, kde zábava trvala až do rána. Dívky si na Lucii strkaly pod polštář kartičky se jmény chlapců a každý den jednu vytáhly. Ten napsaný na té poslední se měl stát jejich manželem.
A co když jméno na první rozkvetlé větvičce o Štědrém dnu, utržené ve svátek Barbory, bylo jiné než na poslední kartičce?
Vidíte, to mě nenapadlo a opravdu nevím, jak to potom dívka vyřešila.
Jak slavili předci Štědrý den?
Štědrý den je druhý největší svátek po Vzkříšení. A také rodinný. Lidé se postili a ke stolu zasedli až s východem první hvězdy, což bývalo kolem 17. hodiny. Začínalo se modlitbou. Na stůl se pokládal slavnostní bílý ubrus a na něm nesměl chybět chléb a svíce jako symbol světla a těla Krista, klíč jako ochrana proti zlodějům a modlitební knížka. Pod ubrus patřila sláma, pod talíře mince a pod stůl naturálie jako brambory, zelí, obilí – symbol zajištění dostatku důležitých životních potřeb. I sekera, která sloužila jako ochrana před bolestí hlavy. Kolem nohou stolu upevnili řetěz a každý na něj položil nohu, aby byl zdravý.
Bývaly večeře bohaté?
Večeře symbolizovala štědrost domácnosti a hojnost potravy pro další rok. Hospodyně se snažila připravit co nejvíce druhů pochutin, proto následovalo několik chodů. Oplatek, chléb, polévka, kaše, maso, cukroví, štrúdl, vánočka, sušené ovoce a podobně, to vše patřilo na stůl, podle toho, kdo si co mohl dovolit. Kapr a bramborový salát přišli až ve druhé polovině 20. století, stejně jako vánoční stromeček se v českých zemích objevil v bohatších rodinách až na počátku 20. století. Na Těšínsku v dřevěnicích se věšel nad stůl špičkou dolů, aby v místnosti nepřekážel. Část pokrmu od stolu se donesla i dobytku, kladla ke stromům, sypala po zahradě i do studny, což vyjadřovalo vzájemnou provázanost osudů celého hospodářství.
Přetrvaly štědrovečerní zvyky?
Jako jedny z mála. Mnozí určitě znají a praktikují lití olova nebo vosku, pouštění svíček ve skořápkách ořechů nebo krájení jablka, kdy jadřinec ve tvaru kříže znamená nemoc. Hází se dozadu i střevícem. Špička ke dveřím hlásí, že dotyčná půjde z domu. Každý si i rozlouskl čtyři ořechy, na každé roční období jeden. Červivé nebo uschlé jádro ukazovalo nepříznivou budoucnost v daném čase. Podobných zvyků bývalo, a i se zachovalo, spoustu.
Kdy nastal čas pro zpívání koled?
Na Štědrý den poprvé, pak ještě na Boží hod vánoční, na Nový rok a na Tři krále. Na Těšínsku se kolední obchůzce na Štěpána říkalo obchůzka se štěstím. Ale existovalo i takzvané vinšování. Obě formy koledování vyjadřovaly přání všelikého úspěchu a zdraví po celý rok. Zvláštní formou vinšů byla recitovaná blahopřání, takzvaný osundz, na Jablunkovsku. Starší, zkušenější koledník, předřečník vedl skupinu chlapců od domu k domu, kde lidem koledovali, zpívali a přáli. Někdy také předváděli hrané pásmo.
