Nejhezčí výstup na Praděd. Trasu z malebné osady moc lidí nevyužívá

aktualizováno 
Na Pradědu byl skoro každý, ale skutečně nejhezčí cestou se na nejvyšší kopec Jeseníků vydává jen málokdo. Řeč není o údolí Bílé Opavy, ale o modré značce z osady Vidly.

Výstup na Praděd | foto: Martin Janoška, pro iDNES.cz

Praděd (1 491 m), nejvyšší vrchol a zároveň nejznámější horský symbol Moravy a Slezska, patří podobně jako Sněžka nebo Radhošť do kategorie „povinných“ turistických cílů. Vystoupit na něj je velice jednoduché, a to i pro lidi, kteří po horách vůbec nechodí.

Kopec samotný je docela plochý a nevýrazný, jeho majestát však obstarává elegantní 146,5 metru vysoký televizní vysílač viditelný desítky kilometrů daleko. Věž vysílače dokonce převyšuje Sněžku a její vrcholek je proto nejvýše položeným místem v České republice.

Malebná osada Vidly

A právě horní část vysílače, nikoli samotnou horu, spatříte při vjezdu do osady Vidly na severovýchodním úpatí Pradědu. Jako východisko k výstupu na Praděd se toto místo moc často nepoužívá, jelikož pro většinu příchozích jsou Vidly tzv. „přes kopec“ a autobusové linky tady velkou četnost spojů nenabízejí.

Vidly utopené daleko od civilizace v hlubokých lesích okolo Střední Opavy patří k nejmalebnějším sídlům v Jeseníkách. Německy se jmenovaly Gabel, což v překladu znamená vidlička. Zřejmě to souvisí vidlicovitým tvarem zdejší říční sítě, kdy se přímo v osadě stékají dohromady čtyři potoky z jesenických hřebenů.

Fotogalerie

Další možnost o původu názvu nabízí pověst, vyprávějící o hledačích zlata, kteří v říčce Opavě ulovili vidlemi velikého pstruha.

Přestože vládce hor Praděd v pověsti zjevil hledačům hroudu zlata, v okolí Videl se nejcennější kov nikdy netěžil. Opuštěné štoly, jámy a zbytky drtičky jsou památkami na těžbu magnetitu a polymetalických rud.

Z velké části roubená architektura videlských domů dokonale harmonizuje s okolní přírodou. Ze dřeva je i nejcennější místní památka – kaple sv. Hedviky vysvěcená v roce 1930. Její architektura s funkcionalistickými prvky je v jesenické oblasti ojedinělá.

Vějířem Střední Opavy

Pod kaplí svaté Hedviky ve výšce zhruba 780 m začíná 5,5 km dlouhá modře značená trasa k chatě Švýcárna, odkud se pokračuje hřebenovou magistrálou na Praděd. Celkem tedy asi 9 km a 800 m převýšení. Na rozdíl od ostatních výstupových cest na nejvyšší horu Jeseníků je to trasa málo chozená a krajinářsky velmi pestrá.

Architektura domů v osadě Vidly

Architektura domů v osadě Vidly

Kaskáda na zdrojnici Střední Opavy

Kaskáda na zdrojnici Střední Opavy

Pohodlný úvod obstarává Pradědská lesní cesta kolem svižně tekoucí Střední Opavy, která vytváří prakticky nepřetržitě ve skalním korytě drobné kaskády nebo peřeje.

Této části se někdy říká Pradědský příkop a ten má dokonce svou Pradědskou bránu. Jsou to dva úctyhodně urostlé památné smrky, každý z jedné strany cesty. Bohužel jižněji situovaný je už dnes pouze v torzálním stavu, neboť byl seřezán na výšku pěti metrů v důsledku napadení agresivní dřevokaznou houbou sírovcem. Dosud zdravý smrk má typický „jesenický“ tvar (vysoký válec zakončený špičatým kuželem), výšku 36 m, obvod kmene 320 cm a stáří cca 180 let.

Uzávěr Pradědského příkopu vytváří široký vějíř zdrojnic Střední Opavy. Modrá značka sleduje levou, severní větev a strmě stoupá po kamenitém chodníčku vzhůru. Sklon výstupu se zmírní až po dosažení Silonovy lovecké chaty nad Silonovou lesní cestou. Podivné názvy jsou památkou na lesníka ing. Jana Slona - Silona (1897-1984), který se významně podílel na řízení československého lesního hospodářství.

Silonova lovecká chata

Silonova lovecká chata

Praděd a údolní vějíř Střední Opavy

Praděd a údolní vějíř Střední Opavy

Od chaty se dá popojít bez ztráty výšky po neznačené pěšině na Kamzičí vrch (1 173 m), odkud je ze skal vidět Praděd z neobvyklého směru nad údolním vějířem Střední Opavy.

Rohatý skot pod Pradědem

Necelých 500 metrů od Silonovy chaty se modrá značka spojuje se žlutou vedoucí od Videlského sedla a obě společně stoupají přes Malý Děd (1 368 m) k chatě Švýcárna. Se vstupem do Národní přírodní rezervace Praděd les řídne a začínají se odkrývat panoramata horských hřebenů hlavně na severovýchodě. Tato část Jeseníků zvaná Medvědská hornatina působí zdálky zatím stále ještě jako panenská oblast souvislých, hlubokých a nedotčených lesů.

Po povinné zastávce v chatě Švýcárna zbývá poslední a nejméně příjemný úsek zdolávání Pradědu – chůze po asfaltu. Úniku ovšem není, protože na vrchol dnes jiná cesta než po asfaltové silnici nevede. A na posledním kilometru se nelze vyhnout ani davům lidí, které míří nahoru od Ovčárny, resp. od Barborky. Pokud je hezký den, můžete se při výstupu na Praděd cítit téměř jako na Václaváku.

Chata Švýcárna

Chata Švýcárna

Výstup na Praděd

Výstup na Praděd

Praděd je navzdory tomu všemu magicky přitažlivý a krásný a letos dokonce nabízí novou nevšední atrakci. Na severních svazích v okolí Tabulových skal se pase malé stádo skotských krav Highland cattle, které dodává drsné jesenické krajině exotický půvab.

Horský dobytek s hustou srstí a dlouhými rohy sem byl po šesti letech experimentální pastvy přestěhován od chaty Švýcárna. Cílem je zabránit zarůstání horských luk borůvčím a kosodřevinou a uvolnit tak prostor pro vzácné jesenické rostliny. Výsledky jsou prý pozitivní, byť se zdá, že borůvčí a kleč mají nad trávami nejenom na Pradědu zatím navrch.

V dlouhých kalhotách na Sokol

Při pohledu z Pradědu směrem na Vidly upoutá nedaleko pod vrcholem velmi lákavé skalnaté návrší hory Sokol (1187 m). Značená ani neznačená cesta z Pradědu k němu ovšem nevede, v cestě stojí národní přírodní rezervace, borůvčí mnohde až po pás a neprostupná kleč. Na Sokol, který leží mimo národní přírodní rezervaci, se však dá legálně „odskočit“ během sestupu a zpestřit (prodloužit) si tak návrat do Videl.

Pod Silonovou loveckou chatou je třeba zůstat na neznačené Silonově lesní cestě a po ní dojít pod sedlo oddělující Praděd od Sokola. Vzhůru do sedla vede lesní průsek, dále pak chodník. Bez pevné obuvi a dlouhých kalhot to však nejde!

Praděd ze Sokola

Praděd ze Sokola

Hřbet hory Sokol zdobí soustava skalních útvarů členěných podle puklin a tenkých ploch břidličnatosti do roztodivných tvarů. Záleží jenom na fantazii, zda ve vyčnívajících skalách člověk spatří hejno dračích hlav či něco jiného. Nejvyšší Sokolí skála má stěnu vysokou až 40 metrů. Nejúchvatnější je ovšem Praděd. Je doslova na dosah ruky a to ze strany, která bývá většině návštěvníků pohledově skrytá.

Nejkratší cesta ze Sokola do Videl vede po chodníčku sledujícím protáhlý rozvodní hřbet hory směrem na severovýchod. V minulosti tu vedla hranice mezi vratislavským biskupstvím a územím Řádu německých rytířů, což dokládají staré placaté hraniční kameny z místního břidličnatého kamene fylonitu. Některé jsou již zpola zasypané jehličím, jiné ční hrdě do výšky jako kdysi a ukazují nejkratší, i když ne zrovna nejpohodlnější cestu-necestu lesem do Videl.

Může se hodit

Jak se tam dostat
Být odkázán při cestování do Videl na nečetné autobusové spoje (linka Jeseník – Olomouc přes Karlovu Studánku) by se nemuselo vyplatit. Lepší je proto auto. Silnice sem vedou přes kopce z Jeseníku (resp. Bělé pod Pradědem) a Karlovy Studánky nebo údolím Střední Opavy z Vrbna pod Pradědem. Míst k parkování tu moc není, velká odstavná plocha je ale za osadou u silnice směrem na Karlovu Studánku.

Výstupy na Praděd podle návštěvnosti
- Ovčárna – Praděd (červená, modrá), 3,5 km
- Karlova Studánka – Bílá Opava – Barborka – Praděd (žlutá, modrá, červená), 9,5 km.
- Červenohorské sedlo – Švýcárna – Praděd (červená, modrá), 9,5 km
- Videlské sedlo – Švýcárna – Praděd (žlutá, červená, modrá), 6,5 km
- Bělá pod Pradědem – Švýcárna – Praděd (modrá, červená), 9,5 km
- Vidly – Švýcárna – Praděd (modrá, červená, modrá), 9,5 km
- Kouty nad Desnou – Divoký důl – Praděd (modrá), 13 km

Mapa
1 : 50 000 KČT č. 55 – Hrubý Jeseník

Autor: pro iDNES.cz

Nejčtenější

Máme plno, ale končíme. Stát zrušil rezervace a zavřel Richtrovy boudy

Zavřené Richtrovy boudy v Krkonoších (13.1.2019).

Na seznam zavřených krkonošských bud přibyla další položka. Státem vlastněné Richtrovy boudy nad Pecí pod Sněžkou od...

Vědci odhalili tajemství soch na Velikonočním ostrově. Označují vodu

Velikonoční ostrov - Kráter Rano Raraku - místo, kde sochy moai vznikaly

Po letech dohadů, za jakým účelem byly postaveny mystické sochy na Velikonočním ostrově, přišli vědci s rozluštěním...

SLEPÁ MAPA: Tvrdá lekce zeměpisu. Najděte evropské řeky

Ilustrační snímek

Labe, Temže, Dunaj. Kdo by neznal názvy těchto významných evropských řek. Jejich královnou je jednoznačně Volha,...

Na Poštovnu dorazil jediný dobrovolník, i tak je bouda ze sněhu venku

Odklízení sněhu u Poštovny na Sněžce (17.1.2019).

Jen jeden dobrovolník vyslyšel už ve čtvrtek volání o pomoc z Poštovny na Sněžce. V bílé tmě a extrémním větru...

Koloběžkou do Španělska. Žena z Tanvaldu jela poděkovat za život

Martina Josífek Zelinková na své pouti

V roce 2017, ve 46 letech, jí diagnostikovali zhoubný nádor. Po krátké, ale zničující léčbě sedla na koloběžku a odjela...

Další z rubriky

99 důvodů, proč je Česko nejlepší pro život. Znáte ten stý?

Pravčická brána

Česko je země, kde je radost žít. Redakce magazínu Víkend MF DNES sestavila devět a devadesát důvodů, proč je Česko...

Čtenáři iDNES.cz Česko znají. Kvízem prošly tisíce soutěžících

Pražský hrad - chrám sv. Víta. Ukázka z encyklopedie Český atlas

Vědomostní kvíz o památkách a zajímavostech Česka měl u čtenářů úspěch a ukázal, že Češi svou zemi znají. Na pět tisíc...

V lese páchly ryby a ples tam vůbec nebyl. Kde se točila slavná Popelka

Zadní trakt zámku Moritzburg posloužil ve filmu jako hlavní příjezd na zámecký...

Je to zcela jistě nejznámější saský zámek a pozná ho snad každý Čech. Zahrál si totiž ve vánoční klasice Tři oříšky pro...

Najdete na iDNES.cz