Záškrt byl považován za chorobu, kterou se podařilo plošným očkováním prakticky vymýtit. Velký výskyt byl ovšem v devadesátých letech zaznamenán v zemích bývalého Sovětského svazu. Nemoc se objevuje také v nejchudších zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Jednotlivé případy hlásí i Evropa.
Příznaky záškrtu
|
V Česku se záškrt objevil poprvé po sedmadvaceti letech. Nakazila se pacientka z Vysočiny, s onemocněním byla hospitalizována. Bakterie si zřejmě přenesla z domácího zvířete. Zdrojem záškrtu je právě kontakt s bacilonosičem. Tím může být i zvíře, přičemž se infekce šíří kapénkami, podobně jako například rýma. Nákaza se však může přenášet rovněž stykem s kontaminovanými předměty.
Bolest v krku a potíže s polykáním
„Onemocnění začíná bolestí v krku, zvýšenou teplotou a zimnicí, nechutenstvím. Bakteriální toxin způsobuje bílé nebo šedé povlaky v nosohltanu a krku, které ztěžují dýchání a polykání. Záškrt může být smrtelné onemocnění. Povlaky mohou ucpat horní cesty nemocného natolik, že se udusí. Toxin napadá též srdce, způsobuje poruchy srdečního rytmu a může vést k srdečnímu selhání. Postižení nervů vede k ochrnutí,“ uvádí centrum očkování a cestovní medicíny Avenier.
Dodalo, že smrtnost záškrtu je přibližně deset procent, tedy že zemře jeden z deseti nemocných. U dětí do pěti let to je dokonce dvacet procent.
Včasná léčba zachrání život
Nakažlivost nemocného je od konce inkubační doby (která trvá dva až pět dní) po celou dobu nemoci, obvykle čtrnáct dnů, ale i déle než jeden měsíc. Pro pacienta je nejdůležitější, aby se nemoc diagnostikovala včas a předešlo se tak komplikacím nebo dokonce úmrtí.
Nemoci, které se opět vracejí |
„Při podezření na záškrt se provede výtěr tamponem z mandlí nebo jiných postižených míst a poté se zahájí léčba antibiotiky. Léčba antibiotiky se provádí ihned, jelikož čas je v tomto případě největší nepřítel. Současně se podává záškrtový antitoxin, jež neutralizuje jed produkovaný Corynebacterium diphteriae. Pacient musí být po celou dobu léčby pod řádným dohledem lékařů na infekčním oddělení,“ uvádí se na webu Vitalion, který se specializuje na zdravotnická témata.
Ochrání jen očkování
Očkování proti záškrtu se v České republice provádí plošně od roku 1946. Povinně se očkují kojenci od devátého týdne věku třemi dávkami hexavakcíny. Přeočkování se provádí mezi pátým a šestým rokem věku a mezi desátým a jedenáctým rokem věku dítěte.
U dospělých se doporučuje přeočkování nad čtyřicet let věku při odjezdu do rizikových oblastí.