V Česku je ročně implantováno více než 20 tisíc endoprotéz kyčlí (a 15 tisíc výměn kolen). V čem byla unikátnost operace, kterou jste vedl?
Běžně, když implantujeme totální náhradu kyčelního kloubu, vkládáme do upravené jamky v pánvi implantát, který si tam zasedne a pevně drží. (Umělá náhrada zcela nahradí původní nemocný kloub. Dochází tedy k výměně jak jamky kosti pánevní, tak hlavice a krčku kosti stehenní, pozn. red.) Problémem je, že umělá jamka vydrží deset, patnáct nebo dvacet let, a pak se může začít uvolňovat či mechanicky opotřebovávat. V této fázi bychom v ideálním případě měli poškozené součásti endoprotézy vyndat a nahradit je novými.
Jenže o pacienta, kterého jsem operoval, se po prvním zákroku nikdo nestaral, nechodil totiž na kontroly ke svému ortopedovi, a nově vzniklé bolesti v oblasti dříve operované kyčle přecházel. Jamka endoprotézy se tedy ze svého upevnění uvolnila a rozhýbala se. Tím pak původní a již poškozený implantát postupně vytvořil kráter, který zcela prostoupil skrz kost pánve. Tuto situaci už nešlo vyřešit jen tím, že bychom poškozený implantát nahradili novým. Museli jsme nahradit také poškozenou část pánve pacienta. A rozhodli jsme se, že to provedeme speciálním kloubním implantátem, zkonstruovaným pacientovi na míru metodou 3D tisku z titanového prachu.
Snažíme se v nich pacientům představit všechny okolnosti hospitalizace od přípravy na ni až po informace třeba o tom, jak a co si mohou dovolit s endoprotézou v intimním životě.
