Huaka patří mezi nejlehčí a nejnižší boty z celé nabídky Hoka One One. I přesto svou výškou viditelně převyšuje většinu konkurenčních značek a svým vzhledem velmi výrazně vybočuje z řady. Celkově se však jedná o lehkou a dynamickou botu pro výkonnostní účely s důrazem na pohodlné tlumení, tedy o typického zástupce maximalistické kategorie.
Maximalistické boty jsou charakteristické širokou přední částí s dostatkem prostoru pro přirozenou práci chodidla a prstů, vysokou flexibilitou mezipodešve a především nízkým dropem i hmotností. To vše jsou vlastnosti velmi podobné těm, na které jsme byli zvyklí u bot minimalistických. Od minimusek se maximalistické modely liší v podstatě pouze vysokým tlumením zajišťujícím maximální komfort. Pohled do technické specifikace modelu Huaka potvrdí většinu výše jmenovaných parametrů. Výška tlumení se totiž pohybuje kolem dvou a půl centimetru a drop je pouhé dva milimetry. Displej váhy pak ukazuje při velikosti UK 8 překvapivě nízkých 265 gramů.
Hoka One One HuakaMaximalistická bota s univerzálním využitím na silnici i v terénu Hmotnost: 265 gramů (UK8) Drop: 2 milimetry Výška tlumení: 25 mm pod špičkou 27 mm pod patou Cena: 4 190,- Klady:
Zápory:
|
K tlumení využívá Hoka One One u svých bot dva odlišné materiály. Tím prvním je klasická EVA vstřikovaná pěna, která je použitá u základních modelů. Ta se vyznačuje nízkou vahou, vysokou měkkostí, ale přece jen omezenou životností a lehce nižší stabilitou. Druhým materiálem je speciální pěnová směs RMAT použitá u kvalitnějších (a dražších) bot, mezi které se řadí i model Huaka. RMAT má oproti klasické EVA výhodu ve vyšší stabilitě při totožné měkkosti a ve výrazně vyšší odolnosti. Zajímavá je i vysoká přilnavost, která umožňuje používat těžší pryžový vzorek pouze na nejnutnějších místech pod patou a na špičce. I díky tomu se daří držet váhu RMATových modelů velmi nízko.
Právě váha je parametr, který při prvním kontaktu s Huakami překvapí nejvíc. Zatímco při vysokém tlumení člověk podvědomě očekává těžkou a nemotornou botu, realita je spíše opačná. Na jaký povrch je model určený, je značně rozporuplné a v oficiálních popiscích můžete narazit na silnici, trail i triatlon. My se rozhodli Huaky otestovat v tom nejnáročnějším možné prostředí, tedy na horách a v trailu obecně. Celý test měl čtyři fáze, během kterých se Huaky postupně podívaly do pražské Šárky, italských Dolomit, Jizerských hor i Vysokých Tater.
První seznámení s novou botou se uskutečnilo na kultovním závodu ŠUTR54. (Kromě velkého množství kamenů na trati má toto označení i jiný význam: jednotlivá písmena zkracují celý název “Šárecký Ultra Trail” a číslovka 54 značí počet kilometrů hlavního závodu.) Profil jednoho osmnáctikilometrového okruhu, po kterém se ŠUTR běhá, je velmi členitý a cestou vás čeká minimum asfaltu, lehké i technicky náročnější trailové pasáže a množství krátkých, ale strmých klesání i stoupání. Jinými slovy ideální prostředí na to vyzkoušet, jak si trailová bota povede ve velmi rozmanitých podmínkách.
Cestou na start mě provázely obavy, jak si achilovky poradí s nezvykle nízkým dropem a jak se tak vysoká bota bude chovat při sebězích kamenitým korytem po 45 kilometrech v nohou. Počasí bylo velmi přívětivé, takže o přilnavost v bahně se nebylo třeba strachovat .
Už po prvním seběhu bota postupně všechny obavy vyvracela a s rostoucím počtem kilometrů bylo jasné, že maximalistický koncept je pro tento typ závodů velmi efektivní řešení. Výsledkem byl kvalitní cílový čas a především absence očekávané únavy chodidel, achilovek i lýtek.
Mezi největší překvapení po ŠUTRu patřila velmi vysoká přilnavost na všech typech povrchů od asfaltu přes kameny až po občasné mělké bláto, bezproblémová stabilita a velmi příjemně střižený bezešvý svršek. Na druhou stranu se však nekonalo žádné extrémní nadšení z nové boty, nedostavilo se přesvědčení, že v ničem jiném už nikdy běhat nechci.
Fotogalerie |
Nadšení mělo přijít až po druhé zátěžové zkoušce - po čtyřech dnech běhání po vápencích v italské Cortině D’Ampezzo. Teprve v tomto horském prostředí s technicky výrazně náročnějším terénem se projevila naplno největší výhoda boty. Tou je neuvěřitelné pohodlí, které by mohlo být druhým jménem všech modelů Hoka One One. Zatímco v Praze měl celý závod jen okolo 1 500 metrů pozitivního i negativního převýšení, v Dolomitech nebyl problém tu samou výšku nabrat a následně ztratit na dvaceti kilometrech. K prudkým a dlouhým seběhům přidejme obtížný terén a dostaneme směs, která dokáže spolehlivě odrovnat chodidla ve většině trailových bot. Zároveň se potvrdila velmi solidní přilnavost na suchém i mokrém podkladu a naprosto bezproblémová stabilita.
Jedinou slabinou Huaky se ukázala tenká vnitřní stélka, která měla po namočení boty ve sněhu a následném prudkém seběhu tendenci srolovat se do špičky. Vložka pak byla pomačkaná a prakticky nepoužitelná, ale naštěstí není problém v botě běhat i bez vložek, případně použít libovolnou stélku z jiných bot.
Třetí zkouška měla opačný charakter a jejím cílem bylo prověřit především silniční vlastnosti testované boty. K tomuto účelu byl vybrán závod Jizerský Ultratrail. Nejednalo se, jak už název napovídá, o silniční akci, ale naplánovat v jizerkách trasu s minimálním množstvím asfaltu je takřka nadlidský úkol, a tak jsme si na 70 kilometrech užili silnic a zpevněných cest víc než dost. Charakteristickou vlastností tohoto závodu je rovněž velmi běhavý profil vyžadující udržování svižného tempa.
Huaky zde potvrdily pověst velmi pohodlné boty a zároveň se ukázalo, že ani silnice jim nečiní žádný vážný problém. Nejedná se sice v žádném případě o dynamickou závodní botu, jako je například Adidas Adios Boost, Mizuno Wave Hitogami nebo Asics Noosa Tri, ale využití naleznou Huaky při velmi dlouhých závodech (maraton, ultramaraton a dlouhé triatlony), kde tempo není tak vysoké, zato se zvedá požadavek na komfort.
Čtvrtým a posledním podnikem, kde se mělo ukázat, jak Huaky obstojí, byla Tatranská Šelma, 55 kilometrů dlouhý Ultra SkyMarathon kopírující trasu tatranské magistrály z rozcestí Tri Studničky až do Ždiaru pod Belianskými Tatrami.
Tento závod není náročný svým profilem, ale především terénem, kterému dominují z žulových kamenů vyskládané chodníčky, po nichž je potřeba spíše poskakovat než běžet. Vše poté korunují uklouzané vápencové Belianské Tatry.
Zde se v podstatě potvrdilo vše, co tato bota ukázala v Dolomitech, tedy na hladký tvar podrážky až neuvěřitelně jistý záběr a pohodlné tlumení umožňující bez problému číst terén a rychle reagovat na případné nerovnosti.
Nejslabším místem se po dvou stech kilometrech všemožným terénem ukázal svršek, ze kterého se postupně odloupaly natištěné pásky. Na funkci tento jev nemá prakticky žádný vliv, jedná se tedy spíše o kosmetickou vadu, ale i tak to u boty v této cenové relaci mrzí. Nutno podotknout, že nejednou se boty dostaly do prostředí, do kterého nebyly přímo určené.
Vzorek i tlumení jeví jisté známky opotřebení, a i když ještě není ani zdaleka na konci své životnosti, je potřeba počítat s tím, že takto lehký model nemá šanci vydržet řádově vyšší porci kilometrů. Odhadem by se Huaka v horách měla bez problémů dožít šesti až osmi set kilometrů při zachování funkčních vlastností.
Celkově je Hoka One One Huaka vynikající bota na lehčí i velmi náročný trail, která narazí na své limity pouze, pokud se vám do cesty postaví hluboké bahno nebo sníh, poté Huaky nemají zcela optimální přilnavost. Spolehnout se však můžete na pohodlné tlumení a stabilní chování na silnicích i v terénu. Běžce, kteří řeší svůj běžecký styl a snaží se dopadat na střed chodidla, potěší takřka nulový drop, který tuto techniku výborně podporuje.
Rozhodně se nejedná o model pro výkonnostní účely na krátkých tratích od pěti kilometrů do půlmaratonu. Velmi dobře ale poslouží jako pohodlný univerzál na neomezeném spektru tratí od těch nejkratší po ty nejdelší na silnicích i v trailu.
Autor pracuje jako konzultant běžecké speciálky Triexpert.
