Mít hyperaktivní močový měchýř v praxi znamená trpět nadměrným, častým a někdy i bolestivým nutkáním k močení, které nijak zásadně nesouvisí s množstvím přijatých tekutin v průběhu dne. Podle odborníků je varovným signálem, když musíte jít na záchod v průběhu dne minimálně osmkrát a v noci nejméně dvakrát. Syndrom hyperaktivního močového měchýře trápí asi 20 procent žen.
Ženy mladší 25 let postihuje přibližně v pěti procentech, ale ženy starší 65 let až ve 30 procentech. V mladším věku se vyskytuje častěji u žen, ale po šedesátém roce věku začne být častější u mužů. Celosvětově se odhaduje, že tento problém se týká přibližně 100 milionů lidí, z nich však nejméně 40 až 70 procent nikdy lékaře nevyhledá.
Příčiny? Ne všechny jsou známé
U žen se předpokládá, že za onemocněním stojí snižování hladiny pohlavních hormonů, především estrogenu, který má za následek úbytek svalové hmoty pánevního dna, včetně močového měchýře a jeho výstelky. Orgán přestane správně vyhodnocovat plnění i vyprazdňování a svěrač reaguje nepřiměřeně už na nepatrné množství moči.
Nástup syndromu urychlují podle lékařů časté a neléčené záněty močového měchýře, dlouhodobé zadržování močení a kupodivu i nedostatečný pitný režim. Vyprovokovat nemoc může i nadměrné užívání alkoholu, kouření nebo častá konzumace pálivých a pikantních jídel.
Proč jde o syndrom?
Co si pamatovat Syndrom hyperaktivního močového měchýře (neboli nestabilní dráždivý měchýř, anglicky overactive bladder -OAB) je souborem příznaků, ke kterým dochází při nesprávné funkci svalu močového měchýře. Močový měchýř u zdravých jedinců pojme až 600 ml moči, jeho vyprazdňování je řízeno z centrální nervové soustavy. Většina lidí dokáže na určitou dobu překonat pocit nucení na močení, s tím však mají pacienti s hyperaktivním měchýřem potíže, což má negativní vliv na jejich fyzický, psychický i sexuální život. |
Právě proto, že nejde o přesně definovanou chorobu, ale o soubor příznaků. Postižený obvykle trpí třemi, někdy čtyřmi hlavními příznaky. Prvním důležitým příznakem je naprosto neodkladné nucení na močení. Druhým příznakem je hodně časté močení, už zmíněných osm a více malých potřeb za den. Na třetím místě je pravidelné noční vstávání na močení, odborně zvané nykturie.
Čtvrtým příznakem je nechtěný únik moči, kterému předchází silné neodbytné nucení. Pokud má někdo i tento čtvrtý příznak, jde o mokrou formu syndromu hyperaktivního močového měchýře; když únik moči není, mluví se o formě suché.
Léčbě předchází odborné vyšetření
„Tento problém velmi dobře reaguje na léky zvané anticholinergika. Jejich nasazení však musí schválit a indikovat lékař specialista - urolog nebo gynekolog. Zároveň musí vyloučit, že nejde o jiné, závažnější onemocnění,“ říká Jan Pokorný, primář urologického oddělení Karlovarské nemocnice.
Za podobnými příznaky se totiž může skrývat i infekce močových cest, některá nádorová onemocnění a u mužů i zvětšená prostata. Pacienta či pacientku s podezřením na syndrom tak nemine vyšetření moči, měření jejího průtoku a měření množství moči, které zůstává po vyprázdnění v močovém měchýři.
Cviky na posílení pánevního dna |
Pravděpodobně podstoupí i ultrazvukové vyšetření ledvin a horních močových cest. Až když jsou všechny výsledky negativní a lékař stanoví diagnózu hyperaktivního močového měchýře, může předepsat léky. Ty zklidní svaly močového měchýře, omezí bolestivé nutkání k močení a zredukují frekvenci malé potřeby.
Co ještě pomáhá?
Nejdůležitější metodou léčby syndromu je však každopádně úprava životního stylu. To znamená omezení nebo úplné vyloučení kořeněných jídel z jídelníčku. Totéž platí pro citrusové plody, alkohol a kávu.
Důležité je i dodržování pitného režimu v průběhu celého dne. Při nadváze a obezitě se také doporučuje zhubnout. Režimová opatření a léčbu je dobré ještě doplnit tréninkem močového měchýře a posilováním svalů pánevního dna.
