Metoda pomáhá pacientům, kteří mají artrózu kloubu mezi pánevní a křížovou kostí (tzv. sakroiliakální kloub). Kloub postupně vysychá a následným třením se ničí a "drhne", což je velmi bolestivé.
V tomto případě ale nelze vyměnit celý kloub, jak to bývá u jiných kloubních spojení. Kosti se musejí fixovat tak, aby byly od sebe v dostatečném rozestupu.
Operaci provedl docent Jan Štulík, primář spondylchirurgického oddělení FN Motol, ve spolupráci s autorem nové metody Američanem Johnem Starkem.
Celý zákrok trvá necelé dvě hodiny. "Dnes to trvalo déle, protože je to vlastně první operace tohoto typu u nás. Jakmile si zažijeme základní operační postupy, čas se zkrátí na asi půl až tři čtvrtě hodiny," vysvětluje Štulík.
Lékař aplikuje implantát do vyvrtaného prostoru v oblasti kloubu
"Dříve jsme ke spojování používali speciální svorníky nebo rozsáhlý takzvaný iliosakrální šroub. Bylo to invazivnější, rizikovější, šrouby se obtížněji zaváděly a existovalo riziko poškození nervových struktur nebo dokonce vnitřních orgánů. Tento systém významně posouvá operaci tohoto kloubu do bezpečnější zóny," dodává Jan Štulík.
První pacientkou byla Vlasta Kutinová ze Štítar u Znojma. Problémy s páteří má už od patnácti let. "Jsem už na třetí operaci páteře. Nejdřív to byla bederní, pak krční a teď tato. V oblasti toho zkloubení mám velké bolesti už čtyři roky. Dělá mi to potíže při sezení i při chůzi a pohybu. Doufám, že mi zákrok pomůže," přeje si pacientka.
Kosti v kloubu fixuje titanový implantát
Lékař nejdříve skrz malý řez uprostřed páteře pronikne do oblasti spojení kloubu mezi kostí pánevní a křížovou. Tam vyvrtá vrtákem a frézou otvor. Pak odhalí obě kosti a do vyvrtaných otvorů aplikuje kostní štěpy. Štěpy jsou buď pacientovy vlastní, nebo operatér použije tzv. kadaverózní štěpy, nemocnice je má od dárců uschované v mrazicích boxech.
"Nyní štěpy aplikuji do vyvrtaného prostoru," popisuje docent Štulík přímo při operaci. Pod dohledem Johna Starka pak do otvorů navrtává titanový implantát (tzv. spacer). "Spacer má větší průměr, než je šířka kloubu, tedy než rozestup křížové a pánevní kosti mezi sebou. Tím se jakoby zařízne do stran obou kostí a zajistí stabilní fixaci celé oblasti. Udržuje vlastně rozestup obou kostí, aby se už o sebe netřely," vysvětluje lékař.
Implantát je dutý, aby jím mohla při rekonvalescenci prorůst kostní tkáň. Tím se křížová i pánevní kost spojí.
Chirurg připravuje implantát
Sedmí v Evropě
Kromě bezpečnosti je výhodou tohoto zákroku i estetické hledisko, pacient bude mít v oblasti bederní páteře jen 2-4 centimetry dlouhou jizvu. Při předchozích invazivnějších metodách měřily jizvy až 15 centimetrů. Jedinou bolestí, kterou může pacient cítit, je v oblasti řezné ranky. Samotné postižené místo již nebolí, protože se kosti o sebe už netřou.
Implantát má pacient nadoživotí. "Jakmile ho jednou zavedeme, žádné pozdější výměny či reoperace nejsou třeba," řekl autor unikátní metody John Stark. Dodal také, že ve střední a východní Evropě je to první operace jeho metodou. "Tímto způsobem operovali v Evropě, konkrétně v Německu, zatím jen šest pacientů. U vás máte další tři, čímž se řadíte mezi první pracoviště v oblasti střední a východní Evropy."
