Moc pěkný článek a paní gratuluji k tak pozitivnímu přístupu. Také se o něj snažíme. Zároveň ale souhlasím s tím, co tu už bylo zmíněno. Že možnosti, o kterých se v článku píše, jsou mimo velká města často naprosté sci-fi. Aut-centrum, speciální školka, raná péče. My měli aspon to poslední, ale protože se k nám nevyplatilo jezdit, brzy nám skončila. Takže nemohu chodit do práce, nemám žádný oddych a vím, že veškeré pokroky budou záležet čistě jen na tom, jak s ním budu pracovat já. A s takovým pocitem je pak těžké si pozitivní přístup udržet.

A ještě je potřeba zmínit fakt, že i postižení autismem má různé stupně - a s nejtěžším stupněm je jakákoliv snaha marná. Ale všem vám strašně držím place.

Hezký článek, v rámci možností ohledně nemoci, gratuluji k nalezení pozitivního přístupu k věci a přeji hodně štěstí do budoucna, v těchto případech asi opravdu platí, že když život tlačí, vy musíte tlačit silněji

Ano, přesně tak :) Děkuji!

Neskutečný zmar a bolest cítím s vámi, i s mojim stredne-funkcnim synem s PAS. Je to všechno jen klam a oběť, kterou budeme do posledního zbytku sil pro naše zlatíčka dávat, ale nikdy už náš ani jejich život, nebude mít nějaký jiný smysl, než přežít další den. Vse, co píšete je jak přes kopírák toho co také prožívam a oba víme, že skutečnost je ještě drsnější a těžší. Mám názor, že autismus je stále častěji nějak glorifikovat a zlehčování (viz diskuse těch šťastných s celkem neškodnym ADHD even. Aspergenem), ale kdo nezažil, nepochopí a články jako je váš jen pochopení problémů s autismem škodí a dává falešnou nadeji. Držím palce

Myslíte, že nepoddat se "prohře" je falešná naděje?

Já si myslím, že články jako je tenhle, kdy se matka rozhodne udělat pro svoje dítě první a poslední aby mělo v rámci své nemoci nejlepší život mi dává mnohem větší pochopení než ten váš příspěvek, podle kterého bych ho měl oškatulkovat jako dementa bez šance

no a teď si to celý představte... třeba v Sokolově nebo Karviné místo Prahy, a s méně vzdělanými rodiči bez kontaktů.

Děkuji za moc hezký článek ! Přeju hodně trpělivosti a štěstí ! Vím o čem to je ! Mám syna s autismem. Také měl dramaticky špatné hodnocení do budoucna. A to dokonce i ve stejné školce Duha, kam také chodil. Školka Duha je sice výborná, ale určitě se nenechte ovlivnit hodnocením psycholožky ve školce. Mě velmi vehementně odrazovala od nástupu "normální ZŠ". Velice Vám doporučuji jako ZŠ - základní školu pro děti s poruchami chování na Zlíchově v Praze 5 - ta mému synovi velmi prospěla.

Potom jsem risknul Gymnázium Arabská - navrčet to on se umí báječně a matika ta mu jde sama ! No a vyšlo to ! Dneska má po 3.semestru ČVUT programování - tak snad mu to půjde i dál.

super, gratuluju!

Asi se trochu zblázní okolí. Ale to neva.

Děkuji za krásný článek. Máte super přístup a váš synek to z vás cítí :) Mimochodem, navštěvujeme stejné centrum a stejnou psychiatričku, tak třeba se někdy někde potkáme. Zdraví vás autorka předchozího článku o životě s autismem a zároveň autorka blogu http://jungmannova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=582436, máma Barunky :)

Dobrý den Petro, děkuju a těším se, až se někdy potkáme Váš blog ráda čtu.

Zase za to může (možná) očkování! Co se ještě svede na očkování? Vždyť je to vyvracena teorie,ze očkování způsobuje autismus.

očkování nezpůsobuje autismus, ale může být jedním z jeho spouštěčů ...a s těmi vyvrácenými teoriemi bych si také nebyla tak jistá :) http://www.rozalio.cz/index.php/o-ockovani/s-odborniky/776-prilis-mnoho-adjektiv-velmi-malo-faktu-reakce-mudr-j-gandalovicove-na-clanek-jak-hluboko

Doporučuji nádherný životopisný film Temple Grandin

Úžasný film, hodně mě povzbudil.

Po přečtení Vašeho článu, jsem si znovu prožila naši vlastní zkušenost od prvotního šoku, popření skutečnosti až k hledání zázraku. Náš mladší syn do čtyř let vůbec nemluvil, nejedl a věnoval se výhradně svým zájmům. Také jsme také navštívlili MUDr. Janu Smidtovou, která synovi během necelých dvou hodin pouhého pozorování stanovila diagnózu středně těžkého mentálního postižení a nízkofunkčního autismu. Jediné co nám doporučila, byla žádost o průkaz ZTP. Zaplatili jsme tři tisíce za vyšetření a byl konec. ŠOK! Když jsem chtěla, aby nám o problému řekla více, musela jsem si objednat za 14dní samostanou konzultaci za tisíc Kč. Následovalo období zmatků, zoufání a desítky hodin na interneru. V dobré víře, že synovi pomůžeme, seznámili jsme s vyšetřením MŠ. Bohužel v zápětí přišlo doporučení ukončit docházku, protože prý nejsou zařízeni na postižené dítě. Prostě boj na všech frontách. Asi po půl roce na nás přišla řada v Aple, kde se hned po první návště nad diagnózou podivili. Po několika vyšetřeních nám doporučili obrátit se na Foniatrickou kliniku v Žitné. Zde byl syn zařazen do denního stacionáře s diagnózou ADHD a vývojové disfázie. Po čtyřech letech společné intenzivní práce, začal nejen mluvit, logicky formulovat myšlenky, ale nastala i významná změna v jeho chování. Nekonečné díky patří všem lékařům, pedagogům a především Mgr. Mrkvičkové. Díky, dnes za puberťáka s výborným prospěchem, co zvládá kolektivní sport i klavír.

Moc držím palce Vám i všem rodičům se stejným problémem. Přeju hodně trpělivosti a radosti i z malých krůčků, protože i ty mohou znamenat veliký pokrok.

Paní Novotná, dojal mě Váš příběh. Nepřestali jste pátrat a dovedli syna tam, kde je dnes. Gratuluji a srdečně zdravím.