Na společenských událostech se lidé snaží vypadat co nejlépe a vlastní pohřeb je pro zesnulého poslední příležitostí, kde mohou předvést perfektní vzhled. Zdá se vám takové myšlení podivné, až morbidní?
Podobné myšlenky má však dnes spousta lidí a nejen v marnivé Americe. Zaměstnanci pohřebních ústavů v USA zaznamenali prudký vzestup poptávky po nadstandardních pohřebních službách, jako je vyhlazení vrásek, zvětšení rtů nebo třeba vyplnění povadlých partií včetně prsou a tváří.
"Lidé říkávali: prostě mě dejte do dřevěné rakve a pohřběte," říká Mark Duffey, prezident a výkonný ředitel pohřební služby Everest Funeral.
"Ale to se všechno mění. Nyní si lidé přejí, aby se na ně nezapomnělo. Pohřeb je jejich poslední společenská událost a oni na ní chtějí vypadat dobře, chtějí se zbavit vrásek a působit mladistvěji."
|
Lidé si přejí, aby se na ně nezapomnělo. Pohřeb je jejich poslední společenská událost, proto na ní chtějí vypadat co nejlépe. |
Zaměstnanci pohřebních ústavů se vždy snažili o kosmetická kouzla, aby mrtví vypadali na své poslední cestě co možná nejlépe. Typické vybavení pohřebáka proto obsahuje vše potřebné, aby tvář zesnulého vypadala smířeně, vymazaly se stopy věku, nemoci nebo traumatu.
Kromě běžné dekorativní kosmetiky se používají různé vycpávky, vosk, nitě nebo vteřinové lepidlo na zlomené kosti.
Pokud srovnáme všechny obnovující procedury pohřebáků s trendy v dnešní kosmetické a estetické chirurgii, můžeme směle nazvat zaměstnance pohřebních ústavů plastickými chirurgy mrtvých.
Používají dokonce podobné materiály na výplně rtů, nosu, tváří, brady a rukou, které fungují podobně jako botox či injekční implantáty. Složitější kosmetické úpravy samozřejmě potřebují ti, kteří zemřeli za tragických okolností, po autonehodě či dlouhé bolestivé nemoci.
Mezi nejčastější zákroky na zesnulých patří injekční vyplňování a vycpávání stářím sešlých partií, jako jsou rty, líce a seschlá kůže na rukou.
Když se vydáme zpět proti proudu času, zjistíme, že podobné procedury zdaleka nejsou žádnou novinkou. Největším příkladem může být umění staroegyptských balzamovačů, kteří se vlastně snažili o totéž. Aby zesnulí vypadali co nejlépe.
I když jejich důvody byli spíše náboženského rázu, princip byl stejný. Dnešní balzamovači jen možná mají kvalitnější a rafinovanější pomůcky na zkrášlení vzhledu mrtvého člověka.
Buď dokonalost, nebo nic
I když se zesnulí do otevřených rakví vždy líčili a upravovali, nestávalo se, že by lidé už předem popisovali, jak chtějí vypadat na svém vlastním pohřbu. Dnes prostě mnohem víc přemýšlejí o tom, jak budou vypadat, až budou ležet v rakvi.
Kosmetické úpravy zesnulých nejsou nijak překvapivé pro doktora Anthony Youna, plastického chirurga z Michiganu, který praktikoval také v Beverly Hills v Kalifornii a objevil se rovněž ve velmi populární televizní show Dr. 902 10. V Kalifornii se plastické operace všeho druhu staly nedílnou součástí běžného života a vyjít na ulici s pokřiveným nosem či nevýrazným dekoltem se pomalu stává společenským faux pas.
"Společnost se bohužel stává čím dál marnivější, " říká doktor Youn.
"Před padesáti lety by jen málokdo vůbec přemýšlel na tím, jak bude vypadat v rakvi, ale nyní je to pravděpodobně něco, o čem se běžně mluví. Když lidé zemřou, chtějí vypadat v rakvi dobře. Bude to totiž jejich poslední příležitost jak ukázat svůj nový dokonalý outfit a svůdně nafouknuté rty."
S tímto fenoménem se také objevil i naprostý protipól. Někteří lidé se tolik bojí svého posledního vzhledu, že se raději vzdají pohřebního obřadu.
"Děláme spoustu filmových hvězd a ty obvykle nechtějí, aby je někdo viděl mrtvé, protože nemůžou osobně kontrolovat svůj vzhled, jak byli vždy zvyklí," říká Noelle Potvin, poradce pohřební společnosti Hollywood Forever, která provozuje pohřební služby a hřbitov v Hollywoodu již 109 let.
"Právě teď máme populaci, která vyrostla na plastické chirurgii a botoxu a ti se přiklánějí k tomu buď vypadat na svém pohřbu opravdu dokonale, nebo své tělo neukazovat vůbec," dodává Potvin.
Nezničitelný silikon
Kdo podstoupil plastickou operaci s použitím silikonu, téměř určitě se nevyhne ani plastické chirurgii po své smrti. Majitelé pohřebních ústavů po svých zaměstnancích totiž požadují, aby z těl odstranili veškerý silikon před tím, než budou doručeny do krematoria.
Ať už je to silikon v prsou, v hýždích, lýtkách, bicepsech nebo ve tvářích, po kremaci zbytky silikonu ve formě želatinových kapiček znečišťují kremační místnost a špatně se odstraňují.
Vzhledem k neutuchající poptávce po silikonových implantátech je zřejmé, že podobné problémy se budou jen množit. Americká krematoria se už dnes předem ptají pozůstalých, zda zesnulý měl nějaké implantáty a posléze se snaží dostat od rodiny povolení je vyjmout.
|
Kdo podstoupil plastickou operaci s použitím silikonu, téměř určitě se nevyhne ani plastické chirurgii po své smrti. |
Stále častěji se také pozůstalí radí se zaměstnanci pohřebních ústavů o posledním vzhledu zesnulého, přinesou fotografii, make up a lak na nehty, který používali. Některé rodiny dokonce trvají na tom, aby mrtvého nalíčil, ustrojil a učesal jejich osobní stylista, kadeřník a vizážista.
Tyto poslední úpravy ale samozřejmě nejsou pro každého. Vyhýbají se jim židé a muslimové a také lidé, kteří si nepřejí otevřenou rakev při obřadu, protože si chtějí mrtvého pamatovat tak, jak ho znali zaživa.
V Americe, ale i ve Velké Británii je však veřejné nebo soukromé prohlížení zesnulého velkou tradicí. Pro někoho tento zážitek může být traumatický, ale experti říkají, že poslední sbohem může být dokonce léčivé.
"Pohled na zesnulého pomůže lidem pohnout se dále v procesu truchlení," říká doktor Donald W. Steele, psycholog z Massachusetts, který nabízí poradenství pro truchlící už 30 let.
Pro ty, kdo sledovali své milované, jak trpí během dlouhodobé nemoci, může být také utěšující vidět je ležet pokojně bez nemocničních hadiček a bez bolesti. Na druhou stranu nepovedené balzamování může mít opačný efekt, zvláště pokud se nepodaří odstranit z mrtvého trpící výraz. Ani v dnešní době kosmetických možností nelze očekávat zázraky.
Někteří lidé přinesou staré fotografie svých zesnulých a chtějí, aby jejich matka vypadala v den svého pohřbu jako před dvaceti lety. To samozřejmě není možné.
Budoucnost je v pohřebnictví
Výjimečné nejsou ani případy, kdy se k plastickému chirurgovi objednají lidé, kteří smrt například kvůli nevyléčitelné chorobě očekávají.
Podobným tématem se dokonce zabýval oblíbený seriál Plastická chirurgie, kdy na smrt nemocná pacientka podstoupila před úmrtím ještě několik plastických operací, aby ji lidé na jejím pohřbu obdivovali a záviděli její krásu.
