Jako kardioložka máte docela výhodu. Srdce je v básních častým motivem.
Je pravda, že pro poezii je srdce vděčný orgán tím širokým spektrem různých možných přirovnání a všeobecným spojením srdce a života jako takového. Takový urolog to má jako básník určitě o dost těžší. (smích)
Kdy jste začala psát básničky?
Už v dětství jsem si psala povídky a básničky. Později jsem psala pro sebe jako formu duševní hygieny, což mi pomáhalo vyrovnat s nastalou situací. Někomu pomáhá sport, ale já jsem v tu dobu fyzickou zátěž moc nezvládala. Když jsem měla pocit, že potřebuji své emoce vykřičet do světa, dala jsem některé své básničky na sociální sítě. Od přátel jsem měla velmi pozitivní odezvy, kdy mi radili, že bych je měla vydat. Ale k tomu jsem tehdy ještě neměla moc motivaci.
Přišlo mi to jako černý humor, že kardioložka dostala infarkt ve službě. Po druhém infarktu už mi bylo dost smutno a chtěla jsem si o tom radši promluvit s psycholožkou.
