Tohle platilo vždycky. Problém je ale v tom dalším kroku. Když sním bramboru, která má dle tabulek 76kcal/100g, ale moje tělo nedokáže zpracovat její škrob, tak vlastně sním jen cca 12kcal a zbytek letí do záchoda...

Když denně ujdu 20 000 kroků, tak někdo k tomu potřebuje 600kcal někdo jiný 1200kcal.

Problém není o tom porovnat dvě čísla, ale vůbec na ta čísla přijít, protože když ten rozdíl oproti "tabulkovým" bude jen 10%, tak to dělá u normálního člověka cca 250kcal, což je další "tabulková" cca hodina chůze navíc.

Přijít nějak číselně na příjem a výdej má tolik proměnných, že to je sice pravda, Ale, jak se říká, pro kulovité lidi ve vakuu.

No právě. Když jdou sedmdesátikilový a stokilový stejnou rychlostí stejnou vzdálenost, spotřebuje stokilový o 30% více?

Ono v podstatě nikdy nic jiného zhubnout nepomáhalo. Jen metody jeho dosažení jsou různé a někdy pěkně uletěné.

To jsem byl ještě dítě a už jsem se mohl dívat na pradlouhou historii naprosto nesmyslných a nefunkčních diet a vůbec všech možných metod ke zhubnutí. Všechny, říkám: do poslední všechny popírají rovnici 1 + 1 = 2. Příjem plus výdej rovná se výsledek.

Zajímavé je, že vám tady v té Oněnce při radách, jak zapůsobit na muže, nedoporučí přestat jezdit autem. To by mohlo u drtivé většiny z vás do větší či menší míry oplácaných znamenat výrazný posun na straně výdeje.

To by sice asi znamenalo, ale nejspíš za cenu toho, že krom práce a přesunu do ní a z ní už by nezbyl čas ani na spánek, natož na jakýkoli jiný život.