Přímo depresi ne, ale depky mám od dubna.

Když člověk vidí někoho s depresemi tak se nestačí divit, jak to může tu osobu zničit. Velmi dobré rady, protože ono jiného kromě takového přístupu nefunguje.

Pěkné shrnutí - na to, že je tu k tomuhle tématu nový článek obden. Jinak kdyby se mě odborníci zeptali, vysvětlil bych jim, že čím víc pozornosti depresím věnují, tím víc lidí jimi začne trpět, a nepochopitelná epidemie (čím víc péče, tím víc případů) bude dál houstnout. Ale odborníci, kteří mají kvůli klientům s depresí čím dál víc dobře placené práce, se mě neptají

Protože se podle očekávání množí mínusy, přidám pár veselých detailů Pracoval jsem v Bohnicích a nikdy na žádném jiném pracovišti jsem neviděl tolik alkoholiků mezi zaměstnanci: lékaři, psychology i sestrami. Psychoterapeutická léčba byl absolutní podvod, protože léčící by potřebovali stejnou "pomoc" jako léčení. Psycholog "pracoval" se zbytkáčem a sám přiznával, že často vůbec neví, co mu klienti říkají. Měl na to nacvičené záchranné formulky typu "no to víte, to v životě tak chodí"... Pak jsem dělal jinou práci a po letech jsem si řekl, že bych mohl jít do důchodu na hlavu. Zaplatil jsem nemalou částku za domluvenou schůzku se slavným pražským psychiatrem závislým na koksu - na dálku mi slíbil, že "když budu milý, důchod mi dá". Bohužel jsem se u něj zacyklil a jen mu dokola vykládal, jak psychiatry a psychology pohrdám - nějak se rozmrzel a důchod mi nedal No a tak to mám, jako když Ronald Raegan říkal, že jeho cílem je, aby se Brežněv každé ráno zeptal poradců, jestli má zaútočit na USA, a dostal odpověď: "Ne, pane, dnes to není dobrý nápad." Tak i já se každé ráno ptám všech svých osobností: "Tak co, zabijeme se dneska?" A odpověď zatím zní: "Ne, pane, dnes to ještě není dobrý nápad."

Přínosný článek, díky za nej