trochu málo...

článek opět o ničem...

co je agorafobie vím dávno. chtěla jsem se dozvědět víc o pocitech toho člověka, co cítí, jak se to stupňuje. v článku je napsáno, že se to stupňuje, a že si myslel, že se zblázní.

no, takže jsem se dozvěděla velký kulový.

No jo,

když je člověk blázen, tak to má těžký. Ale někdy se to dá léčit...

co to je?

 Co je to vlastně fóbie? Není to jen nedostatek sebevědomí vyplývající například ze zdravotního stavu, z špatných životních situací se kterými se člověk nevyrovnal a podobně??? Vždyť přece člověk jenž má v pořádku sebevědomí a je na sebe a svůj život alespoň trochu pyšný přece nemůže pociťovat fóbie.

Re: co to je?

aha, už to vidím, odpověď je pod mým příspěvkem :) díky .... hmm, taková spousta nemocí je způsobená genetickými abnormalitami a dědičnými poruchami a oni ne a ne začít pracovat na genetickém inženýrství. A proč vlastně? Kvůli církvi? Vždyť je to k smíchu. Církev už v evropě nemá skoro žádný vliv.

Není to nic jiného

než nerovnováha mezi sympatikem a parasympatikem, způsobená změnou hladin hormonů, zejména serotoninu, což způsobuje špatnou funkci neurotransmiterů v mozku. Často je taková choroba doprovázena problémy zažívání (nevolnost, ztráta chuti k jídlu, nucení na zvracení) a depresí. Chorobu není možné vyléčit, pouze potlačit příznaky a to dvojím způsobem - psychofarmaka, antidepresiva pro narovnání hladin hormonů (to není vyléčení, je to jen podobné jako u nevyléčitelné cukrovky pravidelná dávka inzulinu) + pro zvládání těžkých záchvatů, kde už nepomůže řízené dýchání psychofarmaka na bázi benzodiazepinů + doplňkově psychoterapie. Hlavní příčina nemoci je genetická, metabolická porucha tvorby serotoninu a spouštěč dlouhodobý stres. Je potřeba si uvědomit, že pokud tato nemoc propukne, bude to boj až do konce života, není se prostě možné vrátit do doby před vznik nemoci. Jinak agorafobie je jen jeden z mnoha typů úzkostné poruchy.

Re: Není to nic jiného

Zatím nejlepší léčba, co vím, je behaviorální (na tu jste zapomněl) v kombinaci s "léky". Hlavně je důležité si uvědomit, že cílem není být vyléčen, ale být na takovém stupni, abych mohl normálně žít. Aneb i cesta je cíl :)

Můj názor

Přečetl jsem si článek (dopis) a mám z toho pocit, že se to o toho člověka nikdo moc nezajímal. A vůbec...že je to daleko hlubší osobnostní problém, než jen fobie. Taková sněhová koule, kdy se to na sebe všechno nabaluje. Tyhle věci se musí řešit včas. Přeji dotyčnému hodně štěstí.

držim palce!!!

Je mi 26, agorafóbií a panickou poruchou trpím 6let, naštěstí jsem na sobě začala pracovat brzy, i když jsem nemohla z bytu, cestovat atd... dnes jsem sama v cizině a vše zvládám, i když stále s pomocí léků... nevhodných diskuzí si nevšímej, věř, že se to dá zvládnout, držím palce!!! mrkni na blogy, je nás hodně.

bohužel

rozumím...trpím panickou poruchou...a už ji mám vázánu na spoustu věcí...a opravdu bych mnohdy místo záchvatu raději v sekundě umřela...ale na to se mám moc ráda...a život taky...i když to není snadné...důležité je mít podporu...bez ní to nejde...nebo jde, ale těžko...

Další blbost (fobie) která má jméno...

ach jo.

Re: Další blbost (fobie) která má jméno...

nepřála bych vám tu podle vás blbost někdy zažít...nebylo by vám rozhodně do zpěvu...ale chápu, ti co ví prdlajz nejvíc kecají...

nemel by ten nazev znit

Agorafobie mě dohnala až k pokusu o sebevraždu.  ??

To je jako napsat, moje vlastni pile mne dovedla az k vitezstvi v zavodu.  A pak se ukaze, ze to byl jenom pokus o vitezstvi...

Re: nemel by ten nazev znit

taky bych slovo sebevražda zařadil ke "slovům dokonavým"...

...

mam take neco podobneho. nikomu jsem to nikdy nerekl. kdyz me chyti zachvat musim okamzite do nejake budovy. ziju ve velkem meste kde se to da snaset, ale take jse mi casto stava ze me to chyti na namesti. kdo neco podobneho nemel nikdy nepochopi.