Silné emoce při selhání mají smysl
Když se dětem něco nepovede, mají tendenci propuknout v hlasitý pláč a intenzivně se litovat, vztekat a jinak vyjadřovat své nepříjemné emoce z prohry nebo nezdaru. Rodiče se většinou snaží je uklidnit, říct jim, že o nic nejde a že příště se jim jistě povede lépe. Jinde jdou dál a diplomy a poháry rozdávají všem, aby se nikdo necítil pozadu. Podle psychologů to ale nemusí být ideální pro vývoj dětí.
„Když selžeme, je lepší soustředit se na emoce. Když se soustředíme na to, jak špatně se cítíme a že tyto pocity nechceme zažít znovu, je pravděpodobnější, že se příště budeme více snažit,“ uvádí Selin Malkocová z Ohijské státní univerzity.
Ve svém výzkumu nechala účastníky vykonat úkol a následně všem sdělila, že selhali. Polovina osob se měla soustředit na svou emocionální odezvu, druhá polovina se měla snažit myslet na selhání po racionální stránce. Když výzkumníci zadali účastníkům druhý den stejný úkol, osoby soustředící se silně na své pocity selhání strávily nad úkolem o čtvrtinu déle času než nad tím prvním. Lidé zaměřeni na racionální stránku věci ve většině případů dospěli k závěru, že muselo jít o chybu někoho jiného a své chování nijak nezměnili.
V běžném životě máme my i děti tendenci svá selhání relativizovat a svalovat na jiné nebo na okolnosti, což nám podle odborníků může bránit ve zlepšení.
Bité děti jsou násilnější v milostných vztazích
Přestože odborníci již několik desítek let upozorňují na to, že fyzické tresty nemají žádný výchovný efekt a chování dětí naopak zhoršují, stále se najdou rodiče, kteří se k němu uchylují. Důvodů může být mnoho, mezi nimi třeba i nápodoba chování svých vlastních rodičů nebo neschopnost ovládnout emoce. Fyzické tresty zanechávají ale na rodičích jiné následky, než se většina trestajících rodičů domnívá. Normalizují u dětí spojení lásky a násilí a podle výzkumu z loňského roku také zvyšují pravděpodobnost, že se budou chovat násilně v dospělosti ke svým nejbližším.
„U osob, které zažily tělesné tresty v dětství, byla vyšší pravděpodobnost, že se v poslední době dopustily násilí na milostné schůzce,“ uvedl spoluautor studie Jeff Temple z texaské univerzity pro CNN. Výsledky byly patrné i poté, co výzkumníci vyřadili data osob, které byly v dětství týrány, tedy mezi dětmi vyrůstajících v běžných rodinách s tělesnými tresty.
Pokud se to stane jednou nebo dvakrát, dítě si z toho podle odborníků pravděpodobně neodnese žádné trvalé následky. Pravidelný výprask a facky za provinění ale děti poškozují ve vývoji.
Mobily a zlobení - jinak, než jste si mysleli
Rodiče a vychovatelé se často zajímají o to, kolik času děti stráví u obrazovek a jaký to může mít vliv na jejich chování. Několik nedávných výzkumů ale naznačuje další nečekaný problém s elektronikou, která může narušovat vztah rodičů a dětí. Vědci již přišli s termínem technoference pro situace, kdy technologie narušuje komunikaci mezi lidmi.
Výzkum Brandona McDaniela a Jenny Radesky se ptal 170 amerických rodin na používání elektroniky i na chování dětí. Zjistil korelaci mezi tím, že rodiče věnují pozornost svému mobilnímu zařízení třeba u večeře nebo na hřišti, a tím, že děti zlobí. To ostatně může potvrdit nejedna matka, která se pokouší telefonovat v přítomnosti dítěte, to se často začne dožadovat okamžité matčiny pozornosti všemi možnými způsoby. Výzkum přitom potvrdil, že děti takto reagují pouze na technoferenci s matkou, s otcem nikoliv. Z výzkumu není patrná kauzalita, je tedy teoreticky možné, že se na mobil častěji koukají vystresované matky zlobivých dětí.
Rodiče by ale měli vždy mít na mysli, že svým chováním dávají dítěti každopádně oba příklad. Pokud tedy nedokážou telefon nebo tablet odložit ani u společného jídla nebo hry, mohou za pár let očekávat podobné chování od svého dítěte.
„Chci, aby mé děti věděly, že jsou pro mě důležité, a proto dávám telefon stranou, kdykoliv vstoupí do místnosti,“ uvedl pro server Fatherly spoluautor studie Brandon McDaniel.
Klouzání s dětmi je ohrožuje víc, než když se kloužou samy
Máte batole a napadlo vás, že nejlepší bude vyzkoušet s ním skluzavku nejprve na svém vlastním klíně? Americký pediatr Charles Jenissen zrevidoval data z oddělení dětských pohotovostí za posledních 13 let a zjistil, že to zvyšuje riziko zranění dolních končetin dětí, včetně zlomenin.
Valná většina malých dětí zraněných na hřišti (82 % ve věku 0 až 1 rok, 67,5 % ve věku 1 až 1,5 roku) přicházejí ve Spojených státech amerických na pohotovost právě s takovými zraněními. U starších dětí pak úrazy nohou na klouzačkách klesají po 15 % u tříletých dětí. Tento typ zranění vzniká, když se noha dítěte zachytí při skluzu, podle odborníků je riziko úrazu s rodičem větší kvůli jeho přidané váze a tím pádem i vyšší rychlosti.
„Myslíme si, že se hodně těchto úrazů stane právě proto, že děti sedí rodičům na klíně,“ uvádí Jenissen pro Popular Science.
Méně hraček je pro děti více
Spousta rodičů i příbuzných a kamarádů dnes děti doslova zaplavuje hračkami ve snaze potěšit je, podle výzkumníků ale může být efekt opačný. Děti s menším počtem hraček si s nimi hrají delší dobu a do hry se více ponoří, přítomnost dalších lákavých objektů v okolí je naopak vytrhává ze soustředění a svádí k jiným činnostem.
To potvrdil experiment na 36 dětech ve věku od osmnácti do třiceti měsíců, které byly čtvrt hodiny samy v místnosti buď se 4, nebo s 16 hračkami.
„Zatím je předčasné stanovit, jaké množství je dobré nebo špatné,“ vysvětluje Alexia Metzová, autorka studie z univerzity v ohijském Toledu pro Scientific News. Průměrné množství hraček u dětí ve studii bylo 87, někteří rodiče se ani nemohli dopočítat a prostě napsali, že jich mají opravdu hodně.
“Kvůli tomu obrovskému množství hraček určitě dítěti neublíží, pokud vždycky vyndáte jenom několik najednou,” dodává. Děti si pak budou mít čas s hračkou hrát déle a svou hru lépe rozvinout.
