přemýšlím, co budeme zítra jíst. Ještě nevím, jestli udělám lososa s kaší. Nebo jen polívku. Nebo co vlastně. Nebo otevřu flašku a nachystám na talíř výběr sýrů. To vypadá sympaticky.

Tradiční jídlo? Babička mi kdysi vyprávěla, jak za první republiky se dělával kapr na modro (s bramborem), na černo (s knedlíkem) a na různé další způsoby. Ten stereotyp smaženého kapra s bramborovým salátem se masově rozšířil až po válce. Snažím se teď doma navazovat na staré tradice ...

Já na rovinu přiznávám, že my spíš než bramborový děláme lahůdkový - bez salámu teda, ale určitě jsme ho za mého dětství kornoutky šunkového salámu zdobívali.

Je tam hafo vajíček a majolky, ale zas je to fakt jednou do roka, takže proč ne :)

Zrovna v pátek ale šéf hudroval, co všechno do salátu ne/patří a proč, a jak je potřeba ctít rodinou tradici, atd. No, poslouchala jsem ho, a říkala si - kdyby tohle byl ten největší problém na světě...v blízkém okolí mamčin úraz a operace, několik velmi vážných zdravotních stavů, spějících ke konci, atd.

Nějakej salát je mi fakt putna - i kdyby měl bejt kupovanej.

Při černém humoru nenávisti vuči mužské populaci v článku prostřednictvím salátu si dovolím upozornit na evoluční skutečnost :

Proč se ženy vdávají a muži žení? Po miliony let evoluce zjistila, že je evoluční samčí a mužská snaha, aby se samice(ženy) vydávaly do rodiny muže.

Za degenerativní čin se považovalo, když muž se vdal do rodiny ženy. byli z toho duševně, geneticky, zdravotně degenerovaní potomkové. I když to nemuselo být hned v první generaci. Tak moudří byli naši předkové, doknce i zvířecí předkové. Proto přežili e evolucí se zdokonalovali.

No a s tím souviseli i zvyky. Žena se vdala a musela se přispusobit rodině. Aby to ale nebylo tak jednoduché, tak moudrý muž, po zjištění, že manželka dělá lepší salát, než jeho maminka, tak jí ho pochválil a nabídl i mamince a moudrá maminka ho také pochválila

Dovolím si ještě dodat, že nesprávně emancipované ženy vyhazují nejen salát, ale znečisťují prostředí plytvaním v 75%. Muži a deti jen v 25%.

Kdyby muži opět, tak jako před sto lety, drželi doma kasu, tak by například zkrachovalo 90% drogerilí, lékární, hadrářských ničitelu životního prostředí.

U nás se to vyřešilo jednoduše. Snacha připraví salát podle svého receptu a já podle svého (bez majonézy, brambory, cibule, kořenová zelenina vařená v kořeněném sladkokyselém nálevu, olej, a pro barvu pažitka) a k večeři si každý nabere podle chuti. Většinou od obojího trochu.

Ano, tak se to dělává i u nás - více variant. Nikdy nebyl problém a přesně, každý si vzal od obojího trochu. Pokud každá rodina lpí na svém salátu, je to to nejlepší.

Do postniho jidla, jakym ma byt Stedrovecerni vecere, nakrajet prase v podobe sunky je naprosta silenost.

Není to šílenost, ale naopak.

Prase v podobě šunky na Štědrovečerní večeři je symbol postu. Protože víte jak to prasátko trpělo, když nemělo během svého života takové dobroty jako bukvice, žaludy, kaštany a další pochutiny. Ono chudák mělo mnoho měsíců svého života skromné jídlo jako šrot z obilnin a nějaké další přísady a vy to nejste ochoten si připustit ani na Vánoce.

Bramborový salát logicky neobsahuje žádné maso. Základem je pouze majonéza, brambor, sterilovaná okurka, vejce, pepř a sůl. Ve zbytku lze přidat zeleninu dle chuti.

logické to není, je to jen zvyklost, v určitou dobu když se maso dávalo do všeho se maso začalo přidávat, zcela logicky no a pepř určitě ne, cibule vůbec, zelenina ano, vše logické

Splachování salátu do záchodu doporučuje 105 ze 100 městských potkanů.

Tak ono je to u jídla poměrně běžné - člověk se naučí (a nebo si spíš zvykne), že to či ono jídlo má chutnat "takhle" a byť ta varianta, kterou obdrží od manželky a nebo třeba tchyně objektivně vzato vůbec není špatná, je prostě jiná a a jednomu připadá, že to tak nějak není ono. Já to měl takhle se štrúdlem od babičky - byť ho máma nedělala špatně (a stejně tak i třeba tety a další příbuzné), jako od babičky prostě nebyl. Až po mnoha letech, když jsem chodil se svou nastávající, mi její maminka nabídla štrúdl, já ochutnal a bylo to ono! Nacpal jsem ten kousek do hlavy, pak si vzal další a další a nakonec jsem fascinovaně vydechl, že tak vynikající štrúdl uměla jen moje babička. No a byla ruka v rukávu - panímáma očividně roztála (naše vztahy byly zpočátku poněkud chladné, jelikož počítala s tím, že její dcera bude mít šikovného vesnického chasníka a ona si vybrala městského floutka) a od té doby mne vítala s úsměvem a přestala mne brát jako "cizorodý živel". Takže taktická rada pro pány - nebojte se pochválit dámě jídlo (samozřejmě - pokud víte, že ho vařila ona a je to poživatelné, jinak by to mohlo být bráno jako ironie). Jak už jsem ale psal, je to o zvyku - moje manželka zase vaří trošku jinak, než vařila babička, máma a tchyně, chutná mi to a když jím někde jinde, tak mi občas připadá, že by to ta moje určitě uvařila lépe...

No my to dočasně vyřešili tak, že si každý nafasujeme u své maminky ten její nejlepší bramborový salát.

Akorát to "dočasně" trvá už pár let a asi ještě pàr let bude. Zhruba do doby než manžel pochopí, že ten od nás je nejlepší :-)

Nepochopí, ale naděje umírá poslední.