Hodně zajímavé je, že tím jak se člověk učí fungovat ve společnosti, tak mu pak mnozí i třeba z rodiny jeho introverci nevěří. Ale ono je to jednoduché na určení - kde se člověk dobíjí, tam je jeho typ. Např. já mohl ivest různá testování lidí (ECDL) nebo i společné večery (kytara apod.), ale je to šíleně vyčerpávající...

Introvert samotář to má jednodušší - netrpí osamělostí 😛.

Asi nemáte tu zkušenost, jinak byste něco takového nenapsal. I ten největší samotář potřebuje aspoň jednu spřízněnou duši. Jinak je to brzo na palici.

Tak tak, a ako nás tá extrovert á pretvárka vyčerpáva. Prídem domov unavený a spotený. Ale taká je doba

Báječné! Hned si připadám míň divná

Krásně napsané a trefné!

Někteří lidé nemohli pochopit, jak je možné, že jsem deset let vydržel sám na polosamotě. A jak je možné, že se těžko seznamuji. Tenhle článek to naprosto přesně popsal.

I to, že mne samota ( být možnost být chvíli sám si utřídit myšlenky) nabíjí, kdežto "šrumec úlu" unavuje.

A nejlépe mi je v rodině, nebo ve společnosti malého množství lidí, které dobře znám.

Prostě to tak je. Je to v podstatě "základní program", který mi introverti máme od narození "napsán" ve své hlavě. Dá se z něj na chvíli vybočit, ale nelze ho přepsat.

Moje představa ideálu je let na Mars. Sám. Rozplánovaný den, pravidelný režim, neustále co dělat, ale zároveň volno na čtení a útěk do alternativní reality knih.

Já jako celoživotní introvert jsem ještě nepotkal introverta se kterým bych si nějak více rozumněl. Třeba neměl ty samé koníčky jako já, tak to fakt na rozkecání není. Takže není šance se s ním sejít mimo pracovní dobu. Ale spíše je to smůla, že jsem asi nebyl v určitém místě a čase na daném místě. Třeba v zaměstnání. Tam se nejčastěji seznamujete s lidma.

Autor by si mohl i uvědomit, že introverti nedělají jen v kanceláři, které se nám všude cpe! Ale co mají dělat introverti třeba v dělnických profesích?

Skvělé a trefné!