Na telefonu jsou tyhle články zobrazeny vcelku, někde udělali soudruzi chybu

Souvisí závěry tohoto článku nějak s tím, že moje předpubertální a pubertální děti odmítají luxovat, nebo to je rodinná anomálie, například vrozený strach z vysavače ?

Mám dceru, které bude brzy 17 a dle tohoto článku bude zřejmě z jiné planety :-) Není náladová, není nevyzpytatelná, povídáme si neustále. Plakat nebo vzteklou jsem ji neviděla hodně dlouho. Tak to s nám asi bude něco špatně :-) Jednou bych fakt chtěla vidět ty, kteří píší tyto články, které jsou naprosto o ničem a vytrženy z reálného života.

Proč je článek v ženské rubrice a proč je tam foto ženy? Znamená to, že otcové se výchovy pubertálních dětí neúčastní?

Najděte si citát o pubertě od Marka Ebena. Je to v jedné větě a vtipné. nemusíte klikat.

Skvělý článek, úplně to sedí, děkuji

Die Zusammenfassung:

1 Snažte se pochopit přírodu: Zatímco rodiče jsou biologicky nastaveni na to, aby své dítě chránili a opatrovali, dospívající lidé se naopak dostávají do věku, kdy by se měli začít odpoutávat a stavět na vlastní nohy.Někdy to ovšem vypadá, že se jen snaží vzdorovat. Mozek rodičů je však stále v pečovatelském a ochranitelském módu. Nemá cenu vzpírat se toku času a přírodním zákonům. Snažte dívat na svého puberťáka trochu jinýma očima. Bude vás štvát, budete se o něj bát a přát si, aby už to proboha skončilo. Ale jedno je jisté. Nic s tím nenaděláte.

2 Otevřete vrátka a buďte trpěliví. Buď se ho vyptávat na každou hloupost a nepřetržitě se s ním dohadovat, nebo ho nechat jeho hormonálním výkyvům. Přijde. A pak je na vás, abyste byli připraveni. Že zrovna žehlíte prádlo? Nechte to být. Nezaplašte to stvoření slovy, že nemáte čas. Povídejte si. Naslouchejte. Neoponujte, nebo jen trochu. Možná, že zase dlouho nepřijde. I pod tou slupkou frajera se skrývá malá dušička.

3 Každá puberta je trochu jiná. Možná, že porovnáváte svou a potomkovu pubertu a hořekujete nad tím, že „za vás to tak nebylo“. Ne, nebylo. To říkávali i vaši rodiče. Vy jste na rozdíl od dnešních puberťáků nevyrůstali ve světě sociálních sítí. Vaše puberta byla trochu jiná. A také ji každý prožívá jinak. Někdo utíká z domova, jiný se uzavře do sebe, třetí se stane veganem a tisíce dalších možností. Smiřte se s tou, která „postihla“ vaše dítě. A opakujte si stále dokola, že je to tak správně.

4 Nekritizujte, ale stůjte si za svým. Rodič puberťáka to nemá na světě lehké a občas mu uteče nějaká kritická poznámka. Však ono si o ní dítě občas říká. Snažte se šetřit ostrými slovy a hodnotícími soudy na jeho adresu. Dejte mu pocit, že jste s ním i v této rozbouřené době na jedné lodi.Nerezignujete coby rodič a vychovatel. Neuhýbejte z pravidel, která platí v domácnosti. Každý by si měl nadále plnit své povinnosti. Udržování pořádku je čistě na dohodě a hormonální nerovnováha není omluvenkou.

5 Nevěřte všemu, co říká. Je nepříjemné stát se z milované autority nenáviděným tupcem, který vůbec nic nechápe. Ale smiřte se s tím, že ještě párkrát uslyšíte, jak jste nemožní, hloupí a staromódní. Puberťáci to říkat musejí.Souvisí to s tím, že si vytvářejí vlastní pohled na svět. Jsou mladí, naivní a zmatení. Ale jestliže se tak chovají, je všechno, jak má být. Napadlo vás někdy, jak je těžké odpoutat se? S ledovým klidem přijímejte kritiku a dejte puberťákovi prostor, aby občas šlápl vedle. Pokud půjde všechno dobře, za pár let budete mít zase bezva parťáka, který vás bere a má vás rád.

klikací článek, okamžitě zavírám