Ona
ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Depositphotos

Příběh Adély: Manžel je neomylný, nikdy neuzná chybu

  • 73
Po velkém zklamání jsem už mužům nevěřila, ale nechtěla jsem zůstat sama. Po krátké známosti jsem si vzala kolegu z práce, velká láska to nebyla, ale měla jsem ho ráda. Dnes tuším, že to byla chyba. Manžel má ve všem pravdu, nikdy neudělá chybu, za všechno může jeho okolí a hlavně já.

Napište svůj příběh i vy

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu.

Bylo mi skoro pětatřicet, když jsem si uvědomila, že mi pomalu ujel vlak i s nádražím. Navíc jsem neustále poslouchala naše, kdy jako se míním vdát, jestli se ode mě vůbec někdy dočkají vnoučat. I ve svém okolí jsem chvílemi vzbuzovalo soucit, že jsem pořád sama a svobodná. Kamarádka mi jednou řekla, že mám tvrdit, že jsem rozvedená, prý to vypadá líp.

Já si ale jako rozvedená připadala. Byla jsem totiž zasnoubená, po třech letech vztahu mě přítel požádal o ruku. Chystali jsme svatbu a já se dozvěděla, že vedle mě měl ještě několik „bokovek“, ale prý o nic nešlo, mě miluje. Nedokázala jsem mu to odpustit a náš vztah ukončila. Bylo mi skoro třicet a byla jsem sama. Žádného chlapa jsem už nechtěla. Měla jsem spoustu přátel, zajímavou práci, koníčky.

Vzala jsem si kolegu

Jenže jak roky utíkaly a bolest ze zklamání otupovala, bylo mi samotné smutno. Po rozchodu s přítelem jsem se odstěhovala do Prahy, kde jsem si našla zajímavou práci. Stal se ze mě workoholik, doma mě nikdo nečekal, zůstávala jsem tak v práci hodně dlouho. Pár přátel jsem měla, ale většina měla rodiny, děti…

Pak jsem odjela na několikadenní školení, kde jsme se potkali s kolegy z dalších poboček naší firmy, která působí po celém Česku. Padli jsme si do oka s jedním kolegou z druhého konce republiky. Byl v mém věku, rozvedený, bezdětný. Dali jsme se dohromady, náš vztah na dálku trval rok a půl, pak jsem mu sehnala místo u nás a on se ke mně přestěhoval. Nebyla jsem do něj bůhvíjak zamilovaná, ale bylo mi s ním dobře. Otěhotněla jsem a vzali jsme se.

Změnil se

Po narození dcery, kdy jsem zůstala doma, jsem si čím dál víc uvědomovala, jak se manžel chová jinak, než když jsme ještě nebyli svoji. Jako kdyby mu narostl hřebínek, najednou se chová, jako kdyby snědl všechnu moudrost světa. Co řeknu, udělám, všechno je špatně. Okamžitě mi odporuje, má opačný názor než já. A byl by schopný se do krve pohádat, kdybych odmítala ustoupit. Já na to nemám se s ním dohadovat i o blbostech, takže nakonec zmlknu a on, místo aby mlčel, vždycky řekne: no vidíš, já ti říkal, že mám pravdu.

Nikdy neuzná, že udělal chybu. Vždycky se to snaží hodit na někoho jiného, nejčastěji pochopitelně na mě. Zapomene zaplatit účet za svůj telefon, dostane upomínku a můžu za to já, že jsem mu to nepřipomněla. Ráno nemůže nastartovat auto, přijede pozdě do práce a opět za to můžu já, protože jsem s autem jela naposled. A takových příkladů mám denně i několik.

Dozvěděla jsem se, že mě shazuje před lidmi i v práci. Prý hloupnu nad těmi plínami a kašičkami. Kolegům vykládá, že se mi mléko vrazilo do mozku. Moje celkem dobrá kamarádka-kolegyně mi řekla, že si myslí, že mě jen využil, aby se mohl dostat do ústředí naší firmy. Nevím, připadá mi to dost kruté. I když jsem do něj nijak extra zamilovaná nebyla, mám ho ráda, nebo spíš měla, a hodně. A měla jsem pocit, že i on mě má hodně rád. Nevím, proč to dělá.

Čím dál víc si uvědomuji, že nejsem šťastná. Ani se netěším, až přijde domů. Už jsem uvažovala i o tom, že se s ním rozejdu. Snažila jsem se s ním mluvit, že nejsem spokojená, jak to spolu máme. A on mi na to řekl, že nechápe, o čem mluvím, asi nemám doma co dělat, a vymýšlím kraviny. Nemám ho prý otravovat takovými hloupostmi a být ráda, že mě živí.
Adéla

Názor odbornice: Zapracujte na komunikaci

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu,...

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12

Vážená Adélo! Popisujete posloupnost vztahu, kde, žel, chybí přesnější časové ohraničení. Mohu se tak domnívat, že jste ze vztahu na dálku zřejmě poměrně brzy naskočili do soužití umocněného rodičovstvím. Možná nyní budu lehce spekulovat, ale pakliže by tomu tak bylo, neměli jste ani jeden příliš možností vyzkoušet si spolu život ve dvou v běžných i v krizovějších situacích.

S příchodem dítěte do rodiny se tak vlastně poprvé setkáváte s polohou, kdy je jeden (finančně, ale někdy i sociálně) závislý na druhém partnerovi. Popisujete manželovo chování, které jako by z vás činilo viníka všech nepříjemností, které mu život přináší. Nemáte srovnání s tím, zda se tak choval dřív, než jste měli dítě. Bydlel na opačném konci republiky a společné chvilky se mohly zdát docela pěkné. Po nich se však každý z vás vrátil na své území, kde byl výhradním pánem. Nyní určitě stojí za pokus zapracovat na svých komunikačních dovednostech.

Nemusíte tak činit sama, může vám být velmi nápomocný psycholog z manželské a rodinné poradny. Když komunikaci zefektivníte a s mužem se přesto ohledně společného soužití nebudete moct domluvit, může vám tato vaše nová dovednost být třeba dobrá k tomu, abyste vykomunikovali vzájemnou odluku. Ta může být dočasná ale i trvalá.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2343

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 6. dubna 2020. Anketa je uzavřena.

3. Mám rovnou manžela požádat, aby se odstěhoval a podat žádost o rozvod? 1381
2. Mám manželovi dát na výběr, buď se ke mně začne chovat slušně, nebo se může sebrat a jít, byt je můj? 508
4. Mám manželovi navrhnout, že navštívíme manželkou poradnu? 405
1. Mám to ještě vydržet a až se vrátím do práce, bude určitě líp? 49
Témata: Manžel, vztah, láska