Něco takového nemůže napsat chlap

V tomhle fandim otrlym zahejbacum. Uziji si mimo a doma se to neprovali, protoze to nedovoli. Nejhorsi jsou ti, co se po vzornych letech poblazni a odkraci stredem od deti za horouci laskou. Mladata se neopousti.

V tomhle byly dobrý ty nenáviděný společenský konvence - na jednu stranu samozřejmě ubližovaly (třeba když týraná žena nemohla opustit manžela a musela s ním protrpět až do smrti), na druhou stranu ale držely pohromadě rodiny, kde jeden z manželů upadl do náhlého poblouznění smyslů. Což se stát může a je to do jistý míry přirozený, tehdy to ale po pár měsících odeznělo a manželství a rodina zůstaly zachovány a lidi byli nakonec rádi, že jsou spolu, zatímco dneska se omámený pitomec vrhne za "štěstím", opustí manžela/manželku, děti a po pár letech zjistí, že už i tady to omámení pominulo (ne nadarmo mají druhý a další manželství větší rozvodovost než ta první) a že je to vesměs stejný jako v předchozím manželství. Lidi přeceňujou zamilovanost.

Je otázka, jestli byli lidi nakonec rádi, že jsou spolu. Ono těch nešťastných manželství a zmařených osudů bylo docela dost. Já myslím, že dost našich předků by s námi měnilo, i když i dnešní doba má nepochybně v mezilidských vztazích svoje minusy.

Tak já to měl jinak. Moje setkání s první láskou po čtvrt století ze mě udělalo věřícího člověka. Do té doby jsem byl zapřísáhlý ateista.

Po náhodném setkání v pražské ZOO jsem měl silné nutkání návštívit nejbližší kostel a poděkovat Pánubohu za to, že mě tenkrát kopla do pozadí a vybrala si spolužáka Tondu.

Třicet kilo navíc, půl tuny make-upu, mastné vlasy a oblečená v teplácích...někdo tam nahoře mě má rád.

Hodně podobný příběh potkal mě, jen jsme se potkali až po 28 letech, já v té době rozvedený, ona vdaná, brzy se rozvedla a jsme spolu...já jí tenkrát říkal že mi stejně neuteče :) Menší rozdíl je že ona nemá cukrárnu - i když by klidně mohla podle toho jak umí péct či vařit a já nemám ani nešéfuju firmě, jen řadový technik informačních technologií :) Kdyby to bylo na mě, volím variantu odchodu od manželkokamarádky, děti vidět určitě v dnešní době není problém kdykoliv...byť to asi je tvrdé hlavně pro ně,protože někdy má právo zvítězit srdíčko nad rozumem a kalkulem ohledně vyplácení ex....buď chci být šťastný, nebo počítám káčé....howgh

Červená knihovna hadr :-)

Moc se mi líbí, jak je v těhle pohádkách stávající manželství vyhaslé, v lepším případě jen vedle sebe žijou. Kdybych dostala pětikorunu pokaždé, když tuhle výmluvu slyším...

IMHO když základnám rodinu, přistupuji na to, že moje ego a moje potřeby nejsou po určitou dobu na prvním místě, rodina je týmová hra. Rodiče mají zodpovědnost za děti.

Můj oblíbený autor dokonce přirovnává manželství k určitému, velmi specifickému celibátu.

Jestli mu záleží na rodině, zakáže si Jitku a "nově nalezenou" erotickou energii věnuje manželce.

On je každej chytrej...dokud se mu nezblázněj hormóny

To mně by se stát nemohlo, nás bylo ve třídě 39 chlapců, takže na školním srazu nemám ke komu vzplanout.

Radím počkat, odhaduji cca dva roky, pokud to stále bude takové žhavé běžte tam kam Vás srdce táhne

Navíc děti budou už pravděpodobně v té době odrostlé, když před patnácti lety byla manželka těhotná...

Pán je opravdu zaměřený na byznys. "Má prosperující cukrárnu" pomyslel si, když spatřil svou dávnou lásku. Ať zužitkuje svůj manažerský talent a z prosperující cukrárny vybuduje nadnárodní konglomerát.