Založila si školku, jen tak, a našla i druhou učitelku . Vycucané z prstu - zkuste si nejdříve zjistit, kolik povolení a schválení potřebujete k něčemu takovému.

Paní chápu, kdyby to bylo na mně, tak se na chalupu stěhuju s dětmi hned zítra. A to jí máme jen 50km od domu a je to komfortnější bydlení než náš byt (chalupa je nová). Jenže manžel by musel dojíždět do práce (80km jednu cestu), za koníčky a kamarády do hospody. Já pracuji z domu.

No chce to prostě začít pracovat na nějakém konsenzu, žejo..

Zařídit, aby se dalo pracovat z chalupy co nejvíc. A vysvětlit ženě, že to není jen ona, kdo rozhoduje o tom, kde děti budou.

Ale těžko chtít, aby žena byla s dětmi doma a zároveň jí říkat, kde to má být...

Jak slyším slovo "projekt" tak se mi votvírá kudla v kapse.

Copak?

Ještě že ten otec má možnost dělat z domova. Že má možnost pracovat do čtvrtka a v pátek za nimi odjet. Co byste poradili, kdyby ani jedno z uvedeného nemohl? Kdyby musel hákovat až do 18 hodin i v pátek? Nebo dokonce na směny? Jinak, na mě matka působí tak, že momentálně propadla idee eko. Ekofarma, ekopotraviny. Až ji to přejde, děti povyrostou, vrátí se do města.

Jezdil bych v pondělí ráno do Prahy a ve čtvrtek po obědě zpět. A mohlo by to být ideál . Co by za to někteří pánové daly! Až budou děti větší tak se to změní.

Souhlas, co si pamatuji z dětství (nejen svého), zejména tatínkové se z práce vraceli unavení k večeři a nic s nimi stejně nebylo, chtěli mít klid. Takto si bez stresu a v klidu udělá, co udělat do práce potřebuje, a 3 dny se může věnovat dětem a rodině s čistou hlavou.

Pane Řeháku, ten Váš příspěvek, to je jakobyste mně mluvil z duše. Myslel jsem, že su v tom sám. Děkuji:)

zdá se, že paní není v centru Prahy šťastná. Tato situace může potkat vícero párů, kdy se mají rádi, ale každý má jiný styl života.

Navrhla bych prodat chalupu a koupit si rodinný domek v blízkém okolí Prahy, odkud pán může dojíždět denně do Prahy.

Podle finanční situace byt v centru buď prodat, nebo pronajmout a nechat pro děti, až budou studovat.

Nevím, jestli je řešení místo chalupy, kde chce být ona (a kde i on je ve svém volnu rád) a bytu, kde chce z pracovních důvodů být často on, koupit domek, kde zřejmě nechce být ani jeden.

Praha-vyšší platy, nižší kvalita života.

Já paní naprosto chápu ...

Asi jak kdo?

Jak je to popsané, tak to vypadá na řešení buď a nebo (včetně možného rozvodu). Jenže paní a děti jsou teď v určité fázi, která dost rychle uteče. V článku není napsáno, jak dlouho trvá cesta na chalupu (100 km víceméně po dálnici nebo po okreskách bude rozdíl), jestli plánovaná škola je malotřídka nebo regulérní ZŠ, jak daleko je nejbližší město s nějakými středními školami atd. Může se stát, že po dvou třech letech (anebo první zimě) se ukáže, že život na vesnici není zas takové terno, a manželka se ráda přestěhuje zpátky do města.

Pán by si s ní měl promluvit, na jak dlouho plánuje pobyt na vsi. A možná ten rozhovor zopakovat na jaře. Zatím vydržet a dojíždět. Pokud se bude o víkendu synům opravdu věnovat, nemusí mít strach z odcizení - bude vzácnější a budou se na něj těšit.

Mimochodem, znám člověka, který pracuje v Praze a rodinu má u Nového Jičína. V práci má volné pátky, takže jezdí domů na prodloužené víkendy a na odcizení dětí si nestěžuje.