Marie Susedková | foto: Petr Toman/Paměť národa, Shutterstock

Pořád jsem plakala a modlila se, vzpomíná Marie. Nevěděla, proč ji uvěznili

Celý článek jen pro členy

Chcete číst prémiové texty bez omezení?

Předplatit
Zatímco její vrstevníci chodili na rande a na zábavy, ona seděla v cele a poslouchala, jak bachaři na dvoře pro někoho sbíjejí šibenici. A stále se všem snažila vysvětlit, že nic neudělala a neví, proč ve vězení je. Marie Susedková je jednou z těch, kterým bude letos udělena cena Paměť národa.

Rozstání. Tak zvláštně se jmenuje místo, kde se v roce 1930 narodila. Dodnes tam žije. A dodnes má schované kousky toaletního papíru, na které v kriminále psala básničky.

„Vrátím se, mamičko...“
„Každé tvé trápení
tobě splatím...“
„Tatíčku, mamičko
moje tam v dáli...“

Popisuje v nich, jak vidí anděla letícího krajinou, a podepisuje se jako Tulačka.

Tatínek měl umělý chrup. Jak mě chudáček uviděl, začal plakat a ten chrup mu tím pláčem cvakal. Jak návštěvy sedly, tak plakaly a plakaly. My jsme se držely a plakaly, až jsme se vrátily do místnosti.

Marie Susedková

Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium

Měsíční

89
Předplatit
Můžete kdykoliv zrušit

Roční

890
Předplatit
Ušetříte 178 Kč oproti měsíčnímu předplatnému

Dvouleté

1 690
Předplatit
Ušetříte 446 Kč oproti měsíčnímu předplatnému

Připojte se ještě dnes a získejte:

  • Neomezený přístup k obsahu iDNES.cz, Lidovky.cz a Expres.cz
  • Více než 50 000 prémiových článků od renomovaných autorů
  • Přístup k našim novinám a časopisům online a zdarma ve čtečce
Více o iDNES Premium
Máte už předplatné? Přihlásit se