Neustálé sdílení fotek
Drtivá většina populace má alespoň jeden účet na sociální síti. Jde o prostředek, jak být stále v kontaktu s blízkým okolím. Sledovat jejich život, nebo alespoň snovou prezentaci současného bytí. Jenže stále více maminek využívá tuto platformu jako vlastní deníček.
Sdílí den za dnem fotky naaranžovaných dětiček na bílé kožešině s kartičkou aktuálního stáří potomka, omotané vánočními světýlky, pomáhající při pečení, papající hráškovou kašičku atd. Radí a informují, jak přírodní cestou vyzrát na kašel, pláč, smích, spánek. A hlavně, neustále řeší to proklaté očkování, jež je úplně zbytečné. Zkrátka jsou studnicí moudrostí, jež drásá psychiku nejen svobodným ženám.
Nemožnost normální komunikace
Je přirozené, že po porodu se změní vzorec chování. Ovšem pro bezdětné jedince a matky, které nejsou fanatičky, je opravdu těžké se s rozjívenou maminkou setkávat.
Dlouhé minuty poslouchat o tématu mateřství není zcela uchu lahodící. Pak se nedivte, když vás kamarádky přestanou kontaktovat.
Ospravedlňování nevychované drobotiny
Kopnutí v tramvaji, řev na celou restauraci, otravování v obchodě, to je jen malý výčet situací, kdy nám matky a jejich „rozkošní čertíci“ doslova brnkají na nervovou soustavu.
Dříve jsme byli vychováváni. Jakmile jsme něco provedli, byli jsme příliš hluční, rázem přišlo důsledné usměrnění, potrestání, ale dnes ne. Proč taky? Vždyť je to přece jen dítě, co projevuje vlastní názor a osobnost, musíte mít přece pochopení.
Netolerance
Běda tomu, kdo si dovolí tvrdit, že mateřství není nic pro něj. Absolutně nerozumí, jak někdo nechce děti, nebo „nedej bože“ souhlasí s hotely, kam mají děcka do určitého věku zákaz vstupu.
Pokud zkrátka nemáte alespoň jednoho kuliferdu, jste ztracená existence bez nároku na štěstí, možná i na život …
Je to moje dítě
Rozpad partnerství, kde figurují děti, je vždy smutnou záležitostí, nicméně se to děje. Pokud partner ženu a děti netýral, nijak fyzicky a psychicky netrápil, neznamená odluka manželů to, že by mu měly být potomci odepíráni. Matky totiž velmi často používají nejmenší jako štít, hromosvod vlastních křivd.
Ať už v sobě potlačujete jakékoliv negativní emoce vůči bývalému, nikdy o něm před dětmi nemluvte špatně. Je to stále jejich táta. Ten, co se na jejich životě také podílel. Překonejte se. Nebuďte tou, co pro svou bolest bude ubližovat druhým, zvláště těm nejslabším, dětem.