Za svůj život jsem totiž měla přes padesát sexuálních partnerů.
Možná, že se vám to číslo zdá vysoké, i přesto, že už je mi dvaatřicet let.
Za život jsem se celkem čtyřikrát stěhovala, mezi Prahou, Brnem, Kladnem a Paříží. Během studijních let jsem byla také na několik měsíců na výměnném pobytu ve Španělsku.
Měla jsem tedy možnost poznat hodně různých lidí, a pokud člověk nemá stálého partnera, tělo si určité potřeby zkrátka vyžádá. Sama sebe rozhodně nepovažuji za žádnou děvku. Když se to rozpočítá, vychází mi zhruba čtyři sexuální partneři za rok. To opravdu za nějaké převratné číslo nepovažuji.
Ale Luboš je jiného názoru. Nejprve mě označil za prostitutku a lehkou dívku, pak se ale rozhodl, že situaci vyřeší jinak. Prý by se vedle mě necítil jako muž a trpěl by pocitem méněcennosti. Proto se rozhodl, že svůj počet sexuálních partnerů zvedne tak, aby se mi dorovnal.
Přiznám se, že pokud by mi toto řekl před svatbou, nebyla bych proti a zkrátka bychom si dali od sebe na chvíli pauzu. A muž by se mezitím vyblbnul. Jenže v současné situaci, kdy už jsme manželé a plánujeme založení rodiny, mi takovéto řešení připadá nevhodné. Neměla bych z toho dobrý pocit.
Sama jsem Luboše nikdy nepodvedla. To, co se dělo během doby mých studií na vysoké škole a v dobách, kdy jsem byla nezadaná, je přece minulost. A hrabat se v minulosti mi připadá ubohé. Co bylo, bylo. Já se ho také nevyptávám na podobné věci. Dokonce ani nevím, kolik partnerek měl on, a jak moc by tedy musel mé ‚skóre‘ dorovnávat.
Nevím ani, kde by chtěl své "partnerky" hledat. Zda na internetových seznamkách, nebo jestli by je chodil balit do barů a klubů, či jestli by každý víkend trávil někde na party s jediným cílem. Připadá mi to až komické. Já také partnery nestřídala kvůli tomu, aby jich byl určitý počet, ale proto, že to tak zkrátka přišlo. Navíc většina mých milenců byla na jisté společenské úrovni, většinou vysokoškoláci.
Nyní se pokouším manžela nějak uklidnit a vysvětlit mu, že rozhodně u mě neklesá na atraktivnosti. Ba spíše naopak. Jsem ráda, že mám vedle sebe slušného a hodného muže, se kterým jsem šťastná. Ale opravdu nevím, zda bych ho milovala nadále s vědomím, že má milenku. Ba dokonce že milenky začal sbírat, aby se mi vyrovnal.
Už jsem se s ním kvůli tomu dokonce pohádala, protože jeho reakce mi připadá hloupá a dětská. Nic nepomáhá. On je teď vůči mně jistým způsobem odtažitý, komunikuje minimálně, a tak trochu asi čeká, že mu jeho šílený plán povolím. Prosím, poraďte mi.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 16. února 2009. Anketa je uzavřena.
