Ona
ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Zlatá slepice i vnitřní kritik. Vztah matky a dcery má mnoho podob

  • 21
Víte, že maminka je hlavní hybatelkou vašeho života? Pouto mezi matkou a dcerou je intenzivní a velice těsné. Podle odborníků je tím nejdůležitějším v životě, protože jde o první citovou vazbu. A právě pro tuto blízkost bývá tento vztah v dospělosti dost komplikovaný.
Ilustrační snímek

Kdy to začíná

Pevné pouto vzniká už v těhotenství. Údajně se rodíme s vrozenou schopností navázat vztah se svou matkou. Psychoanalytik Donald Woods Winnicott kdysi řekl, že neexistuje novorozenec, prý je jen novorozenec a jeho matka. I kdyby to myslel s jistou nadsázkou, trefil hřebík na hlavičku. 

Právě maminka je prvním člověkem, který nás učí poznávat život a také samy sebe. Zhruba do tří let věku představuje pro dceru její všechno, až poté dochází k jistému odloučení, k období vzdoru a k uvědomění si, že „já“ nerovná se máma. Tehdy nastává čas, kdy by matka měla dceru „pustit“ do dalšího vztahu, a sice k otci.

9 typů matek

Máte se svou maminkou krásný vztah, rozumíte si, respektujete se? Važte si toho, je to vzácnost, něco jako zlatý poklad. Pokud se v průběhu vývoje vztah někde zastavil, vznikají konflikty a nedorozumění. Jaká je vaše máma?

1. Kamarádka do deště
Byly jste dávno dospělé, když jste našly ve své mámě kamarádku? Gratulujeme! Nemluví vám do života, ale poradí, když o to stojíte, pomůže s dětmi, byť to s hlídáním nijak nepřehání, přijede, až když ji pozvete, a světe div se, rozumí si také s vaším partnerem. Tento vztah však předpokládá „barterovou spolupráci“ – obě strany musí umět nejen brát, ale i dávat.

2. Vítaný host
Podle některých odborníků vypadá ideální vztah k matce tak, že ji rády vidíte, rády přijímáte, ale nesdílíte s ní detailně svůj život, a hlavně – žijete ho samy za sebe. Maminka se obrazně řečeno dostává do pozice velice milé návštěvy, o níž se s chutí postaráte a současně dokážete využít, nikoliv zneužít, její pomoc.

3. Zlatá slepice 
Jde o velice laskavou, starostlivou bytost, pro níž jsou rodina a děti vším. Lásku, pohlazení a obejmutí rozdává na každém kroku. Ovšem když kvočna nedokáže dceru pustit do života, může svou péčí dítě dusit a proměnit se ve stíhačku, před níž vše, co má dvě nohy, prchá. Nelze vyloučit, že právě kvůli její přehnané péči nebude dcera nikdy dospělá, což mamince-kvočně vyhovuje.

4. Nulová zóna
Tohle je typ matky, která se ke své dceři chová řádně, jen toho citu a empatie se poněkud nedostává. Dobře ji charakterizuje podobenství s tím, jak nabízí hostu místo k sezení. Můžete si být jisté, že vám židli neodsune stranou, abyste spadly, ale ani se nezeptá, zda se vám sedí pohodlně.

5. Vždycky druhá
„Nejdříve ostatní, až pak já“ – přesně toto heslo vyznává matka, pro níž jsou všichni důležitější. Může se stát, že si časem začne stěžovat, že se celý život jen obětovala druhým a sama z něj nic neměla. Bohužel je velice pravděpodobné, že ve stejném duchu povede i svou dceru.

6. Vnitřní kritik
Každý občas pochybujeme o nějakém svém jednání či názoru, avšak stavět svůj život na věčných pochybnostech není zdravé. V důsledku je jedno, zda vaše maminka o sobě pochybuje z pohledu matky, partnerky, pracovnice. Podstatné je, že zastává určité zásady a postoje, které ji vnitřně deptají. A stejnou filozofii zase předává jako štafetu své dceři.

7. Narcistka
Narcistická matka miluje své děti podmínečně. Ráda se chlubí tím, co je na dceři obdivuhodné, pozitivní, a veškeré problémy a potíže s dcerou spojené od sebe odhání, nedokáže je zvládnout. Na jednu stranu nechce, aby na ní dcera byla závislá, na druhou stranu jí neumí dát skutečnou volnost. Vzájemný vztah se dostane na samé dno v případě, pokud je dcera lepší než sama matka.

8. Semetrika
Taková matka je jako extrémně přísný a citově neangažovaný generál. Vše musí běžet podle jejího diktátu, výjimečně dokáže souhlasit s opačným názorem, často kritizuje a svoje okolí, dceru nevyjímaje, shazuje. Vyjít s ní je možné pouze tehdy, když jí ve všem vyjdete vstříc. Jenže to se dá vydržet jen nějakou dobu, nikoliv celý život.

9. Likvidátorka sebevědomí
V dětství jste pro ni patrně nikdy nebyla dost dobrá a stejně negativní chování je pro matku-likvidátorku vašeho sebevědomí typické, i když jste už pěkných pár let dospělá. Pro cizí oči možná až paradoxně taková matka adoruje své druhé dítě, vás naopak ničí. Vy pak o sobě neustále pochybujete a s tímto přístupem se velice těžko žije. Problém je třeba hledat v matčině minulosti; zkuste si s ní otevřeně popovídat, a pokud to nelze, objednejte se na psychoterapii. Matku změnit nemůžete, ale sebe a své sebehodnocení ano.

Ilustrační snímek

Veledůležitá puberta

K dalšímu „puštění“ dochází během puberty. Přesněji, mělo by dojít. Dítě postupně přichází na to, že ani rodiče nejsou bezchybní a dokonalí, jak si dříve myslelo. Někdy je vymezení vůči mámě hodně bouřlivé, což je dané už tím, že ženy se více citově angažují, více prožívají emoce. Možná si vzpomenete, jak jste si tenkrát říkaly, že zrovna vaše matka (kdepak skončilo slovo maminka?) je neskutečně trapná, má zastaralé názory a absolutně vám nerozumí. 

Pro obě strany je to náročné období a rada psychologů, kteří rodičům doporučují držet se zpátky, i když jsou za dospívající slečnu právně zodpovědní, se zdá být úsměvná. Prostě se to musí přežít. A pokusit se porozumět tomu, že jejich „maličká“ vidí věci jinak.

I když to někdy bývá bolavé, teenager v sukni má poznat svět na vlastní kůži, nikoliv na kůži matky.

Názory na prožívání puberty se liší. Někteří odborníci tvrdí, že právě pořádná puberta je signálem, že došlo ke zdravému oddělení dcery od matky, jiní zase nevylučují, že místo odporu a pohrdání k matce se vztah posléze může změnit na kamarádství. Ovšem i skutečnost, že dcerou puberta nijak výrazně nezamávala, může mít více podob. Je-li maminka ztělesněním klidu a pohody, vymezení vůči ní nemusí probíhat nijak dramaticky. 

A stejně tak nelze vyloučit, že se dcera nikdy nevymaní z matčina vlivu, což ukáže až dospělost. Důvodů, proč to neudělala, bývá více. Například je možné, že se dcera obává ztráty pro ni zásadního člověka. Nebo ty dvě spolu nemají extra dobrý vztah, takže vlastně není co „trhat“.

Anebo si dcera uvědomuje, že jejich vztah není ideální, ale tím spíš nedokáže překonat myšlenku, že by ono „odtržení“ mohlo být navždy. Tady je namístě zdůraznit, že vzájemný vztah mezi matkou a dcerou není černobílý, není jen dobro, nebo zlo. V lepším případě po „odtržení“ přichází nová etapa, nové sbližování. Ale už jiných, dospělých žen. I když jedna teprve sbírá zkušenosti, zatímco druhá už má něco odžito.

Ilustrační snímek

Dvojitá minulost

K pochopení vztahu s matkou hodně pomáhá poznání minulosti. Důležité je však minulost pochopit, nikoliv se ji snažit změnit, nebo skrz ni něco matce vyčítat.

Bavíme se o dvojí minulosti, jak té, kterou jste samy zažily, byť jste si v dětství nemohly mnohé věci uvědomovat, natož jim porozumět, tak i o generaci dříve, kdy vaše máma jen opakovala vzorce chování, které převzala od své matky. Působí tak i na dceru a vyvolává u ní určité reakce, které zpětně ovlivňují i její chování. V dospělosti si to nemusí vůbec připouštět, jeví se to jako zapomenuté či bezvýznamné. Ale není tomu tak.

Zatímco minulost, kterou jste nezažily, se dá rozklíčovat jen s pomocí vaší matky, případně jiného blízkého člena rodiny, tu poznanou můžete zkusit dešifrovat samy. Například tím, že si napíšete na papír, co by v určité situaci nebo životní etapě udělala vaše máma a co vy. Dost možná zjistíte, že často podvědomě kopírujete její postoje. 

Může jít o cokoliv, nejen o vaše chování k mužům, dětem, ostatním lidem, ale také o přijímání sebe samé a přehnanou sebekritiku. Třeba při negativním posuzování svých tělesných proporcí nebo při vnímání některých slabších stránek a vlastností. Ostatně to potvrzují i mnohé výzkumy.

Jak to vidí odborník

Mgr. Alžběta Protivanská psychoterapeutka

Vztah matky a dcery je tím nejkomplikovanějším, který může lidskou bytost potkat. Nejen, že jsme na začátku jedno tělo, ale dlouho trvá i prožitek, že jsme také jedna duše. Později se dcera opravdu více přiklání k otci, ale matka zůstává jejím vzorem až do většího osamostatnění, které začne pubertou. Neexistuje žádná skálopevná rada, díky které bychom mohly takové období prožít bez úhony. Někdy není možné, aby matka zůstávala autoritou, ale dcera ještě není dospělá natolik, aby se stala rovnocennou kamarádkou. 

To je čas na, aby matka své názory sdělovala, ovšem bez nároku na to, zda se jimi dcera bude řídit. Navíc by svůj názor měla sdělovat, jen když se na něj dcera zeptá. Na straně dcery je zde prostor pro velkou toleranci a především pro zjišťování, co potřebuje k tomu, aby svou matku mohla respektovat a milovat. Kvalita vztahu s ní bude určovat i kvalitu vztahů s kamarádkami a dalšími ženami, které nás obecně nesou úspěšně životem.

Více se dozvíte na www.alzbetaprotivanska.cz.

Ilustrační snímek

Křivdy a očekávání

Patříte mezi ty šťastné, které měly báječné dětství a se svou mámou si dnes užíváte harmonický vztah? Važte si ho. Hodně žen v dospělosti trápí křivdy z minulosti. 

Ale totéž platí i pro vaše rodiče, mámu nevyjímaje. Nevyřešené křivdy se dají přenášet z generace na generaci, a to dokonce podvědomě. A když se neotevřou, neproberou, můžou narůst do neřešitelných rozměrů. Navíc platí, že míra křivdy nemusí odpovídat realitě, naopak – má přesně takovou váhu, jakou jí právě vy připisujete.

Aby toho nebylo málo, k životním prožitkům se ještě přidávají očekávání. A i na ta citlivěji reagují ženy. Jestliže si vaše maminka přála, abyste to někam dotáhla, měla spoustu dětí, báječného partnera a vaše životní cesta tomu neodpovídá, nenaplnily jste její očekávání, což může být frustrující.

Jak vzácné jsou mámy, které nezatěžují život svých dětí přehnanými nároky a přijímají je s otevřenou náručí takové, jaké jsou.