Do výsledné podoby dokumentu mohly nakonec jednotlivé rodiny zasáhnout. „Všichni viděli film před dokončením, a pokud měli připomínky, pak byly celkem drobné, které jsme samozřejmě akceptovali. Nešlo o nic zásadního a neměla jsem s tím problém,“ říká Třeštíková.
Za nejveselejší událost z natáčení považuje situaci, u níž vlastně nikdo ze štábu nebyl.
„V příběhu Zuzany a Stanislava jsem chtěla mít poslední záběr, jak funguje zařízení, které Stanislav vyrobil a které automaticky otevře ráno slepicím kurník. Šlo to ale natočit jen ráno, po šesté hodině, jenže v tu dobu jsme na místě nikdy nebyli. Poprosila jsem tedy Stanislava, aby ten záběr natočil sám, ale on pracuje zásadně v noci a nechtělo se mu vstávat. Tak to nakonec pořídila jeho druhá žena Jitka, za což jsem jí hrozně vděčná. Ten záběr je totiž opravdu veselý,“ vypráví režisérka.
Začátky natáčení byly složité, protože neexistovaly mobilní telefony. „V dnešní době mobilů je vše nekonečně jednodušší než v osmdesátých letech, kdy většina našich manželských párů vůbec neměla telefon. Tehdy bylo plánování natáčení opravdové dobrodružství, ale nakonec jsme se vždycky nějak dohodli,“ vzpomíná dokumentaristka.
Manželské etudy |
Štáb natáčel šest rodin 37 let a bývaly i napínavé chvíle. „Před druhou etapou další natáčení odmítl Jiří z dvojice Marcela a Jiří (Haverlandovi), před třetí etapou pak Zuzana z dvojice Zuzana a Stanislav (Čeřovští). U Mirky a Antonína (Kubrovi) byl problém, že Antonín byl našemu natáčení nakloněn a Mirka méně. Nakonec jsme se vždycky domluvili, ale někdy to chvíli trvalo. Zuzana z dvojice Zuzana a Vladimír byla ochotná natáčet, ale při dokončování filmu už další setkání zcela jasně odmítla, takže nebylo co dále řešit. Nějaké přemlouvání by bylo zcela kontraproduktivní,“ říká režisérka a dodává, že se ani jednou nestalo, že by musel štáb z domluvené schůzky kvůli momentální náladě zase odjet.
„Vím, že nikdy nesmím moc tlačit na pilu a hlavně nikdy nedělat to, co by bylo mně samotné nepříjemné. Občas jsme měli problémy s domluvením termínů, ale když jsme se dohodli na setkání, tak nás nikdo nikdy domů neposlal. Je jasné, že někdy byla nálada našeho setkání a natáčení vstřícnější, někdy méně,“ uvádí Třeštíková.
16. ledna 2018 |
Nejnapínavější situace nastala u Ivany a Václava (Strnadovi) po jejich velké manželské krizi. „Nějakou dobu to vypadalo na naprosto definitivní konec našeho natáčení. Já jsem se jim raději vůbec neozývala a doufala, že pomůže čas. To se nakonec také stalo. Po půldruhém roce už nás zase přijali.“
„Vždycky mě nekonečně zajímalo studovat život. O vztazích, které pozoruje ve svém okolí, přemýšlí každý člověk, ale já jsem to měla přece jen o něco intenzivnější. Myslím, že jsem se také stále učila empatii, toleranci a přiměřeným reakcím na krizové situace. Mám pocit, že už jsem v životě připravená snad na vše,“ říká na otázku, co jí samotné do života přineslo natáčení Manželských etud.
