Ztratíte občas nervy, křičíte na děti nebo si vyléváte zlost na partnerovi? Pro emotivnější lidi bývá těžší se ovládat, ale dá se to trénovat. Ne že už nikdy nepocítíte vztek, ale naučíte se častěji sami rozhodovat o tom, jestli zůstanete v klidu, anebo se rozzlobíte.
Šestiletá dcera se mě zeptá, kdy půjdeme na kolo. Dokonale vycítí tu nejméně vhodnou dobu na povídání, protože krmím mladší a u dveří zvoní pošťák. Rychle odpovím, že odpoledne, ale ona mě zastaví: „Cóó?“ „Ptala ses, kdy půjdeme na kolo.“ „Proč?“ vystřelí další nelogickou otázku, aniž by zvedla hlavu od papíru, na který si maluje, načež protočí oči a vzdychne: „Já vůbec nevím, o čem to mluvíš.“
Podobně duchaplných rozhovorů jsme v době uzavření škol vedly několik za den, a jak se nouzový stav prodlužoval, braly mi stále více energie. Stejně jako věčné dohady, proč je třeba dělat úkoly pro předškoláky nebo uklízet pokoj. U mladší dcery vrcholilo období vzdoru a v tomto chaosu bylo nutné vyřizovat pracovní telefonáty, vařit, vystřihovat slepice z kartonu a lepit jim pírka a hlavně – nezačít na někoho hystericky ječet. To se některé dny nepodařilo.
Došlo mi, co jsem dříve dělala špatně: často jsem se zabývala problémy, které by mohly nastat.
Anna, 40 letučitelka a matka osmiletého kluka
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
