Květa si kromě Jirky přeje u porodu i kamarádku Magdu. Po první noci v porodnici byla zklamaná. Šlo jen o poslíčky, rodit ještě nezačala. Primářka odhaduje, že si ještě dva dny počká. Ukázalo se, že měla pravdu. Za dva dny je Květa znovu v porodnici, a když se kontrakce opakují po čtyřech minutách, vypadá to, že porod opravdu začíná. Přijíždí Magda i Jirka.
„Po tom, co vám odtekla plodová voda, se vám buď během dneška rozeběhne porod sám, anebo vám ho zítra začneme vyvolávat pomocí infuze s oxytocinem,“ vysvětluje primářka. Brzy se ukáže, že nastupuje první doba porodní.
Květa i její doprovod vtipkují do poslední chvíle, ale když jde do tuhého, nemá už na vtipy náladu ani sílu. Opravdu trpí a Jirkovi teče po tváři slza. Netrvá to dlouho a v 10:17 se narodí chlapeček. „I malá miminka dají zabrat. Bolí to stejně, jako kdyby měl pět kilo,“ říká už klidná Květa.
Andreu a Jakuba propustili i s novorozeným Kubíkem z porodnice domů. “Prsa se mi nalila, tak dobrý, žloutenka je snad v normě,“ doufá Andrea a všechno vypadá šťastně do chvíle, než ji při první návštěvě pediatra lékař upozorní na nebezpečí cystické fibrózy, které vyšlo v genetickém testu.
„Nedělejte si z toho hlavu,“ říká pediatr a podává Andree žádanku na odborné pracoviště do pražského Motola. „Jsem z toho docela rozhozená,“ říká Andrea, která původně chtěla na doporučení své kadeřnice řešit možnost šetrnějšího očkování. Teď jí ale utěšuje i štáb: „I doktor řekl, že je to velmi malá pravděpodobnost.“
„Tak budu hned googlit, což není dobrý, ale říkám si, že do Motola nikoho neposílají jen tak,“ říká vystrašená mladá maminka, která si své přetrpěla již s vážně nemocnou prvorozenou dcerou. Teprve po dvou týdnech čekání na termín a po důkladnějším vyšetření se rodiče dozvídají, že malý Kubík je naprosto v pořádku.
Lenka s Martinem počítají dny do příchodu dcery Nicolky. Lenku čeká ještě posledních pár dní v práci před odchodem na mateřskou. Miminko se však ještě neotočilo hlavou dolů a rodiče s pomocí rad porodní asistentky řeší, jak přispět k jeho otočení. Martin jemně pohupuje s Lenčiným břichem, ta leze po čtyřech tak, aby zadek byl výš než hlava, ale Nicolka uvnitř stále nereaguje.
Lenka se loučí v práci, předává pokyny svým zaměstnancům, co mají všechno zastat v době její nepřítomnosti. Po půl roce se chystá k návratu.
„Na pracovní pauzu se úplně netěším, ani poprvé před porodem syna Dominika jsem se netěšila, jsem workoholik,“ přiznává se Lenka. Rodit by chtěla přirozeně. „Ale všichni mě přesvědčují, ať to nechám na doktorech.“
„Malá není dolů hlavičkou ani zadečkem, ale nožičkama, což může být komplikace. Zatím se nic neděje. Lékařka navrhuje za dva tři týdny vyvolání porodu. Doufám, že ji přesvědčím, že nic vyvolávat nebudeme a půjde to samo,“ svěřila se Lenka.
Zuzana a Honza už mají tříměsíční dceru Zuzanku a chystají křtiny. Rodiče ale trápí, že miminko málo přibírá na váze. „Jak dcera v noci hezký spí, tak já nekojím a netvoří se mi dost mlíka,“ dozvěděla se maminka od lékařky a vyfasovala Nutrilon. „V noci ještě mlíko dvakrát odstříkávám a ve dne ho malé přidávám,“ vysvětluje Zuzana a její verzi posléze potvrdila i pediatrička.
„Není tam dostatečná tvorba mléka, bohužel ne všechny ženy plně kojí. Takhle s Nutrilonem to vydrží do čtvrtého měsíce a pak dostane zeleninové příkrmy, zeleninový a postupně masové,“ říká doktorka a je spokojená, že po jejích radách malá Zuzanka opravdu lépe prospívá.
Blíží se křtiny a Zuzana si na ně škrobí a nažehluje lidový kroj. „Pro mě osobně křest není důležitý, protože já nejsem pokřtěný ani nechodím do kostela,“ přiznal se a je vidět, že v tomto směru velí v domácnosti maminka.
„Pro mě je křest důležitý. Je to úvod do života miminka a mít v životě církev za sebou je důležité, je to podle mého duchovní pomoc. A to nejsem nijak zvlášť věřící,“ uvažuje Zuzana. A co své dceři pokřtěné Zuzana Anna přejí rodiče do života?
„Ať je šťastná a spokojená, ať si žije, jak chce, aby chodila v kroji a uměla si prosadit svou,“ říká mladá maminka a Honza bez přemýšlení dodává: „To myslím, že bude mít po tobě.“
