Už nominace filmu představovala v historii Zlatých glóbů hned dvojitý milník. V kategorii, která je tradiční mužskou doménou (první žena, která získala hlavní cenu za nejlepší režii, byla Barbra Streisandová v roce 1984 za Jentl), se poprvé v historii objevila asijská žena. Letos to také bylo poprvé, kdy na cenu útočilo více ženských nominací. Kromě Zhaové (Čaové) byly mezi nejlepší režisérky vybrány také Emerald Fennellová a její Nadějná mladá žena a Regina Kingová a její Jedna noc v Miami.
„Obzvlášť bych chtěla poděkovat všem nomádům, kteří s námi sdíleli svůj příběh,“ řekla u slavnostní příležitosti Zhaová. Ve filmu, který nenásilně spojuje drama, road movie a dokument, totiž vystupuje minimum herců a spousty postav tu vlastně hrají samy sebe. Jedním z nich je i Bob Wells, který zde ztvárnil své fiktivní já a jehož slovy Zhaová ve své děkovné řeči pokračovala: „Soucit je to, co bourá bariéry mezi lidmi a spojuje srdce se srdcem. Tvoje bolest je i mojí bolestí. Smíchají se s sdílíme je spolu. A to je důvod, proč točím filmy a vyprávím příběhy, protože nám umožňují se společně smát i plakat, učit se od sebe navzájem a mít pro sebe pochopení,“ vyznala se Chloé.
Scénář, střih a režie: Zhaová
A že je v tom Chloé mimořádně dobrá, se vědělo už před Zlatými glóby. Superhrdinovské studio Marvel si ji jakožto první barevnou ženu v roli režisérky vůbec nevybralo jen tak. Zhaová se prosadila už dříve svými nezávislými filmy a nyní se o ní mluví jako o jedné z nejžhavějších kandidátek na Oscara za Zemi nomádů, kterou nejen režírovala, ale i stříhala a napsala si k ní scénář podle knihy Jessicy Bruderové nazvané Nomadland: Surviving America in Twenty-First Centrury.
Od někoho, kdo svou tvorbou ve filmu Jezdec v roce 2017 předefinoval pojem western pro 21. století a teď nám předkládá příběh moderních kočovníků, kteří si život v pohybu po „biblickém pásu“ amerického Středozápadu vybrali z nutnosti, byste asi nečekali, že bude drobnou ženou původem z Pekingu.
Sevřená v prastaré kultuře
Právě tam se ale Chloé v roce 1982, dávno předtím, než se Peking proměnil ve velkoměsto světového významu, narodila do rodiny manažera v ocelárně a nemocniční pracovnice. Magazínu Vogue se popsala jako rebelující teenagerka, školní lenoch a milovnice filmů, která kreslila manga a psala fun fiction. A také se cítila sevřená „v prastaré kultuře, která očekává, že budete respektovat to, kde je ženino místo,“ a snila o životě na Západě. „Chtěla jsem být tam, kde byl Michael Jackson,“ řekla v legraci jen napůl magazínu Vogue. Když jí bylo patnáct, poslali ji rodiče na internátní školu v Anglii, navzdory faktu, že neuměla vůbec anglicky.
Bakalářský titul z politologie získala už v americkém Massachusetts na Mount Holyoke College a pak zamířila do New Yorku. Tady se živila jako barmanka, party promotérka, trochu fušovala do realit a pak se po pár letech přihlásila na University of New York, aby studovala film. Tady se navzdory očekáváním některých svých profesorů proměnila v budoucí hvězdu oboru.
Ten pocit, který mám v pláních
V roce 2015, ve svých 33 letech, debutovala s filmem Písně, které mě naučili mí bratři, který nás zavede do indiánské rezervace a vypráví příběh dvou sourozenců, bratra a sestry. „Chtěla jsem ze sebe setřást všechny identity, které jsem si vybudovala a odjet někam, kde mě nikdo nezná, abych přišla na to, kdo jsem,“ vypráví o hledání námětu i lokace.
„Pláně mě vždycky přitahovaly. Pamatuju si zvláštní pocit, když jsem ještě jako dítě navštívila vnitřní Mongolsko. V Pekingu jsem tak nikdy necítila,“ dodává. Film měl premiéru na festivalu Sundance a později ho viděli i diváci v Cannes. Byl nominován na Nejlepší debut festivalu nezávislého filmu Spirit Awards.
Dotknout se vesmíru
O dva roky později přichází Zhaová s Jezdcem, který nás vtahuje do života mladého kovboje, který po vážném zranění na rodeu hledá nový způsob, jak skloubit svůj život a koně. Hlavní hrdina je skutečný kovboj, který opravdu málem přišel o život na rodeu a ve filmu se stejně jako v Zemi nomádů objevuje spousta neherců. Jezdce kritika i diváci přijali velmi kladně. V jeho recenzi v deníku Boston Globe se píše: „Film ukazuje to nejlepší, čeho je kinematografie schopna. Reprodukuje svět s takovou empatií, poctivostí a pronikavostí, že to překračuje hranice pozemského a dotýká se vesmíru.“
Dokud je naděje
To samé čekejte i od Země nomádů, třetího celovečerního snímku talentované filmařky, přemýšlivého a emocionálně hlubokého příběhu vdovy, která se v šesté dekádě svého života přidává do komunity lidí žijících v dodávkách, poté, co po globální finanční krizi zkolabuje městečko, kde žila. Laskavý i těžký snímek o lidech, kterým se nesplnil americký sen a oni propadli systémem, a přesto se nevzdávají, měl světovou premiéru dne 11. září 2020 na Benátském filmovém festivalu, kde získal Zlatého lva.
Na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu pak cenu publika a 15. února 2021 magazín Variety hlásil, že se 34 cenami na režii, 13 za scénář a 9 za střih se Chloé Zhaová stala rekordmankou jakožto umělkyně s největším počtem cen za jednu sezonu v moderních dějinách. Magazín Vulture o den později potvrdil, že drobná Asiatka se právě teď stává nejvíce ceněnou režisérkou v Hollywoodu. „Nikdy bych nenatočila film, ve kterém nebude naděje,“ slibuje divákům. A ti si mohou být jisti, že o Chloé Zhaové určitě ještě uslyší.
