Vypadá dobře. Nemá (na věk) vůbec vytahanou kůži v obličeji...

..celkem závist...

Sama si neporadila a chce radit chce ostatnim.

Díky za to. Mně se to naštěstí nestalo, ale potkal jsem pár lidí, kteří léta trpěli a měli pocit, že nemůžou odejít, že se nikde jinde neuplatní, tak už měli zničené sebevědomí. Je to bludný kruh, kde jakákoliv pomoc zvenčí je důležitá.

Tak jsem si přečetl článek a hned při otevírání diskuze jsem si říkal ,,to jsem zvědavý, kolik se tam vyrojí odborníků, kteří budou vše zlehčovat a odsuzovat". A je to opět tady... Já opravdu nechápu, kde se v lidech bere ten nedostatek empatie a rychlé odsuzování aniž by znali úplné pozadí konkrétního příběhu.

Nedostatek empatie vzniká jako její dostatek. Prostě každý je jiný, má jiné vrozené i naučené dispozice, a podle toho pluje životem a reaguje na ostatní. V některých komentářích, o nichž píšete, vidím více hlouposti, nedostatku sebevědomí a potřebu jeho kompenzace.

Kdyby byla statečná, tak dá po pár dnech výpověď. Zvlášť v dobách mobilů diktafonů.

Pracoval jste někdy ve firmě vašich snů na pozici odkud se můžete dostat někam ? .. asi ne ten pocit že to musíte přece vydržet .. že to je normální atd ... Asi vůbec netuší že co píšu co?

Můj osobní názor je, že kdo se nechá tři roky šikanovat je buď masochista nebo hloupý, ale ne statečný. I kdyby byl příběh pravdivý, co dělal její partner, že si ničeho roky nevšiml?

Nezlobte se, ale asi máte klapky na očích nebo nedostatek empatie.

Znám ženu, samozivitelku, která nechtěla riskovat dát výpověď, musela se starat o své děti, navíc její ex neplatil alimenty. Ona zažila šikanu na pracovišti.

Zajímavý rozhovor i téma. To akademické prostředí mě ani nepřekvapuje, mám zprostředkovanou zkušenost ze zahraničí, a i ten dotyčný by měl o čem vyprávět.

Akademické prostředí je právě na šikanu mnohem náchylnější než třeba soukromý korporát, kde ještě trochu funguje meritokracie. V akademickém prostředí se až tak na opravdový merit nehraje, tam jde o to umět v tom chodit a mít známosti.