Nemůžu vám za to dát plus, protože formulace trochu příliš připomíná u nás stále přetrvávající přístup zdravotnického personálu k pacientům jako k dobytku přijatému na ustájení. Dostali najíst, dostali správou injekci, případně jsme je odrodili a přežili to, tak co by si ještě vymejšleli...

Nicméně s principem vašeho sdělení v podstatě souhlasím. Nakonec každý okamžik nějak ovlivní náš další život. Ale exaktně stanovit, že přesně tenhle okamžik ho ovlivní úplně zásadně, to mi taky přijde jako zbytečné strašení.

(Když to porovnám s jiným diskutovaným tématem o vytížených matkách - já obecně hospitalizaci snáším špatně a porody pro mě byly opravdu silně traumatizující záležitost a rozdíl mezi dvěma, co byly jakž takž a třetím hnusným co do chování personálu, jsem vnímala až přecitlivěle... nicméně ze všech tří vzešlo klidné pohodové dítě, které mě doma - na rozdíl od sester v porodnici - nechalo vyspat a i teď v jejich dospělosti nemám pocit, že by měly nějak "špatně nastavený mozek".)

Dale je dobre s ditetem delat ‚metodicke cinnosti‘. Ze studia art-terapie vim, jak uzasne je malovani mandal. Pokud je dite jeste male, doporucuji ‚mandaly-omalovanky‘ (v cj, aj, google taky naky da ;-).. Verte, je to uzasne i pro dospelaka! K dostani jsou ve vsech vetsich knihkupectvich. Je to uzasne uklidňujici a pritom mozek rozvijejici cinnost, kt se muze zucastnit i sirsi rodina. Opet, cenove nenarocne. Na kus papiru obkreslite talir, do nej talirek a hned mate dva soustredne kruhy, kt tvori zakladni stavbu mandaly. Ve fantazii se meze nekladou 

clanek- myslite ta 73% vysvetleno chovani rodicu/dynamikou vztahu? Nebo prenost z matky na dite? Nebo jeste je zajimava studie s matkama, kt v ramci 9/11 byly teotne/mely male deti)

knihy - mam doporuceni v CJ, pac jsem hledala zdroje pro ceske rodice ;-):

Portal, Gertrud Kaufmann-Huber, „Deti potrebuji ritualy“. Vysvetluje dulezitost ritualu v kazdedeniim ziti a dava konkretni priklady a navody vyhod pro vychovu zdraveho ditete i pri vyvojovych krizich.

Cokoli od Zdenka Matejska. Jakakoli kniha bude dobre vynalozeny cas, v tomto kontextu doporucuji „Co děti nejvíc potřebují“, „Co, kdy a jak ve výchově dětí“ a „Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte”.

Od relativne raneho veku bych take doporucovala ‚trenovat‘ cast mozku nazyvajici se frontalni lalok. Krome komplexnich kognitivnich funkci jako planovani v logickem poradi (bez toho se napr neoblecete, nebo budete mit spodni pradlo pres rifle), organizace, abstraktni mysleni, je zde take ‘centrum’ pro sebeuvedomeni si vlastni hodnoty, sebe-identita’, chteni neceho dosahnout. Lidove bych rekla chtit mit radost z uspechu. Tato cast mozku se poradne dovyvine az v dobe kolem 16 let zivota ale to neznamena, ze se neda trenovat, resp pomoci prirozenemu vyvoji. Naopak – toto doporucuji!

Matejcek je skvely, mam od nej tu knihu o prvnich 6 letech ve vyvoji ditete a cte se to tak krasne. Je to velmi lidske a hrejive, jako byste si povidala s dedeckem... A je z toho citit opravdu obrovska zivotni zkusenost a navic i dar porozumeni a pochopeni detske duse.

Strašně krásně napsany článek a ještě hezčí že se paní Keller účastní diskuze, protože někdy ty články můžou působit stylem neúplnosti a je fajn že se snaží dovysvetit o popřát každému něco hezkého. Ac jsem v ČR nerodila moje rodina a kamarádi ano a ačkoli je zdravotnictví všude jiné a všude jsou mouchy přesně vím o čem mluví a ve Skotsku je ten bonding trochu lepsi.

Škoda komentářů bio matkách a podobne, o tom ten článek není.

Po shlédnutí fotografií mě teda chování paní Keller nepřekvapuje, setkala jsem se s ní jednou (tam a zpět) v letadle před rokem a kousek a takových krásných a vsimavych lidí by na světě mělo být vic. Klobouk dolů se vším všudy. Ukazovala jsem dceri fotky ale samozřejmě dvouleté dítě nemá páru o čem to máma mluví :D

PS. Děkuju za pomoc :)

Jejda - Dobry den!!!

Dekuju moc xxx

Jak se mate? A jak se ma Vase krasna holcicka? Jestli jste nekde 'bliz', zajdeme na kafe?

Diky a at se dari!!! mk xxx

To rozhodně není dobrá zpráva pro nás všechny, kteří jsme se narodili v socialistických porodnicích, byli bezprostředně po porodu od matek odděleni, ponecháni řvoucí ve společnosti ostatních novorozenců a přinášeni matkám po několik dní jen na kojení...

Tak jsem se narodila já (jen trochu kuriózně, brzo ráno, na schodech a ve vrátnici porodnice v Londýnské ulici v Praze) a stejně se narodil můj syn v roce 1985, v Zemské porodnici u Apolináře.

Po porodu mi ho umytého, zváženého a kňourajícího na okamžik ukázali, bylo zhruba čtvrt na dvě v noci. Následně jsem ho viděla až druhý den večer. Sestry řekly, že mi ho nebudou nosit po třech hodinách, že je to zbytečné, když ještě nemám mléko. Poprvé mi ho přinesly na kojení v poledne půl druhého dne po porodu a pak už ho nosily pravidelně.

Děti v porodnici byly v jakýchsi povijanech pevně plenami omotané a svázané i s ručičkami tak, že se nemohly pohnout a byly tuhé jako špalíčky dřeva. Sestry je na novorozeneckém oddělení do postýlek po kojení stavěly a přivazovaly k zábradlí postýlek tak, aby novorozenci ve stoje zůstali a nezalkli se, kdyby zvraceli. Novorozenci permanentně řvali, bylo to v pokojích (kde nás, matek, bylo většinou osm) celé dny slyšet jako když kejhá hejno hus...

Když jsem syna z toho pevného sešněrování při kojení trochu uvolnila, abych zjistila, jestli má ručičky a jestli je má v pořádku, dostala jsem vynadáno. Že má i nožičky, jsem se mohla přesvědčit až odpoledne čtvrtý den po porodu, kdy mne trochu předčasně propustili, protože oddělení mělo být kvůli malování uzavřeno.

Pani Vesela, neni to nejlepsi zprava ale ani nejhorsi.

Co popisujete je klasicky pristup pred x-lety, takovy byl vsude, vcetne UK.

Bohuzel jsou mista v CR kde kdyby mohli, delali by to takhle porad. Samozrejme ze tohle je nadsazka ale obecne jsou porody a podminky pro matky v CR ne uplne idealni. Maminka ma pravo rozhodnout jestli chce u porodu otce ditete a nema byt podrizena diktatu bud nemocnice nebo nejakeho trendu ci konsenzu. Domaci porody? Na rovinu - nejsem toho priznivcem (na zaklade klinicke praxe musim rict, ze jsem desnej srab ;-). Ale pokud to ma maminka dobre pohlidane, nemocnice je blizko a pokud ji tak bude lip, nemam zadne pravo jeji rozhodnuti hodnotit.

Nechci se zde vyptavat na vek Vasich synu ale z toho, co pisete, jste situaci dobre zvladla a neni s cim radit. Nicmene pokud by Vas zajimala nejaka dalsi literatura ci on-line prednasky, rada predam. Email je jmeno.prijmeni zavinac gmail com (obcanske jmeno).

Ze 73 komentářů si napíše sama paní "vědkyně" více než 20 - i to o lečems vypovídá .....

Asi jsme tady nesvéprávní když má potřebu každý příspěvek korigovat k obrazu svému ....

Tak ja bych rekla, ze jde hlave o to dovysvetlit veci z clanku i chybne vyvody nekterych zde. Ja si myslim, ze je skvele, ze se muzete konecne primo zeptat nekoho, o nemz a jeho praci clanek je. Vsak kolikrat se to stalo? Podle me je to od pani Keller velmi mile, ze se ucastni (ona se tedy diskuzi zde ucastni pravidelne a dlouhodobe, ale dosud si mohla uzivat anonymity, ted sla s kuzi na trh).

Cim dal vic vime, ze se zapisuje daleko vice, nez jsme predpokladali. Docela zajimave jsou vyzkumy (zatim jen na zviratech) kdy se prohazi prirozene starajici se samicky a jejich deti s detmi nestarajicim se samickam. Ty vysledky jsou neskutecny, vcetne exprimace urcitych genu i mladat, kt se puvodne narodily starajici se samicce ale byly premisteny k nestarajici se. Jestli Vas to zajima, na youtube o tom vyborne prednasi Cyril Hoschl.

Pak mi taky prislo dost prukazny, ze vsechny vyzkumy na potkanech o stresu v tehotenstvi se potvrdily 'na lidech'. Utok 9/11 poskytl neskutecne mnozstvi dat. Pokud Vas zajima zrovna tohle, kouknete na prace Johnathana Seckl (University of Edinburgh). Nebo mi napiste a ja Vam konkretni vyzkum preposlu.

Hezky vecer, Markéta

Zcela věřím že ty výzkumy mají pravdu a jistě vše souvisí - přesto marně přemýšlím jak lidstvo mohli se dožít dnešní doby bez těchto informací.

Doba těhotenství nikdy v historii (krom šlechty) nebyl čas výrazného omezení, ba naopak práce na poli prakticky až do porodu ...

Mate naprostou pravdu. NIcmene zivotni styl byl jiny a take jsme se dozivali jineho veku a v jinem zdravotnim stavu.

Navic - na dobre nastaveny vztah matka-dite se v dobe vedecko-technicke revoluce az tak nekoukalo ;-)