Ať se vezmou pouze se svědky a je pokoj, než vymýšlet všelijaké kombinace a ještě ušetří.

Tak trochu mi to připomenulo svatbu dcery mého partnera: když mě osobně přišla pozvat na svou svatbu, zajímalo mě,zda nemá v úmyslu dělat moc velkou svatbu. Na to Petra odpověděla, že nemůže mít malou svatbu, když jen rodičů tam bude 8 :-D Bylo to nakonec moc prima, každičký z rodičů tam byl s novým partnerem a nikdo s nikým neměl problém.

Ono je jednoduché se rozvést, ale má to své náklady a následky, že?

Matka je pěkný sobec.Asi zapomíná,že se vdává její dcera a ne ona sama.Je moc hezké,že zakladatelka i přesto,že její máma o tátovi mluvila skoro celý život zle,tak na něj nezanevřela a nedala na matku.Znám plno případů,kdy nakonec děti ustoupí a věří své matce a s tátou se vídat nechtějí.Nenechte si do toho kecat!!!Je to vaše svatba,máte jen jedny rodiče,které u této události rádi budou.Určitě bych neustoupila,ona se přes to určitě přenese.Nevěřím tomu,že by nepřišla.Každopádně jde i upravit zasedací pořádek,aby rodiče neseděli vedle sebe.Přesto si myslím,že to není normální,nevydržet sedět vedle člověka,který byl její manžel a vychovával s ní děti ani hodinu...Kvůli svému dítěti bych se tu chvilku obětovala

pokud se dcera baví s oběma rodiči, je normální je oba pozvat. Ale nenutit je ... jestli matka by měla setkáním s otcem zkažený den, tak nemusí chodit; lze se sejít někdy jindy na večeři jen s ní (případně její novou rodinou) a v klidu.

Ta holka má mé sympatie - to moje dcera mě (otce) raději na svatbu nepozvala, abych tu JEJÍ svatbu jako nekazil její mámě. Poslala mi pouze oznámení o tom, že s manželem už byli oddáni. - No, tak snad se jim ta svatba všem líbila...

Hodnocení psycholožky v kontextu "dopisu" je dost .... "Přece mi máma nemůže takhle kazit nejhezčí den v životě. Jak já k tomu přijdu? ... Proč máma nedokáže pochopit, jak mně tím ubližuje?" "Váš popis dosavadního života i vzpomínek na dětství ve mně evokují dojem, že jste přes všechny peripetie (nebo právě kvůli nim) dospěla ve zradou osobnost.". Tak nevím, jestli je známkou zralosti pocit vlastní sebeublíženosti...

Ale jinak - chce-li tam oba, nechť pozve oba a kdo přijde, ten přijde, kdo nepřijde, ten nepřijde. Udělala pro to maximum, víc ovlivnit nedokáže.

Co je sebeublíženeckého na tom, když říká, že ejími rodiči, které má ráda, jsou oba dva, a oba dva je chce na své svatbě? To je normální. A že jí to máma vlastní sobeckostí kazí, to je taky pravda. Že podle vás není dostatečně nad věcí? To je v souvislosti s láskou k rodičům, partnerovi a svatebním dnem úplně normální.

Pozvi oba, a kdo přijde, ten přijde. Je to tvoje svatba, ne jejich.

Presne tak. Co taky chce po lidech, kteri ji rozbiji domov? Aby se ukaznili kvuli jeji svatbe? To uz by chtela mic.

U nás v rodině se rozvody moc nepěstují. Oba moji rodiče, tchyně s tchánem, moji sourozenci i švagrová jsou stále s původními manžely/manželkami, takže mám pouze dvě zkušenosti s cizích svateb podobné té z článku.

Při té první jsem svědčil svému dlouholetému kamarádovi a pouze díky diplomacii jeho staršího bratra se podařilo dostat oba rodiče na obřad. Jeho otec měl hned na začátku "startovací hlášku" a i když později tvrdil, že to bylo míněno v dobrém, moc vhodná poznámka to nebyla a jeho matka se zase, krom jiného, jala vychovávat malou družičku, která se v růžových šatičkách v nestřeženém okamžiku celkem bez ostychu šťourala v nose. Jeho bratr tehdy pronesl větu, kterou si pamatuji dodnes: "To dítě se jen šťourá v nose, ale vy dva jste dospělí a chováte se jako idioti!" Naštěstí se zastyděli a svatba pak proběhla v naprostém klidu.

Ve druhém případě, to zase svědčila moje žena kamarádce, se rodiče nevěsty rozhodli, že přímo na svatbě budou všem na očích demonstrovat nehynoucí lásku k novým parterům. Pán přišel s o dvacet let mladší slečnou a měl pocit, že jsou na líbánkách a jeho bývalá se rozhodla, že je to zřejmě nějaká soutěž a zdárně mu se svým novým objevem sekundovala. Obdivoval jsem stoický klid a nadhled nevěsty, která celou situaci zvládala s naprostou bravurou. Moje žena, která je bioložka, mi během oběda pošeptala zhruba toto: "Ta genetika je stejně úžasná a nevyzpytatelná. Dva blbci a zplodí tak úžasnou holku..."

A z mého pohledu - zatím vším je jen velká dávka sobectví, hlouposti a malosti, že vlastní rodiče kvůli svému egu nejsou schopni na pár hodin zapomenout na minulost.

U nás to proběhlo naštěstí ok, manželovi rodiče, ač 15 let rozvedení spolu komunikují líp než dřív, občas si i napíšou přání k narozkám. Takže svatba proběhla v pohodě, seděli vedle sebe u stolu, fotili se, jen jsme fotografa upozornili, ať po nich nechce, držet se za ruce :-)

Ať tu svatbu rovnou zruší. Jestli je po paní mamince, tak jí ten její stejně brzo uteče.

Alespoň ušetří.