Časem jsem potkala Lubora, nebyla to láska na první pohled, prostě jsme se začali scházet, abychom nebyli sami.
On se zrovna rozváděl a potřeboval podporu, protože já už to měla za sebou, mohla jsem mu radit a psychicky ho podporovat. Náš vztah se rozvinul do velkého přátelství, scházeli jsme se několikrát týdně, ale nebydleli jsme spolu.
A potkala jsem Libora. Je tak jiný než Lubor a přitom mají podobná jména. Musela jsem se smát. Libor je pravým opakem klidného, rozvážného a seriózního Lubora. Od začátku mi s ním bylo krásně, jako bych se odpoutala od všedních starostí, jako bych s ním vstupovala do jiného světa. Ačkoli už nám není dvacet, dělali jsme spolu spoustu bláznivých věcí.
Libor je nezávislý muž se spoustou zájmů, sportovec se spoustou kamarádů, prostě typický starý mládenec, a tak nebyl problém je mít oba najednou. Dokonce jsem si to usnadnila tím, že oběma říkám Lubo. Nemůže se mi tak stát, že bych se spletla.
S jedním jezdím na hory a na kolo s druhým vymetáme kavárny, výstavy a chodíme do kina. Navzájem o sobě nevědí.
Mám prostě dva milence a je mi skvěle. Bohužel takto se na to nedívá moje rodina. Dcera se synem si myslí, že jsem se zbláznila, a matka se mnou nemluví. Tlačí na mě, abych situaci vyřešila.
Jenže já nevím, jak se mám rozhodnout. Lubora znám už tři roky. Byl by dobrým partnerem, ale je s ním trochu nuda. Libora znám půl roku a mám pocit, jako bychom spolu byli celý život. Jenže on zas není typ muže pro manželství ani pro závazný vztah. Rozum mi říká, ať si vyberu Lubora, ale cit mi velí užij si, dokud jsi ještě relativně mladá, ať máš na co vzpomínat. Lubor v posteli nic moc, Libor je bůh. Jsem v pasti. Lubor začíná něco tušit, pokud něco brzy neudělám, tak to praskne a přijdu o oba. Poraďte mi, prosím.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 21. dubna 2009. Anketa je uzavřena.
