Kam ten svet speje, za mych maldych let za komunistu, jsme dostali kazdy rok knizku hudebni vychovy a skoro kazdou hodinu se zpivala a ucila nova pisnicka

Naucili jsme se noty, houslivy klic, smetanu, dvoraka, proste zaklady aby jsme vedela aspon neco, ale porad jsme zpivali

Bylo to velice oddychove a priznejte se jestli se vam neulevi kdyz si nahlas zazpivate

Jednak zpivani rozviji, jednak se cvici vyborne pamet a pomaha to pomaha to pri vyuce jazyku, jelikoz deti slysi intonaci hlasu a napodobuje to coz zpev a hudba rozviji

Ja kdybych byla ucitelka tak kazdou hodinu zpivaji

... my zpívaly doma s maminkou : Jarmila Šuláková, Jožka Severin - prostě lidové písně - ; začátek vyučování začínal písní - pan učitel hrál na housle...

Hudebku jsme měli celkem dobrou, zpívalo se, vysvětlovalo, poslouchalo , učitel uměl. Přesto přínos pro mě byl tehdy nulový.

Hudebka asi ano, ale musí se správně uchopit. Rozhodně by měli žáci vědět, kdo to byl Bedřich Smetana, Antonín Dvořák a další.

Rozhodně bych ale netrval na známkování zpěvu. Já jsem měl běžně čtyřky a ne z toho důvodu, že bych na to kašlal. Prostě mi to nešlo a zpěv se člověk nenaučí.

Já osobně pocházím z rodiny, kde hudba vůbec neletí - nikdo na nic nehrál, neposlouchali jsme ji, atd. Takže jsem téměř naprostý hudební ignorant.

A i když hudebka nebyla mým nej předmětem, a když jsem na gymplu mohla, volila jsem raděj výtvarku, jsem pro zachování předmětu.

Kde jinde by se děti z nehudebních rodin měly aspoň v základech s hudbou seznámit? Ale zároveň je předpokladem, že to bude "sexy formou" - ne předzpíváváním před tabulí, trojkami z hymny, atd. Osobně mi naprosto změnila vztah k hudbě kniha Vlasty Marka Hudba jinak - a celý tento přístup.

Do té doby jsem byla "ta, co neumí zpívat", případně "ta, co zpívá falešně". Od té doby jsem pochopila, že hudba je mnohem víc, a že i s tímhle se dá pracovat.

Historky o hv mám z mnoha stran taky - například odmítnout tříleté dítě do pěveckého kroužku, protože zpívá falešně, poznámky, že stejně nikdy nebudeš umět hrát na to a to, protože nemáš hudební sluch, posměch, že jsou noty, podle plotu, atd... to všechno spolehlivě vztah k hudbě ničí.

Stejné je to asi s výtvarkou, atd.

Dobrý den, dovolte mi pár postřehů. Je velice záslužné, že se o HV hovoří a že jsou zde snahy HV podpořit. Přesto musím upozornit na některé ne zcela správné informace a texty, které se v článku objevují . Zaprvé nevím, že by se někde v RVP psalo: , Už v rámci první třídy by měl žák například umět „pracovat nejméně s deseti písněmi, nejméně se čtyřmi poslechovými skladbami a nejméně dvěma hudebně pohybovými hrami“- to jsou osnovy, které byly!!! platné před rokem 2000...). Dále se zde objevuje trochu "nesmyslný" titulek “Co byste řekla...kdyby se přestal vyučovat Smetana” - to je samozřejmě hloupost, protože “vyučovat Smetanu” respektive "vyučovat skladatele" je cesta do pedagogických pekel, zvlášť v ZŠ. V neposlední řadě se nadsazuje význam činností učitelů v rámci jistého projektu, např. že si hrají se šátky a s dřívky. Otázka je, jak tito nadšení učitelé dokážou nadšení reálně(!) pře nést do např. běžných 7. nebo 8 tříd (navštívila autorka třeba takovéto třídy různorodě poskládané z žáků cizinců, s žáků se spec. potřebami a navíc v pubertě???). To je hlavní problém! Zde si dovolím tvrdit, že didaktika 2. stupně je v současnosti trochu bezzubá a HV na 1. stupni vyučují učitelé (J.A.Komenský: " Na dobrém počátku vše záleží!") hudebně neaprobovaní - kolik učitelů na 1. stupni např. hraje alespoň na 2 nástroje (byť neuměle) aby byli schopni doprovázet jednoduché písničky? Kolik učitelů na 1. stupni s dětmi "hraje" na Orffovy nástroje? Kolik učitelů s dětmi “tančí”??? Pokud Smetana, Dvořák, Janáček (říkám samozřejmě!), tak kde se žáci dozvědí o dalších významných umělcích posunujících českou kulturu, Karlu Zemanovi a jeho filmové tvorbě, o Hermíně Týrlové , kde se dozví o tvorbě Vávry, Menzela, stačí k tomu VV? Stačí k tomu HV a VV v současném obsahu a rozsahu? Nechybí tu širší “všeobecná kulturní a umělecká výchova”, především na 2. a 3. stupni? Osobně cítím, že jsme trochu na scestí, na zlomu, tady už jde “nejen” o HV, nýbrž o všeobecné kulturní povědomí a vzdělání...

Vztah k hudbě mám, i k té vážné, ze školy ale rozhodně nevzešel....

Hudební výchova by neměla být o tom nutit děcka proti jejich vůli zpívat. To by mělo být na čistě dobrovolně bázi jako volitelný předmět. V těch hodinách by je spíše měli seznámit s hudbou jako takovou.

Nedávno mě překvapilo, že nejedno dítě ve čtvrté třídě neumí zazpívat českou hymnu, respektive nezná slova. Jedničkáři, napříč školami a kraji. Kdo napsal hudbu nebo slova by i věděli, ale osobně to považuji za to méně podstatné...

Nejhloupější ze všeho je malé děti už v předškolním nebo mladším školním věku odradit zdrcující kritikou jejich zpěvu a sdělit jim, že nemají sluch, že nemají talent, takže v jejich případě je jakékoliv hudební snažení nebo výchova obtížná, možná zbytečná.

Za mého dětství se takhle děti, které nedokázaly dobře zpívat, traumatizovaly, znejisťovaly a od hudby odrazovaly naprosto běžně. Těžko říct, jestli je to teď lepší...