Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Děti a učení
Dobry den,
Mam trileteho syna a rada bych se zeptala, zda jsou jeho urcite projevy "normalni". Ma rad rezim, vyzaduje veci tak, jak je na to zvykly (napriklad vecer). Kdyz se treba uz oblekame do pyzama a vidi na nocnim stolku treba auticko, musi ho jit uklidit do pokojiku (jinak ale uklid hracek ho moc nezajima a nechce mi s tim prilis pomahat),stejne tak je-li tam treba misticka, musi ji odnest do kuchyne (nestaci ani, kdyz slibim, ze ji pak odnesu, az bude spinkat). Proste na co je navykly, to pak vyzaduje - nastavila jsem, ze kdyz jdeme jist, vypneme televizi a kdyz treba zapomenu, pripomina mi to, dokud ji nevypnu (to mi teda zrovna nevadi :D ). Nema rad, kdyz si nejak hodne uspini boty/obleceni. Uz jsem mu treba musela koupit venku tricko, protoze se umazal od zmrzliny a brecel. A takovych situaci je vic. Dekuji za nazor a cas. - otázka upravena poradcem
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jano,


z vašeho dotazu není poznat jaký výchovný přístup k synovi máte. Nemůže syn kopírovat to, co jste po něm chtěla (jako třeba s tou televizí)? Nestávalo se dříve, že když se ušpinil, tak jste jej hned převlékla? Uklízela jste často? Jak to máte s pořádkem vy a zbytek rodiny? Jak vypadá např. vaše auto – je zde čisto nebo naopak? Nebo jste dříve nic neřešila? Za jakých okolností jste syna vedla k čistotnosti a pořádku? To jsou otázky, na které bych potřebovala znát odpovědi. Zkusím vám nabídnout varianty, abyste si dle odpovědí mohla vybrat:


Varianty, které mě ve vaší situaci napadají:

Pomalu a opatrně začít přinášet možnosti, že něco nevadí. Např. umazané boty…jé dívej i já mám špinavé boty, to nevadí (pokud je to u vás pravda, lež či přetvářka by nezafungovala)…Přinášet že pravidla platí, ale občas jsou výjimky např. na TV se u jídla nedíváme, ale dneska jsi nemocný, takže uděláme výjimku apod. Nebo můžete doma zkoušet jíst špagety bez příboru (opět smyslem je sebeprožitek syna, že je to legrace, výjimka a je to v pořádku, nikoliv běžná praxe...)..apod. cokoliv dalšího co vás napadne.


Nepodporovat jej v extrémní čistotnosti – umaže si tričko, ale nové mu na ulici nekoupíte. Naopak mu pomůžete přijmout náročnou situaci pro něj empatickou reakcí a zvládnete mu situaci překonat. (smyslem je: chápu, že je ti nepříjemné mít špinavé tričko, jiné nemáme, nové koupit nemohu, co by ti pomohlo, abys zvládl dojít domů v tom špinavém?) 


Chápu, že ve 3 letech jsou rituály ještě pro děti bezpečím, takže mě napadá, že byste mohli posilovat bezpečí syna i jinými způsoby -např. aktivním projevováním zájmu, oceňováním, mazlením – blbnutím s doteky apod.


Možná by šlo vyrazit do přírody s ostatními, spát pod stanem apod. aby sebeprožitkem mohl načerpat i jiné zkušenosti. Buď od vás, nebo od vašich známých, přátel…


Syn je ještě malý, ale může si něco vybrat = rozhodnout sám? Např. jaké tričko si chce obléknout? Jaký bude mít kartáček na zuby, jestli modrý nebo žlutý? Jestli chce nebo nechce jíst/resp. jaké množství jídla v daný čas? Mírné zvýšení možnosti rozhodovat o svých základních potřebách by také mohlo situaci pomoci.


Chová se syn stejně s vámi, nebo u babičky když tam např nejste je to jiné? V čem? 


Vždycky se můžete obrátit na odborníky, kteří mohou vašeho syna vyšetřit a situaci posoudit konkrétně.


Přeji hodně zdraví, pohody u vás doma. Srdečně, Katka Novotná, soukromá rodinná poradna Akademie rodičovství

Střídavá péče
Dceři bylo nepříjemné, že ji musí (chce) odmítnout. A opět z toho byl konflikt. Nakonec jsme se tedy nějak opět domluvili - naprosto pevný režim, trochu zkrácený a když dcera bude chtít k tátovi víc, tak mu zavolá.
Bohužel jsem byla nařčena z manipulace, což rozhodně nedělám a zdá se, že pro exmanžela je snazší házet vinu na mě, než hledat řešení. Navrhovala jsem mu, že by bylo dobré se jít někam poradit (za poslední dva roky několikrát), ale on nechce. Již na začátku jsme zvali s manželem mého exmanžela i s partnerkou a dětmi na grilování, ale ona nechtěla. Dle slov exmanžela nám náš vztah záviděla (nyní již není co závidět). Dcera už se to s tátou řešit bojí. Nezbývá tedy asi nic jiného než věřit, že se časem situace uklidní sama a najdeme opět rozumnou řeč. Dcera ví, že může kdykoliv řict a může jít k tátovi, ale nechce. Lámat ji tedy nebudu. Třeba už jen to, když uvidí, že není takový tlak pomůže. Vaši knihu si moc ráda přečtu. Každopádně moc děkuji za Váš čas.
Lucie
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Lucie, držím palce. Katka
Děti a učení
Doma ho hodně podporujeme, bavíme se o tom co čte, co si píše, kreslím s ním, bavíme se o přírodě, jezdíme na výlety, výstavy apod. Má naši maximální podporu. Je velice hodný, velmi vnímavý. Není jedináček, má ještě mladší sestru, takže se mu nemůžeme věnovat úplně 100%. Jenže si začínám říkat, jak to bude zvládat v 1. třídě, když tyhle vědomosti už má víceméně teď? Je něco, co bych pro něj mohla udělat nebo je to vlastně normální, jiné děti na tom budou obdobně a syn se ve škole "naučí učit"? Také máme obavu z šikany vzhledem k jeho velmi hodné povaze a tomu, že do skupiny podobně starých ani starších dětí moc nezapadá. Citově nám i pediatričce přijde jinde - moralizuje, zjišťuje co by se mohlo stát kdyby něco, je velmi opatrný a hned na to vymýšlí absurdní vtipy (okamžitě třeba pochopil vtip: "Jdou dva a prostřední spadne.") a je jak utržený ze řetězu. Možná je to v tomhle věku ale běžné a mám obavy zbytečně. - otázka upravena poradcem
Lucie - pokračování
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, moje odpověď je u první části vašeho dotazu. Katka
Děti a učení
Dobrý den,
syn 5,5 let půjde za rok do 1. třídy (je listopadový). V diskusích čtu, že prvňáci dnes běžně před nástupem do školy čtou, píší, počítají. Je to opravdu tak? I kdyby ano, mám obavu, aby škola syna neznechutila. Má rozečtenou svou 4. knihu (už ani ne z edice První čtení, ale klasiku z hodně malými písmeny), podstatu čteného chápe, bez problémů příběhy povykládá, čte velmi pěkně. Stejně pěkně píše. Začíná si zapisovat své první příběhy. Chybuje max. v i/y, e/je. Chtěl už, abych mu předčítala z příručky ČJ a vysvětlovala pravidla. Baví ho vyjmenovaná slova. Perfektně hraje slovní kopanou, slova píše, luští dětské křížovky pro děti 7+, sudoku 6x6, číselné spojovačky do 100 a víc, čísla přečte, napíše. Tvoří vlastní spojovačky. Kreslí, vybarvuje a staví z Lega i několik hodin denně. Počítání není v centru jeho zájmů, i když princip sčítání chápe. Rozeznávání barev, odstínů, tvarů, správné názvosloví apod. ve 2-2,5 letech bez problémů.
Lucie
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lucie,


je pravdou, že některé děti před nástupem do první třídy umí písmenka, trochu čtou, počítají, umí anglicky či jiné jazyky. Také je otázka, zdali rodiče podporují přirozený zájem dítěte nebo jestli dítě do učiní a vzdělání pobízejí. Ale z toho, co popisujete vy, mám pocit (jen pocit, protože jsem syna neviděla), že je syn více napřed, než co je dneska běžné. Můžete se určitě poradit s Centrem pro nadané děti, jak dále v případě vašeho syna postupovat. Jakou zvolit školu, jestli zajít na případné psychotesty atd.


Ještě mě napadá ve dnech 21. - 23.8.2019 se v Praze bude konat mezinárodní konference, s názvem "Potřeba změny ve vzdělávání nadaných" jejímž cílem je představit v ČR problém tzv. nadaných dětí a možná řešení. Bude tam mnoho zajímavých přednášek i zahraničních odborníků. 

Přeposílám co jsme obdrželi v rámci nabídky spolupráce u nás v Akademii rodičovství:

"Konference je zaměřena zejména na pedagogickou veřejnost, nicméně měla by zároveň přispět k tomu, aby se z fenoménu nadaných dětí stalo téma pro českou veřejnost. Na konferenci Potřeba změny ve vzdělávání nadaných, kterou pořádá Společnost pro talent a nadání /STaN/, z.s., vystoupí řada světových i českých odborníků věnujících se oborům pedagogiky a dětské psychologie. Probíhá také mediální propagace konference v TV seznam-Rodinka (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/co-s-talentovanymi-detmi-v-ceskem-systemu-vetsinou-zapadnou-do-prumeru-74082) a rozhlase Radiožurnál https://radiozurnal.rozhlas.cz/zastaralym-pristupem-ucitele-i-rodice-zabiji-nadani-deti-mysli-si-odbornici-na-7963767.

Na konferenci vystoupí světový odborník Dr. Paul Beljan z USA, který má praxi v ce­lém spektru neuropsychologických problémů dětí a dospívajících, Prof. Rena Subotnik, jedna z nejvýznamněj­ších osobností světa v pedagogické psychologii a ve vzdělávání nadaných, Dr. Hava Vidergor, z HV Gifted Expertise Center z Izraele, Sonja Laine, která představí finský přístup ke vzdělávání nadaných, a řada dalších odborníků. O svůj osobní příběh se v rámci konference podělí Femke Hovinga z Nizozemí, ředitelka SENG (Podpora emocionálních potřeb nadaných) pro Evropu.

Nebudou chybět ani zástupci českých pedagogů a psychologů, např. doc. Martin Kubala (projekt pro studenty SŠ Badatel) a představitelé pořádající organizace STaN, PhDr. Eva Vondráková a Mgr. Martin Konečný."


Držím palce. Opatrujte se, hodně zdraví celé vaší rodině. Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna.

Emoce dětí
Dobrý den, potřebovala bych poradit. Dcera 7,5 roku, po prázdninách půjde do 2. třídy. Moc šikovná, hodná, doma občas mrzutá, ale zvládáme to. Jde mi o to, že ze zdravotních důvodů je třeba, aby každý den cvičila. Když jsme na rehabilitaci, tak krásně spolupracuje a cvičí, ale doma se jí nechce. Pořád se vymlouvá a odkládá to. Pak když tedy jde cvičit, tak pořád k něčemu odbíhá - musí se zrovna vyčurat, a nový culík, a zrovna tlačí tričko a bolí ruka... To cvičení, kdyby ho dělala pořádně, tak je to jen na 10 minut denně, víc po ní nechci a ani není třeba. Ale ona to pořád natahuje vším možným okolo. Nebo necvičí vůbec a fňuká u toho, pořád dokola se ptá, proč mám cvičit, a proč zrovna já musím mít tyhle problémy, jiné děti se mají, oni nemusí cvičit a dokáže třeba hodinu o tom mluvit... Snažím se jí to vysvětlovat, že je to pro její dobro, ale stejně je to pořád dokola. Jak ji motivovat? Nebo je to i těmi prázdninami, teď nemá žádný řád? Děkuji za pomoc Eva
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,


ach, zlatíčko malý. Jak já jí chápu, že se jí nechce. (taky se mi nechce). A jak bych já byla vděčná za někoho jako jste vy, kdo by mě v každodenním cvičení podporoval, jako to děláte vy. Není to pro vás obě snadné.


Pochopit ve věku 7,5 let, že každý den musí cvičit, pro své dobro, pro dalekou budoucnost není snadné. I my dospěláci i když víme, že bychom něco neměli či naopak měli (cvičit, nestresovat se, zdravě jíst, chodit brzo spát…atd atd.) tak to často nedodržujeme. Pokud se to však týká našich dětí, tak se s tím „měly by“ spojí ještě strach nás rodičů. Strach o děti, abychom něco nezanedbali a ten pak vyvolává další emoce. Pak už se vše točí v kruhu...


Nevím, co už jste vyzkoušela a co ne, ale šla bych na to tak, že bych přijala to, že se jí nechce cvičit – je to k naštvání, je to pruda, je to nespravedlivé…a pak bych se ptala co potřebuje k tomu, aby to zvládla, aby 10 minut dnes cvičila. Někdy to půjde samo, někdy si vymyslí sladkou odměnu, jindy budete cvičit na netradičním místě, jindy u cvičení bude chtít mít puštěnou speciální hudbu…cokoliv co jí pomůže. Smyslem je, že může být nešťastná, naštvaná – to je v pořádku, ale taky se musí cvičit a v tom jí můžete podpořit. A podporu si vymyslí ona (v tom je to kouzlo, že motivace zafunguje).


Snad jsem to popsala srozumitelně. Kdyby ne – ptejte se.  Děkuji.


Přeji vše dobré, hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna. 

Sebevědomí a sebeúcta dětí
Přála bych si, aby z dcery vyrostla sebevědomá žena, která si nenechá leccos líbit, ale zároveň tolerantní k ostatním. Je něco, čím bych jí mohla pomoci, aby se dokázala sama mezi ostatními prosadit? Snažím se řídit heslem: pomáhám tím, že nepomáhám. V některých situacích mi ale přijde, že už musím zakročit.. Kde je ta hranice mezi matka symbol bezpečí a dítě poraď si samo? Moc děkuji za odpověď
Hana 2/2
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, má odpověď je u první části vašeho dotazu. Děkuj Katka
Sebevědomí a sebeúcta dětí
Dobrý den, mám 14 měsíční dceru. Potřebovala bych poradit, jak řešit některé situace. Snažím se dceru brát mezi ostatní děti (cizí i příbuzné), aby se osmělila. Zatím je hodně stydlivá a fixovaná na mě. Stydí se i před prarodiči, které ale pravidelně 1-2x týdně vídá (s mojí přítomností). Problém je, když jdeme mezi ostatní děti. Dost často se stává, že jí ostatní, převážně starší děti, začnou nějak ubližovat. Strkat do ní až přepadne a bouchne se do hlavy (sebraní hračky ani neřeším), hází po ní věci, zakřičí na ní.. Štve mě, že se dcera nezkouší nějak bránit. Většinou se ani nehne a čeká, co se ještě stane a když už to překročí pro mě únosnou mez, tak teprve zakročím. Z domova tohle nezná. Dá se říct, že občas na ní zvýšíme hlas, ale jinak bych řekla že fungujeme v klidu, necháváme jí prostor a dcera krásně funguje. Doma se i umí ozvat, že se jí něco nelíbí. Ale u ostatních dětí je z ní "fackovací panák". Vím, že je ještě malá a teprve se učí, ale bojím se abych něco nezanedbala.. - otázka upravena poradcem
Hana 1/2
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Hano,


chápu, že se snažíte udělat pro svoji dceru to nejlepší a nechcete nic zanedbat. Jste báječná máma co miluje svoji dceru. Ptáte se, čím můžete dceři pomoci, aby se dokázala sama mezi ostatními prosadit. Mé doporučení je nespěchat na dceru tolik. Je jí teprve 14 měsíců – je to maličký šušínek.  Celý princip samostatnosti je v tom, že dcera může být samostatná, až když se nasytí vaší blízkostí, pocitem bezpečí, až teprve potom může objevovat svět samostatně. A to pár let trvá. Pokud se tato fáze přeskočí, nemá z čeho čerpat a je naopak nejistá a nesamostatná. Předškolní věk je o sebeúctě, až školní věk je o sebevědomí. Takže máte čas.


I na hraní s ostatními dětmi je dcera ještě příliš maličká. Pokud máte pocit, že byste měla zakročit – zakročte, věřte svým pocitům a mateřským instinktům. Mateřská role je symbol bezpečí, péče a lásky. Pokud byste se chtěla zorientovat ve vývojové psychologii, potřebách dětí apod. mohu vám nabídnout naše semináře, kde se tomuto tématu věnujeme.


Přeji mnoho pohodových dní s vaší dcerou, hodně zdraví celé vaší rodině. Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství soukromá rodinná poradna. 

Uspávání dětí
Dobry den,
Nase deti (2,5 a 1 rok) a nami spi v posteli. Nevadi mi to,ani manzelce, deti lip spi a tim padem i my. Ale rikam si, kdy je ten cas, dat je do vlastniho pokoje? Aby s nami nespali jeste v 15. Budou chtit sami? Nam to zatim nevadi, I kdyz matka i tchyne to neustale komentuji. Diky za nazor. Lukas
Lukas
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lukáši,


nebojte se, děti s rodiči do 15let v posteli nespí (to vám určitě potvrdí rodiče již pubertálních dítek), ani s lahví s dudlíkem do školy nechodí. Naopak si myslím, že blízká péče o dítě, blízkost rodičů je v prvních 6 letech je pro děti klíčová (něco jako 1. trimestr těhotenství). Dokonce se někde uvádí, že 85% osobnosti je v 6 letech utvořena. Takže pokud vám to nevadí, nenarušuje to váš partnerský život (atd.), je možností začít přinášet téma samostatného pokojíčku postupně. Koupit jim postýlky (děti mohou jít vybírat postýlky s vámi), a říci jim, že až budou chtít, tak mohou jít spinka do svých postýlek. Smyslem je umožnit jim jít spát do jejich postýlek, a připomínat jim tuto možnost. Konkrétní čas je individuální, ale až budou děti chtít, resp. budou připraveny, budou chtít přirozeně spát ve svém pokojíčku. Jinak i když budou mít své postele, tak za vámi budou občas chodit (v případně špatných snů, nemoci apod.).


Chápu, že ustát některé tlaky okolí není snadné. A mohou vyvolávat pochybnosti. A dříve se přistupovalo k výchově a péči o děti jinak. (už se ví, že chováním a nošením děti nejde rozmazlit atd…) Dnešní generace rodičů čelí největším nárokům/tlakům/očekávám okolí, co kdy pamatujeme. Nenechejte se rozhodit, věřte svým dojmům a zdravému rozumu. Respektujte sebe i potřeby dětí a vše bude dobré.


Hodně zdraví celé vaší rodině. Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna

 

Střídavá péče
Jsme rozvedeni od roku 2015 a nemáme soudem určený styk. Vždy jsme se s exmanželem na všem převážně v klidu domluvili. Od roku 2014 jsme cca 1,5 roku zkoušeli střídavou péči (krátký a dlouhý týden). Ne vždy to dceři vyhovovalo, ale nebyl problém se domluvit, když chtěla být víc u mě. V létě 2015 pak měla na táboře ošklivý zážitek (starší kluk ji kopl v běhu do zad a ona si kromě velkých odřenin a jizev, odnesla i post trauma). Po táboře se pak bála být někde bez rodičů, měla problémy chodit i do školy, ale s pomocí rad psycholožky jsme se z toho nějak během pár měsíců dostali. Dcera je v pohodě, jen nechce od té doby jezdit na tábory a školy v přírodě. Je pravda, že v té době jsem musela upravit svůj pracovní úvazek, protože nechtěla chodit ani do družiny a vyzvedávala jsem ji tedy každý den po obědě. Cca půl roku. V té době se na mě dcera trochu víc upnula, protože tatínek, i když přislíbil aktivní pomoc, za celou dobu ji vyzvedl ze školy dříve asi 3x.
Lucie 2
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, svoji odpověď na váš dotaz jsem napsala do 1 části z 9. Katka
Střídavá péče
Ne vždy exmanžel dodržoval (dodržuje) domluvené časy, což se od roku 2016 výrazně zhoršilo. Dcera si toho sama všimla a začala mluvit o předávání trochu s despektem ve stylu „táta řekl, že přijede ve čtyři, tak snad to sedmi stihne“. A jak řekla, tak se často i stalo. Já se vždy snažím situaci odfiltrovat, a dceři záměrně neříkám konkrétní čas, na kdy jsme domluveni, aby neměla pocit, že o ni táta nestojí… Když jsem se snažila řešit s exmanželem, tak se stejně nic nezměnilo. V tomto stavu je to dodnes. Mám trochu pocit, že i toto hraje roli, protože když dcera vidí, jak „nezávazně“ se chová táta k času s ní, tak má tendenci k němu přistupovat stejně.
Lucie 3
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, svoji odpověď na váš dotaz jsem napsala do 1 části z 9. Katka
Střídavá péče
Na podzim roku 2016 se exmanžel seznámil se současnou partnerkou, a holky si vzájemně moc nesedly. V tu dobu dcera již k otci chodit nechtěla prakticky vůbec, protože se vždy děsila toho, že tam jeho nová partnerka bude. Paradoxně její dva syny přijala dobře. Dcera také nesla těžko náhlou změnu v přístupu k ní. Do té doby jsme byli s exmanželem ve výchově jednotní, ale protože jeho přítelkyně má výchovný styl velmi odlišný od našeho, tak se změnil tatínka výchovný styl i vůči dceři. Co hůř, v době když byla jen s ním, byla pravidla původní, když přišla přítelkyně, byla pravidla podle ní. S exmanželem jsem o tom hovořila, vysvětlila mu, že pokud chce sladit výchovný styl s novou partnerkou, tak ho musí ale dodržovat i v době, kdy je s dcerou sám, protože tím podrývá jeho partnerce autoritu a škodí to jejich vztahu.

V té době jsem tedy ještě netušila, že partnerka exmanžela trpí poruchou příjmu potravy, z čeho zřejmě plynou i změny nálad, které má dcera popisuje.
Lucie 4
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, svoji odpověď na váš dotaz jsem napsala do 1 části z 9. Katka
Střídavá péče
Paní na ni křičí, dělá ji naschvály (potvrzeno i exmanželem), nasazuje na ni (dcera se pak dozví od jejích synů), soutěží s ní, ale tatínek to nijak neřeší. Dcera projevila přání trávit nějaký čas jen s tatínkem, ale nebylo ji vyhověno.

Několikrát jsem zkoušela na přání dcery s exmanželem promluvit a najít řešení, které bude vyhovovat všem, ale prakticky se nikdy nic nezměnilo. Exmanžel vždy problém nejdříve popře a když zjistí, že mám kompletní informace od dcery, tak se urazí, slovně na mě útočí a vše otočí proti mně a dceři. Situace se velmi vyostřila na Vánoce 2018, kdy dcera byla u táty po Vánocích a mi psala po 10 hodin večer, jestli může jít na autobus přijet domů – v té době 20 km daleko mimo Prahu. Běžně touto dobou na mobilu vůbec není a spí. Exmanžel byl v prosinci na operaci srdce, vozila jsem mu dceru do nemocnice, aby se alespoň chvíli viděli a pak mu ji přivezla domů ihned, když se na to cítil. Měla u něj být 3 dny. Po návratu byl ještě unavený, tak chodil spát dřív.
Lucie 5
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, svoji odpověď na váš dotaz jsem napsala do 1 části z 9. Katka
Střídavá péče
Dcera se od toho post trauma bojí usínat po tmě, tak má vždy rozsvícenou malou lampičku. Spala se syny partnerky v jedné místnosti a domluvili se, že nechají svítit stromeček místo světla. Tatínek s tím souhlasil. Když si ale odešel lehnout, vlítla prý do místnosti a šla stromek zhasnout. O dcery potřebě samozřejmě ví. Dcera jí řekla, že jim to táta dovolil, ona prý řekla, že ji to nezajímá a vyrvala vztekle zásuvku ze zdi. Od té doby se dcera u táty bojí spát. Tuto noc ještě zvládla, pomohl ji to překonat syn partnerky exmanžela, ale druhou noc tam již spát nechtěla. Když jsem se tedy s exmanželem domluvila, že pro ni přijedu, udělala prý jeho partnerka ohromnou scénu, že není žádná císařovna, aby si takto diktovala a hanila naši výchovu. To se dcera bohužel dozvěděla od jejích synů a její vztah k partnerce otce se ještě více zhoršil.
Lucie 6
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, svoji odpověď na váš dotaz jsem napsala do 1 části z 9. Katka
Střídavá péče
V tomto jsem se tedy vymezila, protože dříve jsme se vždy snažili vycházet vstříc potřebám dcery a to i v zájmu otce – když chtěli zůstat o den déle na dovolené, zdržet se na pouti, kde se jim líbilo a místo dopoledne přišli večer, stejně tak běžně vycházím vstříc, když otec nemůže z pracovních důvodů dodržet domluvené dny, atd. Partnerka exmanžela se se svým exmanželem soudí již několik let, volají na sebe policii, dělají si naschvály, děti se ji bojí říct, že má jejich táta novou partnerku, když starší syn řekl u soudu, že by chtěl být s tátou víc, tak na něj byla naštvaná, atd.

Neříkám, že je naše výchova lepší, ale je zkrátka natolik rozdílná, že pro dceru je velmi těžké ji přijímat. Nechápe třeba, proč se nemůže jít v průběhu oběda vyčůrat, proč si nesmí udělat pití, musí dojídat do posledního sousta, zákaz koukání na filmy v mobilu i při dlouhých cestách (přitom exmanžel sám pouštěl dříve dceři v autě pohádky, aby ji cesta lépe utekla), vše se u nich řeší křikem a výčitkami,...
Lucie 7
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, svoji odpověď na váš dotaz jsem napsala do 1 části z 9. Katka
Střídavá péče
Situace je tedy nyní taková, že vždy před předáním dcera pláče, před týdenní dovolenou má záchvaty pláče už tři dny před odjezdem. Aktuálně je tedy s tátou v Chorvatsku, ale musela jsem ji slíbit, že když to tam bude neúnosné, tak si pro ni přijedu. Jinak by neodjela. Dceři se po těch loňských Vánocích navíc bohužel rozjela lupénka, kterou má po otci a více lékařů mi řeklo, že ji výrazně zhoršuje stres. Má lupénku i pod nehty, v důsledku čehož ji během posledních 6ti měsíců již museli řezat palec, ve kterém měla zánět a strhnout kus nehtu.

Dcera již nechce, abych s tátou nic řešila a ona sama rezignovala. Když jsem s ním mluvila, nic se nezměnilo, jen to poté dceři vyčetl. Když s ním mluví o tom, co ji nevyhovuje sama, tak vždy jen řekne, že s tím zkusí něco udělat, ale také se nikdy nic nezmění. Nyní mi už dcera říká, že tam nechce chodit, ale nechce, abych to řešila s tátou, protože by ji pak zase vyčítal, že si stěžuje a byl na ni naštvaný.
Lucie 8
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, svoji odpověď na váš dotaz jsem napsala do 1 části z 9. Katka
Střídavá péče
Přiznám se, že nevím jak postupovat a ráda bych věděla, jak takový problém řeší v jiných rodinách. Jestli na dítě tlačit (motivace už nefungují) a v našem případě zhoršovat i zdravotní stav nebo se pokusit domluvit na úplně jiném režimu. Za těch 5 let jsme upravovali xkrát bez problémů. Nevím zda dceři ustupovat, zároveň se bojím následků, když ji budeme nutit. Mám pocit, že čím víc jdeme proti jejímu přání, tím horší vztah k tátovi má. Jinak dcera není nijak vzdorovitá ani drzá, ve škole s ní nejsou žádné problémy, na konci páté třídy měla 2 dvojky, mezi kamarády je oblíbená. Tedy pubertě bych to nepřipisovala.

Předem moc děkuji ze předání Vašich zkušeností a případně doporučení, jak postupovat. Já už jsem v koncích.

Krásný den a moc se omlouvám za dlouhý dotaz.
Lucie 9
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, svoji odpověď na váš dotaz jsem napsala do 1 části z 9. Katka
Střídavá péče
Dobrý den,

chtěla bych požádat o radu, jak postupovat v případě, když dítěti nevyhovuje chodit k tatínkovi v domluvených pravidelných intervalech. Jak moc se má nutit?

Dceři je 11 let. Aktuálně chodí k tátovi každý druhý víkend od pátku do neděle večer, plus 1x v týdnu, 20 dní o prázdninách (ale nyní to třeba otec sám zkrátil), Vánoce a Silvestr obrok, 1x týden v zimě. Na tento režim jsme to měnili na začátku roku 2019. Vloni byla u táty od pátku do pondělí. Do konce roku 2016 byl styk výrazně širší.

V posledních měsících čím dál víc nechce chodit k tátovi v určených dnech a už vůbec s ním nechce jezdit na dovolené. Nyní před dovolenou dokonce přemýšlela, jak by si mohla zlomit ruku, aby nemusela jet. Před pár týdny mi říkala, že se těší, až ji bude 12 let, že pak půjde na soud a řekne, že k tátovi nechce chodit. Přitom já osobně nemám pocit, že by se jí u táty dělo něco hrozného.
Lucie
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lucie,

omlouvám se, ale chvíli mi trvalo, než jsem těch 9 částí přelouskala.


Já osobně bych dceru do ničeho násilím nenutila, ale ni bych nepřistupovala na tajné hry "tátovi to neříkej". Píšete, že dcera se těší, až půjde k soudu a řekne, že k tátovi nechce chodit – tedy vycházím z toho, že chce říci svůj názor.


Nešlo by – si promluvit v klidu vy 3? Dopředu se domluvit o čem se chcete bavit, aby si každý mohl v klidu rozmyslet co a jak. Domluvit termín, který bude všem vyhovoval – nikdo nebude ve stresu, že už musí….Možná byste tento rozhovor mohli vést za účasti odborníka, který by nastavil bezpečné prostředí pro všechny – pokud byste měli obavy. A pak si již v klidu a otevřeně/respektuplně říci své potřeby, přání, očekávání na další fungování výchovy dcery a střídané péče. Jak si to představuje ona, jak tatínek a jak vy. Nespěchat na řešení, spíše mít prostor posdílet vaše potřeby a následně pak dojít k jednomu společnému řešení – synergii. Tedy takovému řešení, kde budou všichni zúčastnění v pohodě. Nikoliv ke kompromisu – nikdo neustupuje. Doporučuji z této dohody udělat zápis.


Myslím, že takovým způsobem jasně nastavíte dceři hranice i dodáte bezpečnou náruč. Je pro vás důležitá, její potřeby jsou důležité, ale i potřeby vás jako rodičů jsou důležité. Prosím tady jen upozornění – rozlišuji potřeby a přání. (potřeby ano, přání – dle situace a okolností – někdy ano, někdy ne). Zároveň nepřistupujete na žádné hry, vytáčky. Zároveň tím dáváte dceři model komunikace – není řešením rezignace, ale i když to řešení někdy není snadné nalézt, tak to neznamená, že to máme vzdát, že máme trpět, nebo že si máme snad ze zoufalství ubližovat (dneska říká že si zlomí ruku, pláče, kde je hranice pro vás i pro ní?).


Celá problematika soužití, a výchovy dětí ve střídavé péči je velmi široká. Dovolím si vám ještě nabídnout knížku, kde se této problematice věnujeme s kolegyní detailněji – i zde najdete nápady/náměty jak danou situaci řešit. Jmenuje se Tvoje děti, moje děti, naše šťastná rodina. Koupit jí můžete na stránkách Grady, v běžném knihkupectví, nebo na našich webových stránkách.


Co myslíte, šlo by si takto všichni 3 promluvit? Pochopitelně vyšší level by bylo promluvit si následně všichni společně také s tatínkovou současnou partnerkou (případně jejími syny), ale to již vyžaduje značné nasazení. Ale už jsem to v pár rodinách viděla. I tady by mohl pomoci externí odborník.


Držíme vám všechny palce, co v Akademii rodičovství máme. Hodně zdraví všem. Srdečně, Katka, Akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna

Střídavá péče
Dobrý den,
mohla bych se vás, prosím, zeptat, co byste mi doporučila, jak pomoci dceři v komunikaci s tatínkem? Cca před rokem se od nás manžel po 14 letech vztahu odstěhoval, protože si našel na seznamce novou přítelkyni. Děti máme 10 a 7 let, svěřené do mé péče. Ze začátku (cca 3 měsíce) byl schopný se mnou nějak komunikovat, nyní cítím, že mne nenávidí a nemluví se mnou. Mám už cca 3 měsíce nového přítele. A teď můj dotaz - dcerka (10 let) se mi svěřila, že jí tatínek zakazuje mi volat, když jsou s ním a dokonce jí řekl, že až bude nyní s ním 14 dní na prázdninách, tak jí telefon zabaví, aby mne nemohla kontaktovat. Dcera je na mne fixovaná a mrzí mne, že již v tomto věku vymýšlí, jak tatínka "oblafnout", aby mi mohla zavolat. Vím, že kdybych tatínkovi řekla, že se mi jeho přístup nelíbí, bude mne stejně ignorovat. Čím mohu vybavit (argumentačně) dceru, až dojde opět na téma, zda může zavolat mamince, když se jí stýská? Děkuji za radu. - otázka upravena poradcem
Madla
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Madlo,


moc mě mrzí vaše náročná situace. Čím argumentačně vybarvit dceru bude vycházet z toho, co je důvodem, proč tatínek dceři nedovoluje vám volat. Netušíte, co je důvodem toho, že otec zakazuje dceři vám zavolat? Ptala jste se vy nebo dcera proč ne?


Mě napadá, že když vám dcera zavolá a mluví s vámi je pak smutná, stýská se jí, nebo pláče (což by odpovídalo tomu, že je na vás fixovaná). A to se občas stává. Možná by šlo domluvit, že vám dcera nebude volat, ale můžete si napsat SMS – což děti méně při stýskání rozruší nežli telefonát. Pak by se dcera mohla s tatínkem domluvit, že vám nebude volat, ale psaní SMS je OK a může si tedy ponechat mobil u sebe. Zjemnit ten proces odloučení od vás.


Možná je to tak, že tatínek chce dceru "otužovat", takže ji podporuje v tom, aby situaci zvládla a stesk překonala. Pokud by tomu tak bylo, možná byste mohla i vy dceru také podpořit v tom, že 14 dní bez kontaktu zvládne. A opět, zjemnit to například tím, že se domluví s tatínkem, že 1x za týden vám zavolat může a ten den si může vybrat sama.


Pokud máte jinou hypotézu, proč tatínek nedovoluje dceři vám zavolat, když se jí stýská, napište – a zkusím vám k tomu nabídnout argumentaci.


Pokud by nic z toho nevyšlo. A občas se nám v životě udějí věci, které nemůžeme změnit, nebo ovlivnit, ale můžeme je využít ve svůj prospěch, nebo se na nich něco naučit. Jsou tábory, kam děti jezdí bez mobilu a nemohou volat rodičům (i na 3 týdny). Zkuste těchto 14 dní využít právě k tomu, abyste dceři zvýšila sebevědomí – právě tím, že to zvládne. Že takzvaně "vyroste".


Kdyby cokoliv, jsem k dispozici tady v poradně, nebo v poradně Akademie rodičovství, klidně pište. 


Přeji hodně zdraví celé vaší rodině, srdečně Katka Novotná, soukromá rodinná poradna Akademie rodičovství.

Uspávání dětí
Dobrý den,

rádi bychom znali s přítelkyní Váš názor. Máme téměř 10 měsíční dceru. Porod proběhl bez problému, malá je zdravá a velice dobře prospívá.

Problém je, že od mala strašně málo spí. Přes den naspí max. 3-4h. Hrozně špatně usíná, uspávání je takové naše peklo. Unavená, že skoro nevidí, ale spát nebude. Večer vykoupeme, nakrmíme a uspáváme - opět peklo. V noci špatně spí, často se budí a brečí. Hlad nemá, nevíme proč se budí. Vstáváme mezi 4-5 ráno. Podle doktorky je to normální. My už jsme ale vyčerpaní jak psychicky, tak fyzicky. Např. dcera kamaráda spí od 22h - 9h. Pro nás naprosté sci-fi. Za posledních 10 měsíců jsme se vyspali 1x do 6h ráno.

Nemáte pro nás nějakou radu? Asi se za chvíli zblázníme.

Díky moc!
Tonda
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Tondo,


bude líp, slibuju. Vím, že je to peklo, ale vydržte ještě chvíli, pokud je dle lékařky dcera v pořádku, lze zkoušet nalézat optimální spací režim pro dceru. Netuším, kde spí, jak jí uspáváte přes den – doma či venku v kočárku, jak večer – v postýlce či ve vaší posteli, kde je postýlka umístěná, zdali pravidelně či nepravidelně, jestli dcera chodí či nechodí, jak to máte s plínkami apod. To vše bude mít vliv.


Občas mívám pocit, že ty děti nechtějí být bez rodičů. Pokud by to byl i váš případ – lze doporučit manduku – nebo jiné nosítko přes den (i když si myslím, že spánek 3 až 4 hodiny přes den moc nenatáhnete, ale dcera se nasytí vaší blízkostí), večer uspávání a následné spaní s vámi v posteli. Pokud mají děti rodiče u sebe v noci, lépe se jim spinká – a i to případné následné uspávání v noci bývá pro nás dospěláky snazší.


Účinná věc při uspávání (protože píšete, že je to peklo), je nemít stres (vy rodiče) při uspávání, že to zase bude peklo. Jednoduše se to říká, hůře dělá - chápu. Je to tak, že když rodič, fakt potřebuje dítě uspat, protože…, je v určitém napětí a na toto napětí se dítě napojí – dítě neumí vyhodnotit o co jde, ale to napětí mu nedá spát, resp. usnout. Jít uspat dítě, ale nemít potřebu či nutnost dítě uspat. To vás zklidní, dítě se napojí na váš klid a usne. Lze na to jít tak, že zpíváte dítěti přes usnutím (v tomto věku mi zpěv přijde pro dítě více zklidňující nežli četba pohádek), ležíte s tím v posteli a potom si třeba již naplánujete, že si budete chvíli číst vy – vaši literaturu a dcera u vás stále leží a vy si/jí předčítáte svoji četbu.


Další doporučení se mohou týkat omezení cukrů – opět vychází z toho jaký má dcera jídelníček (je kojená, dáváte jí již příkrmy, cukr apod….).


Zkuste se vystřídat, jednou bude s dcerou vstávat jeden z vás a druhý den druhý. Pokud to lze, zkuste spát s dcerou přes den.


Některé dětičky spí celou noc, jiné jsou vzhůru co dvě hodiny. Zdá se to nekonečné, ta únava je šílená a skládat kostky v 5 ráno není pro každého to nej, ale dcera rychle roste a rychle se vyvíjí i nervová soustava. Takže věřím, že brzy bude spát lépe. Kdybyste chtěli  cokoliv probrat konkrétně - najdete mě tady, nebo osobně/skype v poradně Akademie rodičovství. 


Přeji hodně zdraví celé vaší rodině. Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna.

Rozvod v rodině
Dobrý den,
může se otec, který nežije se synem a soudně byl určen matce zříct vyživovací povinnosti z důvodu, že syna nevídá, nepožádal o upravení styku s ním i když mu to soud doporučil, a vyhýbá se styku se synem a tvrdí, že to dělá pro dobro syna neboť matka na otce podala trestní oznámení z důvodu, kdy nás omezoval v bydlení v našem společném domě tím, že odpojil veškeré energie. Nyní jsem podala žádost o zvýšení alimentů a při jednání řekl, že se chce zrušit vyž. povinnost neboť syna nevidí.a soud odložil stání a nyní mi soud zaslal usnesení, že syna bude zastupovat OSPOD při jednání o zrušení vyživovací povinnosti.Prosím o radu děkuji Jitka
Jitka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jitko,


váš dotaz je spíše na právníka (kterým já nejsem) než-li na mě jako rodinného poradce. Chtěla jsem se poradit s právničkou u nás v Akademii rodičovství (ale má dovču a nemůžu se jí dovolat).  Tak se moc omlouvám. Budu to ještě zkoušet.


Já osobně bych si myslela (tak jak se orientuji v paragrafech já), že rodiče a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva. Těchto vzájemných povinností a práv se nemohou vzdát; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu. Účelem povinností a práv k dítěti je zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte. § 856 Povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte a povinnosti a práva osobní povahy vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti.


Já jsem si myslela, že zbavit se vyživovací povinnosti lze pouze tak, že se zažádá o popření otcovství (což šlo do určitého věku dítěte – pamatuju si 3 roky, pak to bylo nějaké právně složité) nebo dát souhlas s osvojením dítěte. Což mi naladí s tím, co píšete.


Já zkusím ještě shánět naši právničku (případně budeme muset počat až se vrátí z dovolené) nebo pokud spěcháte, tak zkuste prosím právní poradnu.


Mrzí mě to, ale budu na nadále vzdělávat, pokud něco zjistím napíšu. Opatrujte se, držte se. Srdečně, Katka Novotná, soukromá rodinná poradna Akademie rodičovství

Nevlastní děti
Dobrý den, chtěla jsem se Vás dotázat, pravidelně Vaše odpovědi na dotazy zde v poradně pročítám. Jedná se mi o váš pohled na věc, z jakého důvodu (proč) mi nevlastní dcera (partnerova dcera-3 roky) může říkat maminko, i přestože je se skutečnou maminkou, která má děti svěřené do péče častěji. Očkuje ji proti nám a neustále ji opakuje a ukazuje fotky, kde figuruji a říká, že je to teta (a horší průpovídky). I přese všechno mi říká mami. Někdy když mě starší nevlastní syn osloví teto, tak nevlastní dcera použije toto oslovení, ale to je např. 2x za víkend či nikoliv. Jsme zastánci názoru - pokud mě dítě chce oslovovat mámo, teto či jménem, je to jen jeho svobodné rozhodnutí. Samozřejmě mě to těší, že mě srovnává na úroveň mámy. Děkuji moc za Váš názor a čas. S pozdravem.
Nika
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Niko,


moc vás zdravím v tento prázdninový čas. 


Myslím, že nevlastní dcera ve 3 letech není schopná ještě rozlišovat a přemýšlet tak jako my dospěláci. Máma je ta, kdo je s tátou a stará se o mě, čte mi pohádky, hraje si se mnou, obléká atd… Až bude starší bude situace jiná – ovlivněná lidmi, kteří jí vychovávají (její maminka, tatínek, bratr, vy). Možná je v rámci situace ve svém věku ze všeho trochu zmatená. Tady by mohlo pomoci, kdybyste ji (i bratrovi) situaci ulehčili tím, že definujete svoji roli vůči nim. Tomu pochopitelně předchází domluva s manželem. Celé jsme se tuto problematiku pokusily s kolegyní Ivou popsat v naší nové knížce: Moje děti, tvoje děti, naše šťastná rodina. Vydala jí Grada, a můžete ji koupit buď na našich internetových stránkách, stránkách Grady, nebo ve všech běžných knihkupectvích, doporučovaná cena je 249,- Kč.


Vy píšete, že vás těší, že vás nevlastní dcera srovnává na úroveň mámy, stejně jako může její biologickou matku tento fakt velmi trápit. Minimálně z pocitu, že dcera je její. Zde narážíme na vlastnické pouto, které někteří z nás mají velmi silné. (Na moje děti mi nesahej, to je můj muž/žena…apod). Toto pouto přináší své výhody i nevýhody. Pro ty, kteří vlastnické pouto nemají tak silné, je snazší pohlížet např. na vztah jiné ženy a svých dětí obohacujícím pohledem. To znamená, že si svoje dítě nepřivlastňuje, ale je rád/a, že jeho dítě se inspiruje i od jiných lidí. A vidí v tom obohacující podněty pro zdravý vývoj svých dětí.


Přeji krásné letí dny. Hodně zdraví celé vaší rodině! Srdečně, Katka Novotná, soukromá rodinná poradna Akademie rodičovství

Osobní vzkazy
Dobrý den, ráda bych poslala vzkaz paní Krakové a jejímu synkovi, který se bojí ducha. Mám podobný zážitek. Coby děti jsme se sestrou a sestřenicí ve staré chalupě také vyvolávaly duchy. Poté jsme všechny tři zažívaly neobyčejný strach a úzkost, ještě nyní (mám 40 ??) si na to pamatuji. Pomohlo nám, že jsme si znovu sedly, duchům se omluvily a řekly jim, ať se vrátí a odpočívaí v pokoji. Vím, zní to komicky, byly jsme malé. Po tomto jsme se ale najednou přestaly bát. Opravdu. Mějte se moc hezky a přeji synovi, ať už má jenom radost a nic ho neděsí. S pozdravem, Linda. - otázka upravena poradcem
Linda
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, děkuji za vaši podporu. K. 
Poruchy řeči
Před pár dny ale začala naše holčička z ničeho nic koktat. Občas začínala jednu větu stejným slovem nebo slabikou už v minulosti, ale bylo to ojedinělé a pravidelně ve chvílích, kdy byla vzrušená nebo něco chtěla říct rychle. Teď se to však změnilo a dcera se zakoktá takřka v každé druhé větě, někdy i několikrát (př. Mami, to nenenechci, to mi nenenejde. Chci jít nanana hřiště. Já chci jeještě přidat. Můmůžu to tam nanasypat celý?). Přiznám se, že mě to vyděsilo, ačkoli dcera si to podle mě vůbec neuvědomuje a nemá s tím problém. V komunikaci jí necháváme čas, nemluvíme za ní. Jak jinak jí můžeme pomoct? A kdy je vhodné vyhledat odborníka, případně jakého (Praha)? Moc děkuji
Máma 2/2
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, odpověď je u první části vašeho dotazu. 
Otec ve výchově
2/2
Můj ex je ve vysokém manažmentu, rozený manipulátor. Jde za svým potichu a neústupně jako buldok. Vidím a intuitivně cítím, jak si syna vychovává k obrazu svému (syn začíná mít sobecké a snobské manýry, velmi ho orientuje na peníze). Co s tím? 1. Nechci přijít časem o syna 2. Nechci synovi zakazovat otce, i když je to, s prominutím, strašný hajzl, který mě strašně nenávidí.
Snažím se se synem o tom mluvit, ale k ničemu to nevede. Předem děkuji.
Vlaďka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, odpověď je připojena k první části vašeho dotazu. Katka
Výchovné přístupy
Dobrý den, mam syna, kteremu budou v zari 3 roky. Odmítá mi jakoukoliv zeleninu i ovoce. Donedávna jsem do něj zeleninu dostala aspon v obědu/veceri, ale poslední cca 2 mesice je extrémně vybiravy a preparuje, pripadne uplne odmítne jist, kdyz je jidlo se zeleninou. Ovoce nechce, zkousim nabízet, ani to neochutna. Nevim, co mu mam delat k svacinam, ji pak za me nevhodne věci, ktere jsem mu chtela doprat jednou za cas. Vim, ze jsem nekde udělala chybu, ale co ted? Jak to napravit? Děkuji za radu.
Kristyna
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Milá maminko,

díky za důvěru i za téma, kterým maminky hodně žijí. 

Hned mě napadá první otázka: “Proč byste někde měla udělat chybu?” Chutě dětí jsou velmi rozdílné a v čase se mnohokrát změní. To, že momentálně nechce syn jíst zeleninu a ovoce se časem změní. 

Když syn prožívá období, že zeleninu nechce, nenuťte ho. Jsou mu 3 roky. Váš syn objevuje svět, včetně chutí. Může to být vymezení související s obdobím uvědomění si sám sebe, že něco nemusí a že si může vymýšlet, zkouší hranice.  

Když ho budete do jídla nutit, budete zelenině a ovoci přikládat příliš velkou pozornost, o to větší vymezení může přijít.

Určitý přístup k jídlu se vytváří do 6 let věku. Spousta dospělých vzpomíná na předškolní věk v kontextu jídla hodně negativně. (Nutili mi mléko, nesnášela jsem vařenou zeleninu, apod.) Jak to máte vy?


Více si s tématem jídla  “hrajte”. Jídlo je zábava. Zapojte syna do přípravy i nakupování jídla. Je ve věku, kdy si děti raději hrají se skutečnými věcmi, než s hračkami. Zvolte spíš nenásilnou formu výběru jjídla než tlak. Třeba se mu zalíbí barevné obrázky v kuchařce, pak zeleninu a ovoce hledejte v obchodě. Pomůže Vám dávat zeleninu do košíku, tím se ji naučí pojmenovávat. Společně chystejte věci k vaření. Může Vám podávat zeleninu do hrnce, míchat, pomůže mixovat. Může si s ní hrát - ji třídit podle velikosti, tvrdosti, osahat, Ukousněte si při přípravě mrkve, kedlubny, rozkutálejte hrášek a pak ho chyťte. Schovejte pod utěrku kousky zeleniny a hádejte, co to je, pak snězte. To je jen pár nápadů, jak si přístup k jídlu zpestřit. Moc bych se divila, kdyby se syn nepřidal. Čím více ho zapojíte, tím více bude růst jeho důležitost a nejspíš i chuť. Vím, že to nejde vždy, ale občas se povzneste nad to, že jídlo je jen na talíři.

V určitém období děti chtějí všechno suché - rýže, těstovina, brambor, houska. To je naše potřeba jim k tomu dávat omáčku, zeleninu, maso, atd. Jim to takto chutná.

Když vybere všechnu zeleninu z talíře, tak se ho zeptejte, kterému bříšku ji teď dáme, když nám zůstala? Ať si přinese plyšáka a s tím se rozdělí - polovina bude v jeho bříšku. Nakrmte všechny plyšáky zeleninou, včetně syna.

Když si budete hrát nebo číst, tak si dejte do misky ovoce a zeleninu a jezte to vy sama. Ani nenabízejte, možná si vezme sám. Když je více dětí pohromadě, tak se po krabičce s nakrájenými kousky čerstvé zeleniny nebo ovoce zapráší. 

Chápu, že chcete pro syna to nejlepší, aby jedl zdravě. Je zbytečné se trápit tím, že momentálně nejí, co byste chtěla. Buďte důsledná ve sladkostech, nápojích a “dobře” ochucených pochutinách, které si syn může rychle oblíbit. 

Myslím si, že před sušenkou vyhraje radost z možnosti si sám nakrájet banán, okurku, jablko. Nebojte se, tupým nožem zvládne.

Jakmile půjde do kolektivu, tak se situace také změní. Není užitečné dopředu říkat, že syn něco nejí. V jiném prostředí se bude chovat jinak.

Přeji Vám hodně zábavy u jídla se synem, krásné teplé dny. Katka Novotná, Akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna.


Dobrý den ještě přeposílám vzkaz od maminky tady v poradně:
Dobrý den, chci jen reagovat na maminku, které synek nejí ovoce a zeleninu. Taky jsem se od malinka "trápila" se stejným problémem. Vyzkoušeli jsme snad vše. Několik let jsme řešili odšťavňovačem a šťávu přidávali do čaje, případně ředili vodou. Kolem synových 15 narozenin jsem boj vzdala. Při diskuzi mi řekne, že mu prostě ovoce ani zelenina nechutnají. Tečka. _Dnes mu je osmnáct, v životě měl možná 2-3 krát antibiotika, je zdravý, chodí na gymnázium, dobře se učí. Už ho nenutím, jenom vysvětluji a doufám, že v budoucnosti nebude mít žádné zdravotní problémy.
Výchovné přístupy
Dobrý den, chci jen reagovat na maminku, které synek nejí ovoce a zeleninu. Taky jsem se od malinka "trápila" se stejným problémem. Vyzkoušeli jsme snad vše. Několik let jsme řešili odšťavňovačem a šťávu přidávali do čaje, případně ředili vodou. Kolem synových 15 narozenin jsem boj vzdala. Při diskuzi mi řekne, že mu prostě ovoce ani zelenina nechutnají. Tečka. _Dnes mu je osmnáct, v životě měl možná 2-3 krát antibiotika, je zdravý, chodí na gymnázium, dobře se učí. Už ho nenutím, jenom vysvětluji a doufám, že v budoucnosti nebude mít žádné zdravotní problémy. - otázka upravena poradcem
Jarmila Machová
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, děkuji a přeposílám váš vzkaz. Katka
Otec ve výchově
Dobrý den, před rokem jsem se rozvedla. Dva roky trvaly soudní tahanice o děti, kde na mě můj ex předkládal neskutečné výmysly. Dětí si nikdy nevšímal - máme 3, dvě již téměř dospělé, nejmladšímu chlapci bude deset. Pokud děti chtěly být u otce, když je neměl mít on, vždy jsem souhlasila. Nedejbože, abych já chtěla mít děti, resp. nejmladšího nějaký den (např. když se konala nějaká akce, na kterou jsem synka chtěla vzít), který náležel jemu. Neexistovalo a neexistuje stále. To na úvod pro Vaši představu situace. Syn se vždy choval ke mě dobře, ale nyní, když je se mnou (mám děti v péči), tak je často protivný, odsekává, tajně se zamyká, když telefonuje s otcem, aby ho nikdo neslyšel. Když ho předávám otci, tak mi ani pusu nechce dát ani obejmout se nedá, uhýbá mi. Bojím se, že až mu bude 15, sebere se a odejde k tátovi, protože táta mu vše dovolí, vše koupí, nyní se mu věnuje (dříve, pokud jsme ještě nebyli rozvedeni, tak ho syn opravdu nezajímal). 1/2
Vlaďka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den,

nejspíš jste si prošla nelehkým obdobím. Možná Vás napadá pocit strachu a nejistoty, že přestože jste se synovi tak věnovala, on chce teď více tátu. To je u chlapců v tomto věku časté a je moc dobře se mu táta začíná věnovat.

Od Vás je skvělé, že mu otce nezakazujete, to by mělo spíš opačný efekt a ještě by to narušilo vaše vztahy se synem.

S exmanželem asi nejste v harmonickém vztahu, což syn vnímá. Rozchod je poměrně čerstvý.

O čem se snažíte se synem mluvit? Co to znamená přijít o syna? To je jen pár otázek, na které bych se zeptala při osobní nebo skypové komunikaci.

Chlapci svůj mužský vzor potřebují, je to součástí procesu identifikace s mužskou rolí. To neznamená, že o syna přicházíte.To znamená, že potřebuje více jiný model, než mu dáváte vy. Ptala jste se, co se mu na tátovi líbí? Vždyť Vás před lety také něčím zaujal natolik, že máte 3 děti. Možná mu imponuje způsob života táty, jeho rozhodnost nebo, že nic u něj nemusí. Osobnost syna se formuje, hledá vzory a zatím jste vy rodiče tím největším.

Asi Vás potěší, že obvykle kolem 12 - 13 let chlapci opět vyžadují přítomnost mámy, protože se potřebují dosytit toho, co jim máma jako žena nabízí.

To, co popisujete na začátku, že chce intimitu při telefonování a nechce Vám dát pusu, odsekává - souvisí s jeho vývojovým zráním a potřebou se osamostatňovat. To by nastalo, i kdyby žil v úplné rodině.

Pokud chcete rozvíjet hezký vztah se synem, žijte spíš přítomností. Jaký vztah budete mít za pět let tvoříte již dnes každodenními maličkostmi. Otevřenou komunikací, důvěrou, vyjadřováním svých potřeb a emocí. Pokud budete mluvit o jeho tátovi, zkuste v pozitivním módu nebo o něm nemluvte vůbec.

Pokud byste se chtěla vydat cestou změny pohledu na exmanžela, bude to dobrý způsob, jak být blíž i synovi.

Přeji Vám vše dobré a budete-li cokoliv více potřebovat, můžete kontaktovat Akademii rodičovství.

Poruchy řeči
Dobrý den, potřebovala bych se s Vámi poradit. Máme skvělou holčičku (nyní 2 a půl roku), která cca od dvou let mluví ve větách. Brzy nabalila slovní zásobu, takže po pár týdnech začala mluvit plynně a dokáže říct úplně cokoli. Orientuje se v osobách, časech, umí použít podmiňovací způsob, umí říkanky, písničky. V posledních měsících začala používat běžné spojky (a, ale, takže, že atp.) a mluví v souvětích. Ani s výslovností nemá problém. Není ještě úplně standardní úplně u všech hlásek, ale dceři obvykle rozumí i cizí lidé (řekne v pohodě r, l snaží se o ř).
Máma 1/2
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den, milá maminko,

je moc krásné, jak o své holčičce píšete a kolik se toho za tak krátkou dobu stihla naučit. Pravděpodobně se jí hodně věnujete. Zvládat řeč je pro dítě obrovským posunem. A Vaše holčička určitě dostává i pozitivní zpětnou vazbu od okolí, protože na konci batolícího věku není taková řečová vyspělost běžná. Chápu, že jste se vystrašila a oceňuji, že hledáte informace. 

Věk kolem tří let je kritickým obdobím ke vzniku zadrhávání. Většinou to má fyziologický charakter, kdy dítě má velkou pasivní zásobu svého vnitřního světa, ale vyjadřovací schopnosti nejsou na takové úrovni. Jak píšete, dcerka si to neuvědomuje a nemá s tím problém. Proto je v této fázi velmi důležitý přístup rodiče, aby dítěti problém nevytvořil. 

Většinou do 3 měsíců zadrhávání = neplynulost jazyka zmizí. Nezaměřujte se na odstranění dceřiného zadrhávání. Je důležité, že ji dáváte čas, aby se mohla vyjádřit. Určitě teď neopravujte výslovnost ostatních hlásek. Pokud jste příznivec rozvojových aktivit a soutěžení, tak tady bych doporučovala ubrat. Nezahrnujte dcerku otázkami a novými informacemi.Když na Vás bude dcerka mluvit, zaměřte svou pozornost k ní, snižte se na její úroveň, pokud možno i na oční kontakt. Co nejvíce dceru nechejte, aby si na věci přicházela sama. Nespěchejte na oblékání, jídlo, čištění zoubků, odchod z domu. K dceři mluvte klidnou řečí. 

Pokud uvidíte, že jí něco nejde, vzteká se - nedělejte to hned za ni. Zeptejte se, zda potřebuje pomoct a teprve potom pomáhejte. Když to sama zvládne, zažije pocit úspěchu a zklidnění.

Důležitá je klidná atmosféra doma, tak aby mohla zdárně dozrávat nervová soustava holčičky. Doporučuji pohybové aktivity se zapojením obou hemisfér- lezení po čtyřech, trakař, malování oběma rukama, foukací hračky - nadskakovací balónek, procvičování mluvidel (artikulace) napodobováním různých zvířátek a legračních zvuků. Zpěv a říkanky  jsou skvělým pomocníkem, u nich děti mluví plynně. Smích, dobrá nálada, mazlení a oceňování jsou lékem, který se nepředávkuje. 

A hlavně víra, že tohle období holčička zvládne. Strach rodiče by ji nepomohl. 

Pokud přijdou rodiče do terapie, vždy se ptáme, co se doma změnilo. Zda rodina 

nezažívá nějakou nestandardní situaci nebo dítě nezažilo traumatizující zážitek.  Úraz, hospitalizace, narození dalšího dítěte, změna spaní dítěte v samostatné místnosti, nástup mámy do práce, úmrtí v rodině, stěhování, nástup do školky, nesoulad partnerů a hádky. Malinké děti jakoukoliv změnu vnímají přes chování rodiče a může se odrazit v projevech dítěte samotného. 

Pro Váš vnitřní klid můžete konzultovat situaci s dětským pediatrem. Pokud nebudete vidět ustupující zadrhávání během tří měsíců od prvních příznaků, tak se raději objednejte ke klinickému logopedovi v blízkosti Vašeho bydliště. Zde je adresář.http://www.klinickalogopedie.cz/index.php?pg=verejnost--adresar-logopedickych-pracovist&kraj=11

Přeji Vám pohodové a radostné léto s Vaší holčičkou.

Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna.

Prarodiče a děti
Dobrý den. Moc prosím o radu.Máme vnuka který měl 18 let. Byl v Praze s otcem.Dcera se s ním rozešla před čtyřmi lety. Dělal velké problémy,tahal dceru i děti po soudech,vymýšlel si.Děti i dcera se ho báli,co řekl muselo být.Po soudech se vnuk rozhodl být u táty v Praze.Měl to moc těžké ale nebylo pomoci.Bál se otce.Letos mu bude 19 let.Chtěl by být u mámy ale mají malý byt. Dohodli jsme se že by bydlel u nás,babičky a dědy.Dcera shání s přítelem domek. Potom by šel vnuk k ní.Otec mu rozkázal že musí bydlet u jeho matky,celý týden nikam nechodit,učit se a pracovat na baráku. Kdyby chtěl za kamarády musí mu dát dopředu vědět do Prahy.Vnuk u ní být nechce,je stejná jak otec.Moc se bojí že otec dojede a přinutí ho. Opravdu se ho bojí.Je to moc hodný chlapec,ale je pořát smutný,uzavřený.Prosím musíme se obávat jeho otce? Může mu rozkázat aby dělal to co chce on a ne co chce chlapec?Moc děkuji za radu,opravdu nevíme co můžeme čekat. Děkuji,přeji pěkný den.
Věra Kopecká
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den, paní Kopecká, 


váš vnuk je plnoletý. Takže se může rozhodovat sám za sebe a nemusí poslouchat rozkazy otce, aby byl u jeho matky, nikam nechodil, učil se a pracoval. Asi pro něj nebude jednoduché, když se otce bojí se mu "vzepřít" a udělat něco s čím otec nesouhlasí – třeba bydlet s matkou (nebo dočasně u vás). Víte čeho se obává? Dokážete jej podpořit? Co by potřeboval, aby celou náročnou situaci zvládl?


Jak jsem pochopila vnuk studuje (netuším, zda už má po maturitě či ještě bude rok studovat…)…, každopádně, rodiče a děti mají podle občanského zákoníku vzájemnou vyživovací povinnost, a to v případě, kdy se někdo z nich objektivně není schopen živit sám. Pokud tedy vnuk ještě studuje a nemůže se živit sám, může požádat soud (pokud se nedomluví s otcem, matka předpokládám je ochotna jej živit), aby stanovil výživné rodičům. Výše vyživovací povinnosti vychází z toho, že rodiče i děti by měli mí stejnou životní úroveň. Následně bude výživné vypláceno přímo vnukovi.


Co se týká toho, že je vnuk smutný a uzavřený. To může souviset s rodinnou situací ve které žil a stále žije. Určitě má otce rád a není snadné se s nějakými situacemi vyrovnat. Pak může být cesta obrátit se na odborníky, kteří mu pomohou v rámci jeho vztahu s otcem, matkou i jemu samotnému.


Držím palce. Přeji hodně zdraví celé vaší rodině. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna

Šikana
Dobrý den chtěla bych se zeptat co mám dělat. Jsem outsider a moje vztahy se spolužáky jsou tak špatné jak jen mohou být ani nevím o čem se s nimi bavit a oni se mnou nemluví pokud nemusí. Je mi líto, že si jsem vyčleňována z kolektivu a oni si o mě myslí ošklivé věci taky se jim hnusím i když nevím proč a občas mi přijde, že mě šikanují. Ale jen občas (méně často než dříve) a asi jeto druh fyzické a psychické šikany ale spíše té fyzické protože mě nikdy nezmlátili a ani mi nedali facku. S rodiči nebo učitelkou o tom mluvit nechci protože se příšerně stydím.

PS: píšu pod pseudonymem a je mi 14 v říjnu 15 let.
Kattey Misty Black
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den,


moc mě mrzí, jak náročné vztahy máte. A velmi si vážím vaší důvěry a odvahy mi napsat sem do poradny. Není to snadné být na vše tak sama. Líbí se mi, že jste napsala, takto pod pseudonymem. 

 

Šikana má mnoho podob, ale ať je to, jak je to, nemělo by se to dít. Vůbec, nikomu! My jsme zkusili napsat na toto téma ebook – je zdarma ke stažení zde. Mohla byste najít i tady pár námětů a odpovědí co dělat.


Možná už vás stálo mnoho odhodlání napsat tento dotaz. Kde se tato síla vzala? Nejdete ještě trošičku této síly? Kdyby ano, šlo by se obrátit na někoho, kdo by vám mohl pomoci? Rodiče, učitelé, kolegové z linky bezpečí. Kteří by s vámi celou vaši situaci dopodrobna probrali a společně byste vymysleli další kroky jak z toho vše ven?  Možná by stačilo říci rodičům, že máte starosti a potřebujete s nimi pomoci a jestli byste společně nemohli najít terapeuta v místě bydliště.


Nebojte, má to řešení, terapeuté, školní psychologové (co zajít za školním psychologem – máte ho ve škole?), by vám uměli pomoci – ukázat vám, jak zvyšovat sebeúctu, sebevědomí. Mohou s vámi probrat situace a klidně i probrat, jak se v daných situacích zachovat – takový nácvik. To vše je možné.


Chci jen říci, že vy jste neudělala nic špatně. Naopak. Jste moc statečná, protože snášet někdy velmi nepěkné ataky od spolužáků je náročné hodně. Ještě jeden malý krůček zkuste prosím směrem k odborníkům či rodičům. Kdyby to bylo moc složité, nevadí, já tady budu a můžete spolu pomalu začít vše procházet. Nebo jsem taky v online proradně naší. 


Moc držím palce. Užijte si prázdniny. Srdečně, Katka Novotná, soukromá rodinná poradna Akademie rodičovství

Kojení
Vzkaz pro Marcelu ohledne kojeni:

Opravdu pomaha byt levne rozhodnuta a stat si za svym rozhodnutim. U obou deti se mi osvedcilo, ze kdyz bylo potreba neco "zmenit" slo to, az kdyz ja byla uz pevne rozhodnuta, bez pochyb. Dceru jsem prestala kojit ve 13 mesicich - budila se co 30 minut celou noc, byla jsem vyrizena, protivna, neschopna fungovat, (mam deti 17 měsíců od sebe, takze jsem byla tehotna, kojila, byla tehotna a kojila a pak zas kojila a uz to telo nedavalo), tak jsem se po porade s doktorkou rozhodla ze dne na den prestat. Dceri jsem ve vane rekla, ze uz jsem unavena, ze uz nebude mliko, ze uz neni a v noci jsem ji proste nekojila. Uz prvni noc bylo zlepseni o 80%.
U syna to same treba s plenami, porad jsem dumala co a jak na to a pak se rozhodla, ze uz je na case, pujde do skolky apod.a za 2-3 dny bylo vse v pohode a ma ji jen na noc. To same s dudlikem. Hlavne nepochybujte. Bude to ok! - otázka upravena poradcem
Hana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, Hano,
děkuji za váš email, Marcele předávám. Fajn horké dny. Srdečně Katka
Kojení
Dobry den chtela bych se zeptat memu synkovi je 20mesicu ,rozhodla jsem se prestat kojit odjela jsem na 3dny k rodicum a vratila se a bylo vse k memu udivu v poradku vzal to statecne aspon jsem se domnivala ze ano.Sice mi porad kouka pod triko protoze si myslel ze zase doatne mlicko ale prsa jsem si zalepila a snazila se mu vysvetlit ze ma mamka bo.I to po me opakuje ..za den se nekolikrat presvedci jestli stale mam bo..vratila jsem se v nedeli , pondeli jeste v pohode a od uterka ma zachvaty vzteku .Najednou se zacal vztekat mlati do me,nechce se prebalovat oblekat proste vsechno je spatne .Zkousela jsem ho dat i do studene sprchy a bez vysledku.Musim priznat ze uz jsem to nevydrzela z nervama a dostal vareckou na holou.Strasne me to mrzi nechci pouzivat nasili to bylo jeste horsi byl na me nastvany .Od narozeni spatne spi a u prsa usinal a uklidnoval se .Pres den musime jit ven aby vubec usnul neumi si stim poradit jak usnout doma .Vecer kdyz je tma je to bez problemu velkych usne protoze vi ze je tma a ze se spi.Kdyz jsem ho kojila byl do rana az 15krat do rana vzhuru.Ted usne a spi treba do 5 rano bez probuzeni .kdyz neni velka scena z niceho a nevzteka se spi do rana.Je mi to lito proste nevim obdobi vzdoru a nebo jestli mu chybi to materske mleko a je to vse k tomu.At udelam cokoliv je to spatne dekuji
Marcela
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Marcelo,


často, když čtu dotazy podobné tomu vašemu, mě jako první napadne – já bych jí tak objala, a řekla, to bude dobrý. Přestat kojit ve 20 měsících je úplně v pořádku. Neboj, děláš pro svého syna nejvíc co jde. Odpočiň si. Což takhle na dálku úplně nejde.


Já osobně bych navrhovala následující řešení a uvidíte – můžete vyzkoušet (zatím vždy fungovalo, kouzlo čím to funguje popíšu pro vás níže):


1. Přestat kojit jste se rozhodla z nějakého důvodu, nyní již nepochybujte, zda to bylo správně či nikoliv. Bylo to správně. Je to v pořádku, tak jak to je.

2. Řekněte synovi, pravdu. Např. maminka byla už moc unavená, už jsi velký kluk a mlíčko už od maminky není. Uděláme spolu pápá mlíčku od maminky?

3. Pokud se bude vztekat: asi se zlobíš, že není už mlíčko viď? Uděláme spolu buchy buchy tady do polštáře? (nebo dupy dupy), nebo asi jsi smutný, že není už mlíčko viď? Můžu tě obejmout?


To kouzlo je v tom, že vy si budete jistá ve vašem rozhodnutí, s touto jistou, a pravdivě to řeknete synovi (nelžete, nevymýšlíte – tím jej neučíte lhát, vymýšlet si ani se neroztáčí spirála jiných variant a možností – už není bo – už bude zase mlíčko atd…). Tím, že jste si jistá + říkáte pravdu = váš syn z vás cítí soulad (není nic divného), ten soulad cítí jako bezpečí a tím je více v pohodě. Z toho vyplývá, že nejde tolik o to, co říkáte (jaká slova volíte), ale jak o tom přemýšlíte, jak se u toho cítíte. A za třetí, pokud je to pro syna náročná situace (což je v pořádku a může být), tak mu ji vy jako jeho nejdůležitější osoba v jeho životě (nyní) pomůžete překonat tím, že přijmete jeho pocity a pomůžete mu situaci zvládnout.


Držím palce, kdyby bylo cokoliv nejasné (někdy ten dialog není špatný), klidně piště nebo se ozvěte k nám do porady Akademie rodičovství a můžeme to probrat osobně nebo po skype.


Fajn horké dny, hodně zdraví celé vaší rodině. Srdečně Katka Novotná, Akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna


Vzkaz pro Marcelu ohledne kojeni: 

Opravdu pomaha byt levne rozhodnuta a stat si za svym rozhodnutim. U obou deti se mi osvedcilo, ze kdyz bylo potreba neco "zmenit" slo to, az kdyz ja byla uz pevne rozhodnuta, bez pochyb. Dceru jsem prestala kojit ve 13 mesicich - budila se co 30 minut celou noc, byla jsem vyrizena, protivna, neschopna fungovat, (mam deti 17 měsíců od sebe, takze jsem byla tehotna, kojila, byla tehotna a kojila a pak zas kojila a uz to telo nedavalo), tak jsem se po porade s doktorkou rozhodla ze dne na den prestat. Dceri jsem ve vane rekla, ze uz jsem unavena, ze uz nebude mliko, ze uz neni a v noci jsem ji proste nekojila. Uz prvni noc bylo zlepseni o 80%. 
U syna to same treba s plenami, porad jsem dumala co a jak na to a pak se rozhodla, ze uz je na case, pujde do skolky apod.a za 2-3 dny bylo vse v pohode a ma ji jen na noc. To same s dudlikem. Hlavne nepochybujte. Bude to ok!

Kakání
Mila pani Katerino, syn konecne v téměř 4 letech přestal pres den curat do plínky avsak na velkou stale odmita chodit na záchod/nocnik. Vzdy kdyz ma potrebu, vyzada si plinku, jinak se zasekne. Co s tim prosim? Nalehat, motivovat nebo nechat byt? Děkuji predem za odpoved! (Omlouvam se za diakritiku)
Radka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Radko,

 

je báječné, že syn netrpí zácpou ani žádnými jinými starostmi či obtížemi. Občas se stává, že některým dětem přechod z plenky na WC trvá. A i váš syn časem vše zvládne. Možná potřebuje jen trochu více času. Co by mohlo pomoci je netlačit na syna. Nevysvětlovat, nedomlouvat. Rozhodně neslibovat odměny (resp. motivovat - když se vykakáš tady do nočníčku dostaneš autíčko) ani netrestat . Jinými slovy nevytvářet téma a problém u vás v rodině – „kakání do pleny“.

 

Zkuste v maximální míře přestat to kakání řešit. Udělejte si v hlavě takovou pomyslnou tlustou čáru, co bylo bylo. Promluvte si se synem v pohodovém modu – tak nějak to neřešte, pusťte to (jako kdyby to nebyl váš syn, ale syn kamarádky –  říci něco v duchu (svými slovy) já už to kakání řešit nebudu xxx (miláčku…), věřím ti, že to zvládneš a necháváme to s tatínkem na tobě, kakat můžeš tady do WC s redukcí či bez redukce, do nočníku – ten je tady v koupelně pod umyvadlem (dívej). Do nočníku můžeš kakat ve stoje – takto, nebo v sedě – to tu znáš. Když budeš potřebovat pomoc zavolej, řekni já ti pomůžu. Případně tady jsou plenky. Je to na tobě. My s tátou kakáme do WC – to víš. Můžeš si tady nechat tyto knížky a tu si můžeš na záchodě či nočníku prohlížet – někdo to tak dělá…“ A následně již „téma kakání“ opustit a nechat vše na synovi.

 

Taky pomáhá změna prostředí (dovolená, prarodiče). Kdyby třeba jel syn k babičce a dědovi a byl u nich bez vás a tatínka. Pak často děti zde chodí bez problémů na nočník a následně po návratu domů již využívají nočník nebo toaletu. (to by se s prázdninami trochu nabízelo).

 

Upřímně věřím, že syn to zvládne (do první třídy nikdo s plínkou nechodí). Některé děti jen potřebuji trochu více času a neřešit to.

 

Držím palce, přeji hodně zdraví a pohody u vás doma.

Srdečně, Katka Novotná, soukromá rodinná poradna Akademie rodičovství

Odplenkování
Dobry den, prosim o radu. V zari bodou synovi 3 roky a ma jit do skolky. Je ovsem povahove v necem po mne - v kolektivu deti neni moc ostrileny, sam se mezi deti boji, nechce s nimi delat spolecne aktivity. Kdyz je treba na hristi na kolotoci a prijde tam i jine dite, vetsinou sleza. Nekdy prekvapi a je to trochu lepsi a proste zase tto same. Jsem z toho nestastna, protoze ja skolku i skplu protrpela, bylo mi smutno, neumela jsem si najít kamarady. Manzel je v tomhle opak, porad rika, ze syn bude ok a zvladne to, ale ja si tim jista nejsem a velice nechci, aby si musel prozivat to, co ja. Mohla bych si ho nechat jeste doma, kdyby to neslo, mame jeste mladsi dite, ale kvuli nemu jsem chtěla zkusit. Chodila jsem s nim do kolektivu cely rok a nijak to nepomohlo.
Jeste bych se zeptala na odplenkovani - syn zvlada na nocnicek bez problemu doma, to je temer 100%, ale venku si nerekne, kdyz se zeptam, zda nechce curat / kakat, řekne, ne a za chvili se pocura. Jak na to? Dekuji moc za radu
Magda
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Magdo, syn je ještě šušínek. Má čas. Je přirozené, že z hlediska vývoje hraní si nejdříve dítě hraje samo, poté se hrají děti vedle sebe a mohou používat stejné hračky, pak si teprve začnou hrát spolu, a to spolu je velmi významné, a nakonec společně směřují k cíli (kooperativní hry).


Děti se učí modelem. I chodit od nás odkoukají, stejné je to s chováním, komunikačních vzorcích. To není dáno genetikou. Což může být dobrá zpráva. Protože syn může odkoukat navazování vztahů od táty – když bude mít příležitost, nebo od jiných dětí ve školce či následně ve škole.


Každý jsme trochu jiný. I prožívání těžkostí vnímáme trochu jinak. Takže syn nemusí prožívat to co vy vůbec, nebo to vůbec nemusí řešit (bude si hrát sám a bude spokojený), nebo….to zatím nevíme. A čím méně jej budete ochraňovat, a bude mu naopak věřit tím mu nejvíce pomůžete.


Syn ještě nemá všechny znalosti, kontexty = vaše prožitky a zážitky ze školky a školy a souvislosti. Neumí věci promýšlet a prožívat jako vy. Zkusím to popsat zjednodušeně na příkladu, jak to funguje (omluvte to zjednodušení): jdete se synem první den do školky a jste v pohodě – syn z vás cítí tu pohodu, tu jistotu – o tu se "opře" a sám je v pohodě. (máma je v klidu = o nic nejde, říká že to bude fajn = vše je v souladu, OK). Když z vás cítí nejistotu, nervozitu apod. – nerozumí tomu, ale ví, že se NĚCO děje. (máma je nervózní = něco se děje, je to divný, říká že to bude fajn, to je divný = je to zmatek, co to znamená? apod…). A začne plakat. Tím si vy potvrdíte, že se bojí atd. (proto, pokud je to pro mámu těžké je lepší, když děti chodí minimálně ze začátku do školky s tatínky a ony jsou doma s miminkem).


Co se týká odplenkování – je vedro – ideální čas nechat syna lítat nahatého nebo jenom v tričku a kraťasech – bez plenky. A vést jej k tomu, že se na toaletu chodí na nočník, WC nebo jdeme počůrat kanálek, strom či travičku. A když se stane "nehoda" je třeba se převléknout, omýt…. A prádlo spolu musíme vyprat – to je hodně baví prát. Někdy pomůže, když synové jsou na výletě s tatínky a jdou spolu se vyčurat (když vidí, že táta taky čůrá na stromeček…).


Všechno bude dobré, jen dopřejte synovi čas. Přeji hodně zdraví celé vaší rodině. Kdyby se sitace se školkou změnila cca tak v listopadu a později, tak se klidně ozvěte a společně to vymyslíme – to není problém. Najdete nás u nás v poradně Akademie rodičovství – osobně na Praze 4 nebo se můžeme potkat na skype. Srdečně, Katka Novotná

Poruchy přijmu potravy
DObrý den.Naše 3 letá vnučka málo jí.Ráda jí salát.okurku,papriku.Banán.Dále asi jen dva druhy omáčky.Suchý chleba.K obědu nebo večeři kupované jídlo ve sklenkách.,to jí chutná.V září jde do školky,tak máme strach,co bude.děkuji a přeji hezký den
marie
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Marie,


je-li vnučka zdravá, dobrovolně nehladoví, proto když nechce jíst, do jídla ji příliš nenuťte. Mezi jednotlivými jídly vnučku nezacpávejte sladkostmi, pochutinami a podobně. Jestliže vaše vnučka odmítá systematicky určitá jídla, asi jí nechutnají. Ostatně ani dospělí nejí všechno.


Osvědčený způsob, jak dítě naučit jíst, jsou společné rodinné snídaně, obědy či večeře. Také se doporučuje malým dětem dovolit, ať si s jídlem na talíři maličko pohrají. V dítěti je důležité probudit přirozenou chuť k jídlu, to, že jídlo osahá či vám jej podá, neznamená, že mu nechutná a nesní ho. Dejte vnučce vlastní misku, talíř a lžičku. Ať získá pocit, že se rovná dospělým.


Dětem prospívá pravidelnost, mají ji rády. Snídaně, dopolední svačinka, oběd, odpolední svačina, večeře. Také hodně pomáhá, když si mohou děti připravovat jídlo samy. Pojď půjdeme koupit věci na oběd…., tak a teď z toho spolu uvaříme oběd,…tady dáme vodu do té sůl – dáš jí tam ty, a tady nakrájíme brambůrky…. a zkusíš nakrájet …ták a teď to zamícháš?


Citlivé děti mohou reagovat na stresové situace (změna prostředí, napětí v rodině, konflikty….) odmítáním jídla. Problémy s jídlem zmizí ve chvíli, kdy se problém vyřeší. Druhý a třetí rok je u dětí "obdobím vzdoru". Vzdor se může projevit také v odmítnutí jídla.


Některé děti doma jíst odmítají, ale ve školce s tím problém není. Skupinka vrstevníků, kteří dělají stejnou věc, je motivuje. Když dítě vidí, že všichni jí stejné jídlo, obvykle se i ono samo přidá. Takže možná až bude vnučka ve školce bude vše v pořádku. Kdyby ne, tak se ozvěte a něco společně vymyslíme. Bude to dobré.


Přeji vám hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna

Střídavá péče
Dobrý den,mam 8 leteho syna s předchozím partnerem a 5 leteho syna s partnerem který nas vyhodil s baraku kvůli nove partnerce..Hned po te co nas vyhodil podal žádost o střídavou péči a soud mu vyhověl předběžným opatřením.Bydlíme od sebe 2,5 hodiny.Soud proběhnul a nařídil nám mediátora s tím,že se rozhodnutí soudu odročuje až zase za tři měsíce.Oba klucí jsou na sebe citově vázaný a mladší syn když má ject za tátou,tak pláče,že brášku zase tyden neuvidí.Otec pracuje na 12 hodinove směny vždy má dve denní a dve nocní a v době když je v práci tak maleho hlídá jeho matka,ktera bydlí v dvogeneračním dome hned vedle otce,malej je s ní a když chce volat bráškovi,tak ho mu to pry babička nedovolí,musíme volat my a to mi jeho otec naschvál kolikrát zamítá..Prosím vás o radu,na koho se obrátit a jestli soud v tomto případě rozhoduje správně.Děkuji
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jano, 

moc mě vaše situace mrzí. Nejsem právník, takže prosím berte moji odpověď v rámci spíše praxe, se kterou se setkávám (případně se prosím obraťte na právníka).


Co týká tzv. polorodých sourozenců, myslím, že přání jednoho není plně směrodatné pro řešení situace. 

 

Podala jste odvolání proti předběžnému opatření (PO)? Dle mého soud neměl nic nařizovat, pokud vy jste kontaktu syna s otcem nebránila. I před vydáním PO nic soudu nebránilo, aby udělal prostřednictvím OSPOD pohovor se synem. Pokud tak neučinil, zajisté tak učiní během řízení, když se s otcem nedomluvíte. Mediace je nyní běžným postupem nejen v rodinných opatrovnických sporech.  Řešení může být i tzv. asymetrická střídavá péče, která třeba zohlední právě směny tatínka.


Vaše vzdálenost bydlišť je handicap, soud nebude nakloněn častému cestování, pokud to není nezbytné. Proč jste nyní tak daleko, nemá to jiné řešení? Navíc, vydáním PO soud už kapku nastavil "zvyk", z kterého se někdy špatně vybrusluje. Také nic nebrání tomu, aby si tatínek bral kluky oba, aby byli více spolu, pokud je oba dobře zná. Nejlepší je dohodnout se a apelovat na potřeby dítěte (dětí), nikoli potřeby vaše nebo tatínka.


Snad vám má odpověď trochu pomůže. Opatrujte se, přeji hodně zdraví a sil. Srdečně, Katka Novotná, soukromá rodinná poradna – Akademie rodičovství

Vztahy v rodině
Dobrý den, mám 30ti letého syna, který již několik let žije s přítelkyní samostatně. Od té doby, co má přítelkyni, téměř přestal telefonovat domů, na návštěvu přijede tak 2x - 3x ročně. Když jsem se ho opatrně zeptala, proč se mi neozve sám, tak vše svádí na to, že má moc práce a že to tak nebere. Snažila jsem se mu vysvětlit, že bych chtěla vědět, jak se má, že se mi stýská. Cítí se vždy dotčeně, že mu to říkám. Když chci svého syna aspoň slyšet, musím volat sama. On třeba víc jak měsíc nezavolá, jenom když si myslí, že má důvod a chce se na něco zeptat. Nevím, co mám dělat, hrozně mě to mrzí. Jeho přítelkyně své rodiče normálně navštěvuje. K nám nemají potřebu jet, svádějí to na vytíženost.
Děkuji.
Zuzana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Zuzano,


chápu, že byste chtěla být více v kontaktu se synem, na druhou stranu to vypadá, že vám podařilo vychovat samostatného dospělého muže, který není závislý na svojí mamince, a to je báječné. Pro jeho další život, pro jeho budoucí novou rodinu. Vaše vnoučata. To že syn nemá potřebu vám nyní volat častěji je přirozené. Možná se situace změní až bude mít děti a vy budete v nové roli – milující a hlídací babičky.


Myslím, že syn to opravdu vnímá jinak nežli vy. Volejte mu vy, ozývejte se podle vašich potřeb. Pozvěte je s přítelkyní jednou za čas třeba na nedělní oběd. Netušíte, jak se cítí synova přítelkyně u vás? Jako vítaný člen rodiny? Chápou to tak, že za vámi mohou přijet oba? Jak se vám daří rozvíjet a budovat vztah se synovou přítelkyní?


Váš syn vás miluje. Máma je nejlepší vynález na světě. Na tom se nikdy nic nezmění. Syn žije svůj samostatný život a myslím, že to je smyslem rodičovství – připravit děti na život a vy jste tuto roli naplnila.


Přeji hodně zdraví celé vaší rodině. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna. 

Vztahy v rodině
2, jeste bych rada podotkla, ze moje rodina nam vzdy velmi pomohla a ja si toho cením, i mama s detmi. Tuším, ze to by byl jeden z jejich argumentu (ja ti pomuzu, jak muzu a ty mi udelas tohle...). Velice si pomoci vazim a vim, ze se na ne muzu spolehnout, ale mam pocit, ze zijeme v zavesu, ze si nejak nemůžeme delat, co bychom sami chtěli. Jeste jednou dekuji.
Nikola
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, odpověď jsem připojila k první části vašeho dotazu. Držím palce. K. 
Vztahy v rodině
Dobry den, prosim o radu, nazor, i kdyz se to uplne netyka meho rodicovstvi, spise rodinnych vztahu. Je mi 30, mam manzela a dve deti. Muj muz Australan, poznali jsme se zde. Jeste pred detmi jsme uvazovali o prestehovani do Austrálie, reakce me rodiny byly ale opravdu strasne (absolutni nesouhlas, az citove vydirani, jak prijdeme o vztah, kdybychom meli deti, neuvidi je, nemuzoi si dovolit tam jezdit apod), priznam se, ze jsem podlehla a rozhodli jsme se zistat tady. Nyni jsme toto tema s muzem opet nacali a ja se ptam - je ode me sobecke vuci me matce a sestram (matka ma pritele, jinak je sama, obe sestry jsou vdane a zijou si sve zivoty podle sebe), chtit zkusit zit jinde, kdyz tu možnost mam? Ukazat detem i druhou zemi, odkud pochazi, jinak nez jen na dovolené? Sama tu zemi poznat, je to kultura meho muze a ja tak nejak citim, ze by to pro nas vztah bylo prinosem. Stejne jako on se mi muze priblizit vic, kdyz zivot tady zna. Dekuji za vas názor.
Nikola
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Nikolo,


není od vás sobecké vůči vaší matce a sestrám chtít zkusit žít jinde. Jste dospělá žena, máte svoji rodinu a nejste povinna zůstávat v Čechách, protože si to vaše původní rodina přeje. To, že vám vaše rodina pomohla a vy si její pomoci vážíte neznamená, že musíte žít podle jejich pravidel a plnit jejich přání. Že za její pomoc musíte platit tím, že budete dělat to, co ony chtějí. Asi se jim to nebude líbit, ale opravdu máte plné právo žít život jaký chcete vy. A neznamená to, že je nemilujete, naopak.


Možná už je na čase přestřihnout pupeční šňůru se svojí maminkou a jít se svým mužem a dětmi život podle vás. Budovat si vztah nezávislý, postavený na respektu.


Není to opravdu snadné v situaci, kterou popisujete. Stojí to hodně sil. Ale stojí to za to. Moc držím palce, ať se vám v Austrálii s vaší rodinou daří. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna

Prarodiče a děti
Dobrý den, máme tříletého vnuka, který, když jdeme na procházku tak stále utíká, když ho dohoníme tak slibuje, že to již neudělá, ale za chvíli to udělá opět. Jinak je hodný, poslušný, ale to utíkání hlavně v blízkosti silnice nás hodně stresuje, Můžete nám poradit jak na něho? Dělá to i rodičům.
Děkuji.
Ivo
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Ivo,


osobně se domnívám, že je to příliš velké riziko, když dítě takto utíká v blízkosti silnice, a proto se nedivím, že vás to stresuje. Možná vnuk toto honění vnímá jako hru, legraci. A je ještě příliš malý, aby pochopil, že je to nebezpečné. I na vysvětlování je příliš malý.


Takže mé doporučení je, lítat může, ale v bezpečném prostředí. Na ulici a poblíž silnice bude chodit za ruku, přes silnici se chodí za ruku, pokud je na motorce, tak z ní sleze a půjde za ruku. Nic se mu nestane, když jej vezmete za ruku a bude dodržovat základní pravidla bezpečnosti. Lze mu to i říci: "víš, Pepíčku, venku jezdí auta, já se o tebe bojím, aby se ti něco nestalo. Budeme spolu chodit tady u těch silnic za ruku". Pokud by se zlobil, vztekal, vydržte. "zlobíš se viď, asi se ti to nelíbí, ale já se bojím, aby se ti něco nestalo, a proto budeme tady poblíž silnice chodit za ruku." (zlobit se může, ale lítat u silnice ne).


Užívejte vnuka a přeji hodně zdraví celé vaší rodině. Srdečně, Katka Novotná, soukromá rodinná poradna Akademie rodičovství

Recenze učitele
Dobrý den, prosím o Váš pohled na následující situaci. Učím na ZŠ a pan ředitel mně po třech letech nabídl, abych studovala výchovné poradenství. Nechala jsem si i čas na rozmyšlenou, protože ve své třídě sedmáků řeším problém "nemluvení " děvčat a nevím, zda třeba po studiu budu umět poradit jiným. Děvčata jsou naprosto pasivní, mluví tiše, kolegové mně na to neustále upozorňují, dokonce se objevilo v zápisu inspekce, že chlapci reagují, diskutují, jsou aktivní, avšak děvčata nespolupracují. Nezdůvodní, že něčemu nerozumějí, nepřečtou, neumějí vyslovit například v hodinách jazyků a podobně, prostě sklopená hlava a ticho. Udělala jsem třídnickou hodinu jen s děvčaty, ale moc jsem se nedozvěděla, z deseti se takto chová sedm...V době přestávek jsou jiné a "mluví". Nedělají to určitě schválně, jen nevím, jak 
je rozmluvit, některé se do výuky poctivě připravují. Neupřednostňuji kluky ani není problém s kolektivem třídy. Zainteresovat rodiče? Děkuji za názor. - otázka upravena poradcem
Aneta
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Aneto,


trochu mi úvod vašeho dotazu připomíná mě. Když jsem dostala nabídku odpovídat tady v poradně. Byl pro mě velký rozdíl a stále je, odpovídat písemně, bez možnosti se na cokoliv zeptat! a u nás osobně v poradně. Ale nakonec jsem si řekla. Že to risknu. Možná nebudou mé písemné odpovědi sedět všem, ale kdyby pomohly jednomu jedinému člověku – tak to stojí za to. Všichni jsme lidé, a i terapeuté, školní psychologové či výchovní poradci si občas neumí poradit s nějakou situací, ale se sto jinými ano. Pokud vás problematika zajímá a práce by vás bavila je to dobrý základ, dát do toho srdce. A věřím, že výsledky přijdou.


Co se týká problému ve třídě, který popisujete. Napadá mě možnost komunitních kruhů – pravidelných. Třeba jednou týdně na začátku týdne třeba – pokud se vám podaří v rámci hodin, poskládat. Tam by se hodila témata, která by mohla objasnit celou situaci ve třídě. Pokud byste si sama nebyla jistá s pravidly, nastavením a vedením, máte možnost se s v této otázce ve škole ně někoho obrátit? Pokud ne, klidně zkuste zavolat a spojím vás s kolegyní naší psycholožkou, která k vám do školy zajela a pomohla vám komunitní kurzy nastavit, poradila vám, jak začít na co si dát pozor atd. (AR je akreditovanou institucí v rámci DVPP).


Ještě nabízím témata:

Jaké vlastnosti chceme mít?
Co bychom rádi změnili?
Jak poznáme, že je někdo náš kamarád?
Co můžeme udělat, když vidíme, jak někdo ubližuje druhému?
Proč někdo lže?
Jak se cítí podvedený člověk?
Proč jsme někdy smutní?
Proč někdo při hodinách vykřikuje?

Proč někdo při hodinách nemluví?

Co cítí člověk, kterému někdo ubližuje?

Komu jsme dneska pomohli?
Komu se chceme omluvit a koho chceme ocenit?


Držím moc palce, ať vše dopadne. Mějte se krásně. Srdečně Katka Novotná, Akademie rodičovství

Děti a učení
Dobry den, prosim o radu. Právě jsem se vratila ze zapisu do skolky a jsem trochu v rozpacích. Synovi je 2 a trictvrte, jsme bilingvni rodina, manzel je American. Na syna mluvi anglicky, ja cesky. Knizky mu ctu ceske, kazdy den lred spaním a behem dne, kdyz se mu chce. Na pohadky kouká oboje, i kdyz vice v anglcitine, libi se mu vic. Perfektne rozumi v obou jazycich. Ale mluveni - zatim hlavne slovicka, max. spoji 2 slova. Pouziva porad dost svoji hatmatilku. Jinak povida prevazne anglicky, par slov cesky. Navic je dost stydlivy, prestoze s nim chodim mezi deti, boji se, hleda u me utociste, vetsinou si hraje sam, pritom je to jinak zivy vesely kluk. Napriklad spolecne aktivity nechce delat (s ostatnimi detmi a rodici apod.). Pozdravit umi, ale bohuzel zdraví jen rodinu. Pani reditelka u zapisu se dnes netvarila moc na to, ze nepozdravil a vlastně nic nerekl. Myslite, ze je již potreba mluveni resit s logopedem? A jak mu pomoci v ostychavosti, aby se citil v kolektivu dobre? Dekuji
Veronika
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Veroniko,


je naprosto v pořádku, vše co popisujete. Syn je ve věku, kdy si ještě sám hraje – vedle jiných dětí. Z hlediska vývoje hraní si nejdříve dítě hraje samo, poté se hrají děti vedle sebe a mohou používat stejné hračky (jako váš syn), pak si teprve začnou hrát spolu a to spolu je velmi významné a nakonec společně směřují k cíli (kooperativní hry). Kdyby vás zajímala vývojová psychologie – může zkusit náš seminář na toto téma.


Navíc děti vyrůstající v bilingválních rodinách se současně učí 2 jazyky. Je to pro mě takový malý zázrak. Nasávají více jazyků ve svém bezpečném prostředí a začínají mluvit později, nežli děti, na které rodiče hovoří jedním jazykem. A pak okolo 4 roku (nejčastěji, ale klidně i 5 roku) začnou plynule hovořit ve větách v jazyce podle toho, jakým jazykem na ně kdo promluví. A nemají s tím vůbec problém. Dokonce jsem se setkala s tím, že dítě plynule hovořilo anglicky a když na něj Čech zkoušel mluvit anglicky – aby jej vyzkoušel - nemluvilo. Jako by se zdráhalo. Ale naopak na Američana bez problémů mluvo anglicky.


Já osobně se tedy vůbec nedomnívám, že je nyní třeba logopedie. Jen čas. Dejte vašemu synovi trochu více času – učí se 2 jazyky současně (to není snadné). Mé doporučení je nepřepínat v jazycích – vy držte češtinu, manžel angličtinu. Z mé zkušenosti, když rodiče přebíhají mezi jazyky dítě pak mluví kus věty v jednom jazyce a některé slova použije v jazyce jiném. Pokud se drží model každý jeden jazyk – dítě pak plynule hovoří, jak jsem popsala výše. 


Možná syn ještě není jazykově tak daleko což může souviset s jeho sebejistotou v kolektivu. Ale je čas. Opravdu. Pokud vydržíte rok, a necháte vše na synovi, uvidíte, že vše zvládne. Jsou to "božani" co všechno se za tak krátký čas naučí.


Všechno je v pořádku, užívejte se. Přeji hodně zdraví celé vaší rodině. Srdečně, Katka Novotná, soukromá rodinná poradna Akademie rodičovství

Dospívající
Dobrý den, mám 17-letou dceru studující gymnázium. První dva roky měla vyznamenání. Teď má nějakou krizi-chodí spát velmi pozdě (ve dvě, ve tři) a ráno tím pádem nemůže vstát a chodí do školy buď pozdě anebo vůbec. Zatím marně se pokoušíme do napravit. Řekla mi, že to zvládne sama, ale moc se jí to nedaří. Snažila jsem se domluvit nějaká pravidla, ale ačkoliv mi je vždy odsouhlasí ( čas odchodu do postele, ranní vstávání ), nakonec je vše jinak. Chodí i ke školní psycholožce. Ta mi radila naslouchat a absenci ji omlouvat, ale mám pocit, že je to čím dál horší-jakoby by ji nedocházelo, že to nelze omlouvat do nekonečna. Téměř denně se kvůli tomu hádáme. V prospěchu se díky tomu zhoršila, ale učí se a je svědomitá i pořádná. Je dost introvert, má nízké sebevědomí, ač se jí snažím chválit. Nemá moc přátel, většinou je doma-občas ji někam vytáhnu, ale se mnou už moc chodit nechce... Jaký mám zvolit způsob komunikace, aby to zabralo? Nerada bych, aby kvůli absenci vyletěla ze školy....
Hana K.
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Hano,


přemýšlím nad tím, co se v životě dcery změnilo/událo, že došlo k tak výrazným změnám. Myslíte, že se dcera školní psycholožce svěřila s nějakým trápením? Kromě toho, že dcera chodí pozdě spát, pozorujete ještě nějaké jiné změny? Chodí takto spát každý den? Nebo jsou výjimky, kdy zvládne jít spát, a především tedy ráno vstát a jít do školy? Není téma „chodit spát“ jen důsledek něčeho – co zařídí, že pak nejde do školy (resp. má důvod/výmluvu proč do té školy pak nejde?). Nemá dcera strach ve škole z nějakých spolužáků, školních výsledků, že zklame vás a nezvládne blížící se maturitu…?


Způsob komunikace bych volila v duchu výše uvedených otázek. Být s ní a zkoušet porozumět dané situaci. Zajímat se co se děje – být dětsky zvídavá. Rozumím tomu tak, že doporučení je zajímat se o dceru, její pohled na svět, co jí trápí, o čem přemýšlí, čeho se bojí, co řeší či neřeší a proč a s čím jí vy jako máma můžete pomoci. Možná totiž dceři dochází, že nejde její absence omlouvat donekonečna, ale problém, který jí trápí je mnohem větší a složitější – je to větší strašák. A neumí jej vyřešit. Mám-li být konkrétní – například: kdyby se bála někoho ve škole je to pro ni horší být ve škole nežli to, že má nyní zameškané hodiny a zhoršený prospěch. (chodí spát velmi pozdě i o víkendech? Nebo v tyto dny zvládá ranní vstávání lépe – když se např. domluvíte, že spolu někam ráno v neděli pojedete na výlet?)


Nabízí se komunikace v duchu podpory a snahy porozumět co se děje, nežli v duchu dojednávání pravidel a vysvětlování, že když bude mít absence, že hrozí, že jí ze školy vyhodí…atd. Až, když se vám podaří spolu se bavit o její situaci, teprve pak se domlouvat s dcerou co by jí pomohlo, domlouvat pravidla, aby to zvládla. Můžete ji pomoci vy nebo někdo jiný? Kdo? Jak?


Vždycky můžete zajít spolu i zvlášť za odborníkem, aby vám danou situaci pomohl řešit. Přeji hodně sil a odvahy. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna, Praha 4 

Střídavá péče
Dobrý den Kateřino,chtěl bych jen radu,jsem již 6 let rozveden a z bývalou ženou máme 6 letou dceru kterou mohu dle soudu vidět jednou za 14 dní kdy si jí beru ke mě na víkend idkyž jí mám nyní skoro každý víkend a někdy když mám volno v práci také si dceru vezmu k sobě ale jelikož bydlím cca 90 km od bydliště dcery je to pro mě také více nákladné za každá cesta je pro mě 700kč al to počítám jen cestu můj dotaz směřuje spíše k tomu zda jako otec mám nárok třeba na informoce ve škole kde se dcera učí protože bývalá manželka mi nechce říct žádné informace co se týče třídních schůzek kde bych se dozvěděl jak se dcera učí a v čem mám rezervy dále kdy má jaké vystoupení atd. Naše dcera je u mě ráda ale zas nechci žádat o střídavou péči protože si nemyslím že pro dítě je tento zásah dost stresující ale také jí moc miluji a chtěl bych sní bejt častěji.
Josef Malek
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Josefe,


je báječné, že se svojí dcerou udržujete i nadále vztah i přesto, že jste od sebe tak daleko a není to i finančně snadné. A že na ni berete ohled i se střídavou péčí, i když věřím, že byste s ní byl rád mnohem častěji. Není to snadné. Ale s každým rokem je vaše mužská role v životě vaší dcery významnější na její cestě k dospělosti, takže vám moc fandím.


Vaše rodičovská práva nejsou nijak změna rozvodem manželství. Máte právo na informace, jak se daří dceři ve škole, jít na třídní schůzky, domluvit se na individuální konzultaci ve škole (mimo termín třídních schůzek). Termíny třídních schůzek mívají některé školy vypsány na webu nebo je mají děti zapsané do notýsků, žákovských knížek, elektronických žákovských knížek (bakalářů). Stejné je to s termíny vystoupení, škol v přírodě atd...


Dokonce byste si jako rodičce měli vzájemně sdělovat vše podstatné , co se týká dítěte a jeho zájmů. (§ 890).


Přeji hodně zdraví celé vaší rodině. Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna. 

Hranice a důslednost
prostě jí vadí, že má jít spinkat a tak vymýšlí blbosti (usíná s námi). Nevím, jak v takové situaci reagovat. Obvykle jí několikrát řeknu, ať to nedělá, že mě to bolí, pak křiknu. ALe dcera si z toho nic nedělá, obvykle si myslí, že je to legrační. v poslední době jsem zkusila několikrát udělat ji to samé, to znamená, že jsme jí třeba zatáhla za vlasy, nebo ji také jemně kousla. To se pak obvykle rozkňourá a nechá toho. ale tohle není cesta, kterou bych chtěla jít. poradíte prosím-,
Ingrid
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, připojila jsem svoji odpověď k první části vašeho dotazu. Katka
Hranice a důslednost
Dobrý den, chci se zeptat, jak reagovat na chování své 2,5 roční dcery. Řekla bych, že máme hezký vztah, praktikujeme nenásilnou výchovu, hodně času věnujeme komunikaci a vysvětlování, také dceři nelžu ani jí nebalamutím a snažím se vždy jí říkat věci na rovinu. samozřejmě úměrně věku. Dcera je velmi samostatná a také velmi tvrdohlavá, je také empatická a umí se přitulit, stejně jako říct promiň. Já jsem trochu cholerická, což se s dcerou velmi zlepšilo, ale stejně občas křičím (resp. třikrát řeknu a pak zakřičím). Obvykle se pak domluvíme, já se omluvím, že jsem křičela. dcera se občas vzteká (něco chce, něco jí nejde), což je v pořádku. a tyto situace zvládáme dobře řekla bych. Občas má tendenci v záchvatu vzteku ubližovat nám nebo sobě, ale obvykle stačí jí pochovat nebo prostě podržet ručičku. V poslední době nás ale dcera začala různě bouchat nebo píchat do oka, když chce pozornost Klasicky: večer dočteme pohádku a zhasneme a dcera pak na nás doráží
Ingrid
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Ingrid,


připojuji se k vašemu názoru, že dělat dceři to samé (ona vás kouše – vy ji kousnete), není vhodné. Je to takové matoucí pro děti (má se to dělat x nemá se to dělat, kdo to může dělat…atd.). Naopak v situaci, kdy vás dcera chce bouchat, píchat do oka apod. je vhodným řešením podržet ručičku, dát ji pryč, stranou (říci "ne, to bolí!") nebo pochovat dle situace a okolností. Vlastně bych řekla, že to, jak dcera objevuje a zkouší je normální, a mě osobně vaše reakce, které popisujete sedí.


Myslím, že z toho, jak situaci popisujete je to o hranicích, které dcera takzvaně testuje. Zkouší jejich pružnost a pevnost zároveň. A vaší rodičovské sebejistotě a důslednosti.

Vezmeme-li příklad s usínáním. Vycházím z toho (z dotazu to nevyplývá), že ukládáte dceru v čase, kdy je unavená a je to čas pro ni vhodný ke spánku.

Nabízí se tyto varianty:

Než začnete číst pohádku, tak jí řekněte předem co bude – až dočtu jednu pohádku O princezně žabce, tak zhasnu a odejdu. Pak už si nebudeme povídat. Následně je třeba být důsledná, a to co bylo předem řečeno dodržet. Pokud bude dcera protestovat, odkázat se na již domluvené. Ne, už ne, řekla jsem, že až dočtu pohádku tak zhasneme.

Další varianta:

Uspávat dceru, být s ní až do usnutí. Přečíst jí pohádku a následně jí například zpívat a broukat, dokud dcera neusne. To jsem například dělala s dcerami já, když byly malé.


Většina z nás občas zakřičí. Nemyslím, že by to bylo něco vážného. Jsme lidé. Občas jsme unavení, občas je toho na nás moc a občas zakřičíme. Děláme chyby. A je to v pořádku. Stejně jako když se dcera ve věku 2,5 let ještě vzteká, když jí něco nejde – je to ještě šušínek a má právo na ještě nedospělé reakce. Všechno bude v pořádku.


Přeji vám i celé vaší rodině hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna.

Pláč, strach a jiné úzkosti
Matka opouští dítě na noc a nechává mi ji na krku a mala se obcas budi a ja ji utěšuji.Má jiného bývalého drogově závyslého přítele.Prosím co mohu udělat aby má dcerka byla v pořádku děkuji za pomoc.
Robert Ulbrich
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Roberte,

netuším jak je dcera stará. Ale pokud pláče, pomůže ji mít blízko u sebe. Co nejvíce nosit, něžně houpat na rukou, zpívat jí (cokoliv vás napadne, klidně 1 písničku pořád dokola), broukat, pokud je to pro vás v noci náročné, můžete si ji vzít k sobě do postele (na jednom kraji budete vy, na druhý kraj dejte nějaké deky, aby se neskulila dolů,nebo postel přisuňte ke zdi). Jde o to být jí nablízku, poskytujete jí tím bezpečí. Rozhodně jí na to nenaučíte či ji nerozmazlíte, právě naopak. Čím více se bude dcera cítit v bezpečí, tím bude klidnější. 

Pokud se budí (s ohledem na věk) může mít třeba žízeň, pokud pije ještě mléko z lahvičky, lze jí nabídnout si cucnout mléčka, nebo i vody z lahvičky s dudlíkem.

Opět s ohledem na věk, to, že se děti v noci budí je normální (malé děti neumí spát celou noc), takže je vše v pořádku. 

Pokud budete mít ještě nějaké dotazy, jsem vám plně k dispozici. Ptejte se. Držím moc palce, ať celou náročnou situaci zvládnete. Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství
Vztah s dětmi
Dobrý den, mám zřejmě neobvyklý dotaz pro tuto poradnu, ale chtěla bych vědět, kde jsem jako rodič chybovala. Mám jednoho 35letého syna. Je chytrý, vzdělaný, společenský, pracuje na vysokém postu na ministerstvu.Je pohledný, vysoký, rád sportuje a cestuje, čte, zajímá ho historie, vína, má přehled, přispívá na charitu. V pubertě neměl žádné problémy, ačkoli byl od páté třídy bez tatínka, který v té době zemřel. A nyní to, co nechápu - v podstatě neřeší svůj zevnějšek ! Je schopen jít v nevyžehlené košili do práce, přitom jsem mu ukázala názorně, jak na to, není trpělivý. Na zájezd do zahraničí, který pro nás dva připraví i zaplatí / např. Velikonoce / si sbalí triko, v kterém už doma týden spal, nahází jedno přes druhé a pod. Řekla jsem mu, že mně to vadí a nepůjdu s ním třeba na oběd v takové košili, nechápu, že mu to nevytkne nadřízený nebo dívky, s kterými chodil 2 - 3 roky, s jednou dokonce bydlel. Řekne - to je dobré, nebo hm -a já jsem už unavená mu něco říkat. Co s tím ?? Děkuji
Lenka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lenko, děkuji za váš dotaz.


Váš syn už je dospělý. A sám si zvolil tuto cestu z nějakého svého osobního důvodu. Napadá mě hned několik důvodu, proč syn neřeší příliš svůj zevnějšek. Na druhou stranu předpokládám, že udržuje rámce základní hygieny. Takže chápu, že nevyžehlená košile není problém pro něj, jeho nadřízeného (proč by to řešil). Možná si časem najde dívku a té také nebudou vadit nevyžehlené košile anebo mu je začne žehli sama (budou mít paní na úklid a žehlení) a on je šáhne do skříně a vezme to co bude po ruce (jiný slovy nebude to řešit nadále, jenom nyní budou všechny košile vyžehlené, tak je bude nosit vyžehlené). Nebo si najde přítelkyni a kvůli ní si začne košile žehlit a starat se o svůj zevnějšek.


Zároveň se na to můžeme dívat tak, že syn není povrchní. Není pro něj vzhled prioritou, což může v dnešní době prezentací na sociálních sítích být výhodou. Takový kluk do nepohody. To může potencionální partnerce imponovat.


Ještě nabízím takové zamyšlení. V podstatě popisujete svého syna jako naprosto vzorného. V pubertě neměl žádný problém. Stará se o vás. Má báječné zaměstnání. A má jednu takovou drobnou chybičku. Takovou svoji malou osobní rebelii – neřeší svůj zevnějšek. Každé dítě má nějakou tu svou rebelii – někdy větší někdy menší, aby se mohlo odpoutat od svých rodičů a žít samostatný život.


Myslím, tak jak popisujete svého syna, že jste i přes složitosti ve vašem životě, rodičovskou roli zvládla. Syn je zajisté báječný a úspěšný mladý muž. Věřím, že to někdy nebylo vůbec lehké. Ale nyní je již syn dospělý a je báječné, že spolu občas vyrazíte na večeři. Že spolu máte hezký vztah a vy můžete méně vychovávat a více si užívat a odpočívat. A možná šetřit síly na vnoučata? 


Přeji vám hodně zdraví a pohody. Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna 

Vztah s dětmi
Dobry den, prosim, poradite, jak zvladat vztek, hnev jako mama? Nikdy jsem s tim nemela problem, od te doby, co mame druhe dite ale ano. Nevim, jak byt vice trpeliva, nerozcilit se. Musim se hooodne snazit zustat v klidu v urcitych situacich, abych nevybouchla. Napriklad, kdyz deti opravdu spatne spi - druhy syn ted rocni, spi silene a kdyz uz 3 noci za sebou nespim a on se vzbudi, jsem neprijemna, uplne tp ve mne vre. Starsi syn je hodny, presto nekdy samozrejme "zlobi", radi a ja treba zbytecne vyjedu. Je mi to pak lito. Ale nevim, jak na to. Dekuji. - otázka upravena poradcem
Anna
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Anno,


když ono je to šíleně těžké to všechno zvládnut. A když je člověk unavený, vyčerpaný, nevyspalý být zároveň v pohodě a nad věcí. Už jenom jak píšete tento dotaz je jasné, že jste trpělivá, milá jenom je toho na vás poslední dobou hodně. Potřebovala byste, aby se o vás chvíli někdo staral. Mít možnost vzít si dovolenou (z rodičovské dovolené), vyspat se, odpočinout si a vše by zase bylo v pohodě. Najednou byste s ním opět neměla problém.  Když je člověk vystaven extrémním podmínkám, tak prostě jeho reakce jsou jiné, než když je v pohodě a jsou naplněny jeho základní potřeby – jako je třeba spánek.


Zrovna jsem mluvila s jednou maminkou a vyprávěla mě (má děti 4 a 1 rok), že jim lékař doporučil ozdravovnu v horách. Nejdříve si myslela, že se zblázní z představy, že bude s dětmi chodit na procházky a nebude úniku nikam pryč. A to právě v době, když je tak vyčerpaná a z dětí vyřízená. Občas se vztekají atd… Nakonec odjely, a stalo se něco zvláštního. Po pár dnech si vše sedlo. Všichni se zklidnili – ona i děti a vše bylo úplně v pohodě. Pravdou je, že se samo uklidilo, uvařilo, nádobí se samo umylo a prádlo se neřešilo 3 týdny (házelo se do kufrů). A najednou nebylo z toho všeho potřeba řešit co dřív. A odkládat děti, aby se všechno stihlo. A děti se zklidnily, přestaly se vztekat. Jak se přestaly vztek, lépe se s nimi komunikovalo a všechno bylo v pohodě. Došlo jí, že přes všechen ten každodenní blázinec, abychom jej stihly, jako první odkládáme děti, abychom si odpočinuly, ony to vycítí, a ještě více vyvádí.


Ptáte se jak na to. Cesta, jak z toho ven je vypustit všechno co není nezbytné (žehlení, úklid...). Požádat o pomoc manžela, prarodiče. Jakmile si trochu odpočinete a vyspíte se budete zase ta milá a trpělivá máma. Ten společenský tlak na nás mámy je čí dál větší (ale i na táty). Nejde to všechno zvládnout a vydržet. Dovolte si odpočívat, nic nedělat, spát. S dětmi se celý den – jako ten dnešní deštivý, jen tak flákat a válet se s nimi mezi koberci, postelí a gaučem. Hrát si s nimi. Číst si/prohlížet knížky. Nebo jen tak ležet, pozorovat je a nechat je ať objevují chvíli svět samy. Nic se nestane. 


Opatrujte se a přeji hodně zdraví celé vaší rodině. Srdečně, Katka Novotná, soukromá rodinná poradna, Akademie rodičovství

Agresivita dětí
Dobry den, chtela bych se Vas dotazat na názor k agresivnim vypadum meho ctyrleteho syna. Jsou okamziky kdy ma nutkavou potrebu mrsknout autickem, shodit vsechny knizky z policky, bouchat do nas i treba do cizich lidi na ulici. Proste se priblizi a jen tak proste nekoho placne. Nebo ma také chvilky kdy strasne jeci a krici. Pak se zase sam zklidni a hraje si normalne dal. Také je nekdy jako utržený ze řetězu. Proste bezi a neslyší na volání a příkazy aby zastavil treba u přechodu. Ma z toho jen bzundu. Domluvy ani vysvětlování nepomahaji. Jakoby ho hnaly nejake impulzy ktere nedokáže ovládnout. Je toto jeste bezne u ditete jeho veku? Dekuji za odpoved!
Monika
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Moniko,


děti ve předškolním věku mají velikou fantazii, objevují svět – což může souviset i s tím, že někoho plácnou, hodí autíčkem a objevují/zkoumají, co se bude dít. Objevovat svět, zažívat vlny emocí a neumět s nimi ještě pracovat, jako to umí dospěláci, je v pořádku.


Na druhou stranu je třeba dětem již nyní nastavovat hranice, učit je pracovat s emocemi (například že bouchat se smí jenom do gauče a polštáře, a ne do lidí a zvířátek apod.). Stejně jako, že je nezbytné zastavit u přechodu a není to hra. A pokud syn nereaguje na vaše volání a má z toho hru na honěnou, je třeba mu vysvětlit (předem, jednoduše a stručně), že se honíme v parku ne na silnici, že před přechodem se musíme zastavit, slézt z motorky a počkat na maminku. A když ne, tak půjde po chodníku za ruku. A být důsledná v tom, že jej opravdu za tu ruku vezmete. Protože jde o bezpečnost vašeho dítěte. Tady pak již není třeba nic vysvětlovat, ale konat.


Nevím, jaký přístup výchovy je vám blízký, jak to probíhá u vás doma a mnoho dalšího. Takže mohu nabídnout spíše obecnější informace – určitá míra objevování světa je v pořádku, pokud se vám zdá, že se agresivita zvětšuje, může vám syn signalizovat nedostatečné hranice a svoji nejistotu. V tom případě buďte důslednější v nastavování hranic, sebejistější, ne všechno je třeba donekonečna vysvětlovat.


Přeji vám krásné slunečné dny, hodně zdraví celé vaší rodině. Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství, soukromá rodinná poradna