Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Jsem vdaná a mám 2 děti, asi před rokem jsem se zamilovala do jiného muže. On je svobodnej, oba chodíme do stejné hospůdky, kde máme společné kamarády. Asi dva měsíce jsme si pouze psali, byli jsme párkrát na kafi. Pak mi pozval k sobě a já jsem zkrátka neodolala. Bylo to neskutečné a já se bohužel strašně zamilovala. Scházeli jsme se asi další 3 měsíce, psali si krásné SMS. Pak se najednou odmlčel, přestal mi psát. Nevysvětlil mi, nic, jenom byl najednou vůči mě chladný. Už je to půl roku, co spolu nic nemáme, ale během té doby, je to mezi námi divný. Ze začátku se mnou vůbec nemluvil, pak mi dal občas pusu, když jsme byli sami, svěřil se kamarádce, že je špatnej ze mě, a že kvůli mému manželovi atd. se mnou nemůže být. V současné době spolu sice mluvíme, ale jak zůstaneme sami, vidím, jak přede mnou utíká. S manželem spolu intimně nežijeme a já myslím celé dny jenom na toho druhého. Napsala jsem mu, že jsem se do něj zamilovala, ale že se s tím musím vypořádat sama. Nevím, co dělat?

2/2 Jsem strašně zklamaná,protože vše vypadalo super,kdysi mi řekl, že jsem jedna z jeho nejoblíbenějších osob...a já tomu věřila. Navíc jsem zjistila,že k sobě domů naopak pozval jinou osobu z mé skupiny z kurzu,ikdyž se dušoval, že já jsem jeho nejoblíbenější z naší skupiny. Věřila jsem, že se mu líbím, hlavně po tom, co mi řekl jeho kamarád. Velmi mě to ranilo a ani nevím, jak se k němu mám chovat, až ho potkám. Bylo mi trapné se ho ptát kdyže to tedy bude a zda už to proběhlo, přece jen si nejsme ještě tak úplně blízko,abych si to mohla dovolit. Neumím nedat najevo zklamání, neumím být nad věcí ani nedat najevo, že se mě to nedotklo. To, že pozval někoho jiného přednostně v první vlně znamená, že pozval lidi, na kterých mu víc záleží. Proč si tedy se mnou hrál, proč za mnou chodil mě pozvat, když mi pak neřekl, kdy se to koná. Jinak pořád za mnou chodí a povídáme si,vyhledává moji společnost atd. Ještě se budeme vídat 6 týdnů a já chci mít do té doby jasno. Je mi 37,jemu 49.Děkuji

1/2 Dobrý den,prosím,jak se zachovat k muži, který se mi líbil asi 4 měsíce,mezi námi byly vzájemné sympatie,vždy vyhledával moji pozornost,osobní konverzaci,dbal o mě,dával mi čokoládové bonbony,kousky ovoce atd. Jeho kamarád mi před 3 měs. prozradil,že prý se mu líbím, a že mě má moc rád. I z mé strany k němu proběhly náznaky,že se mi líbí.Dal mi sám od sebe i své telefonní číslo, a že mu můžu psát i volat kdykoliv.Zažili jsme spolu v kurzu super 4 měsíce,viděli se skoro každý den,mávali si.Bylo vidět, že si užívá i moji společnost.Vím, že žije sám a je nezadaný,jen nevím,zda není gay. skvělý chlap,všichni ho milují a uznávají, strašně hodný.Před pár týdny za mnou přišel osobně,že chce pozvat pár lidí k němu domů na posezení,že mi dá vědět,kdy to bude.Já řekla ok,že přijdu. Čekala jsem-a neřekl doteď, ačkoli se mezi námi nic zlého nestalo. Teď jsem zjistila, že už to proběhlo...beze mě. Nedal mi ani vědět a já marně hledám odpověď,proč. Strašně mě to ranilo a mrzí mě to - pokračování

dobrý den, po 30letém manž. mi manželka oznámila, že 100xnic umořilo osla, že jsem jen jako spolužák, přestali jsme spolu spát, v šoku jsem vyvolával diskuze o možných příčinách krachu, to vyvolalo stupňující se napětí až velkou averzi. Po měsíci tohoto stavu jsme vstoupili do 3měs.separace, kterou "řídí" manželky známá, "jediná důvěryhodná", dáma 65let, astrologie, numer., příležitostná psychoterapie.Scházíme se u ní 1x za týden, setkání jsou však emotivní, nezklidňují situaci. Manželka s touto dámou spojuje i soukromé aktivity, "visí" jí na rtech. Jsem přesvědčen, že tento způsob vede do záhuby, nevím však, jak ženu přesvědčit k jinému řešení. 1x připustila návštěvu jiné terapeutky, ta proběhla rozpačitě, odborně nepřesvědčila ani mě, žena na to reagovala velmi emotivně, že byla pranýřována, vše završila emotivním žalováním "naší" terapeutce. Po téměř 2 měs.separace jsem mnohé pochopil, velmi stojím o nápravu vztahu, žena je však stále v averzi.Je vhodné zcela přerušit kontakt? - otázka upravena poradcem

Dobrý den.Měla jsem zde na 14 dní na hlídání maminku,bratr s rodinou jeli na dovolenou do ciziny.Měla jsem ji odvézt domů 30.7.,maminka v noci padla a rozbila si obličej a stále jí to krvácelo,tak jsem musela zavolat záchranku.Mamince bylo78 let a byla opravdu nemocná.Srdce pracovalo na 30%,ucpávání cév,cukrovka,snad vše kromě rakoviny.Záchranka ji odvezla,ale kvůli tomu,že se jim nelíbily oteklé nohy,velké břicho a špatně dýchala.Maminka mi říkala,abych jí neposílala do nemocnice,že tam zemře,že to ví.Ale já musela.Za dva dny zkolabovala,a za další 2 dny zemřela.Jsem totálně odepsaná,kudy chodím tudy řvu,nemůžu spát,pořád ji hledám.Dnes je to 50 dní co zemřela a já jsem hotová.Manžel už je na mě protivný,že s tím nic stejně neudělám,tak ať přestanu.Jenže to nejde.Snažím se ale prostě to nejde.Spím v její noční košili,s jejím prstenem na ruce a prosím ji,ať za mnou přijde,a ono nic.

Dobrý den,mám podezření, že mě můj partner podvádí.Nemohu mu to však nijak dosvědčit, nežijeme spolu v jedné domácnosti, dokonce ani v jednom městě, naše vzdálenost je 100km, vídáme se jen o víkendech, občas jen jednou za 14 dní. Náš vztah trvá čtyři roky. Já jsem půl roku rozvedena on stále řeší. Přijde mi, že se tak nějak změnil, méně často se mi věnuje, prý řeší rozvod a je pracovně zaneprázdněn.Před nedávnem mi nějaká ,,dobrá´´ anonymní duše poslala odkaz , kde jsem se dozvěděla,že má profil na seznamce i s fotkou a hledá ženu na vážný vztah.Když jsem na něho udeřila, řekl mi, že to má kvůli sportu. Že to tam je propojené.Dříve jsme si před spaním volali, voláme i nyní, ale občas mám pocit, že podle hlasu nespí doma. Nechci být nějaká stíhačka a žárlivka a tak to v sobě dusím, je to, ale boj a začínám postrádat důvěru v něho. Moc ho miluji,tvrdí mi, že mně taky.Nevím co mám dělat, možná se bojím pravdy a tak nepátrám.Více méně ani nevím jak bych ho mohla usvědčit z nevěry.

Myslím, že terapeut nasadil jedinou metodu, co zná. Když nezabrala, nevěděl, co s námi. Kdyby alespoň přiznal, že nedokáže pomoci a máme hledat někoho jiného. Na posledních sezeních to vypadalo, že chce sezení jenom přežít a zinkasovat nemalou částku. Manžel se víckrát snažil situaci lépe vysvětlit, aby terapeut něco změnil. Ale on tam jen bez pohybu hleděl do prázdna. Manžel chtěl, aby mu aktivně naslouchal. Terapeut kritiku odmítl, celou dobu prý aktivně naslouchá, ale na požádání nebyl schopný shrnout náš příběh a vynechal klíčové věci. Manžel by po něm chtěl alespoň omluvu, ještě líp, vrátit peníze. Manžel je z toho doteď špatný, to nepřijetí, nespravedlnost a arogance ho ničí a budí ze spánku i měsíce po. Terapeut se odmítl zabývat stížnostmi. Poslal manžela stěžovat si na komoru psychologů. Nevěřím, že by to mělo smysl. Vždyť on přede mnou popřel vlastní napsaná slova. Jaké by asi dodal komoře záznamy o manželovi? Jak mám manželovi pomoci překonat minulost a zranění od terapeuta? - otázka upravena poradcem

Byli jsme s manželem na terapii, sérii sezení, aby mu terapeut pomohl zvládnout moji starou nevěru a taky to jak jsem se dlouhodobě chovala, co taky ničilo náš vzájemný vztah. S manželem jsme si pak vzájemně hodně věcí vyjasnili. Manžel přiznává, že jsem se změnila.Snažíme se náš vztah udržet, ale manžel to nezvládá a nedokáže mi minulost odpustit. Chtěli jsme, aby terapeut manželovi pomohl uzavřít minulost.Terapeut na celé čáře selhal. Nepomohl, naopak, manželův stav zhoršil. Evidentně nepochopil naši situaci. Nasadil párovou terapii, my ale potřebovali, aby se zabýval manželem. Místo empatie, kterou terapeut opakovaně sliboval, se manželovi dostalo odmítání, bagatelizování jeho bolesti. Často to vypadalo, že terapeut hledá pro mě omluvy, i když jsem ho výslovně požádala,aby to nedělal. Své nepodložené konstrukce nazval “alternativní pohledy”.Některé “alternativy” dokonce popíraly fakta.Když ho manžel na rozpory upozornil, tak řekl, že to nevěděl.Jenže manžel mu to říkal. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní doktorko, co si myslíte o chování muže - mého kolegy (45 let), který po cca třech letech přizná, že se mu líbíte, že vám naprosto důvěřuje, že jste jediná, se kterým si otevřeně popovídá (v době, kdy jsme v práci chvíli tu a tam sami), že se na vás do práce těší, že vás má rád, že má ve vás nejlepší kamarádku. Je to z mojí strany taktéž takové, je to vzájemné, je to platonické. Oba jsme spokojeni ve svých manželstvích, dohodli jsme se, že budeme přáteli, že bychom nikdy neodešli od svých rodin. Jenže on odmítá jakýkoliv kontakt mimo práci. I ten telefonický. Bojí se, že by byl doma podezřelý, kdyby najednou psal SMS či volal. Mobil obecně prý moc nepoužívá. V práci se až nepřiměřeně bojí, aby si lidé něčeho nevšimli, když si tu a tam spolu povídáme, aby nevznikly o nás drby...S jeho ženou jsem se párkrát potkala na firemních akcích, normálně jsme se spolu bavily, takže pro ni nejsem úplně neznámý člověk, ale kolega říkal, že by prý ona asi nepochopila, kdyby měl kamarádku . Řekněte mi, jak mu mám být nejlepší kamarádkou bez spontánního přiměřeného kontaktu, když se on takto bojí? Argumentuje to tím, že je ze staré školy. Mně ale takový jakýsi vztah-nevztah ničí. Jsem člověk, který jde do vztahů naplno se vším, co k tomu patří, jinak to pro mě ztrácí smysl....Jak se mám k němu chovat nebo jak tento jeho postoj obecně pochopit? Vždyť je přece normální mít v životě přátele i v opačném pohlaví? Mám ho ráda, je to svým způsobem zajímavý člověk, nechci jej ze života vymazat, ale mám vkládat energii do něčeho, co nemá budoucnost v tom smyslu, že co se bude dít, kdybychom jeden nebo druhý odešli z práce a my se už nepotkávali? Je přece škoda zahodit něco tak vzácného, jako je stoprocentní vzájemná důvěra mezi dvěma lidmi a tím spíš, když je to mezi mužem a ženou? Jistě, je tu jistá přirozená chemie, ale jsme oba rozumní a víme, co chceme a jde to kočírovat, během těch třech se mezi námi nic nepřípustného fyzického nestalo. Jsem člověk, který obecně s muži kamarádí raději než se ženami....Nemám ráda ženskou pomlouvačnou a haštěřivou náturu....Mám to nechat prostě plynout nebo se snažit od tohoto vztahu odstřihnout, protože mě jeho postoj trápí? Děkuji a přeji pěkný den.

ďakujem,veľmi pekne pani doktorka za Váš čas.Je to neuveriteľne ťažké,človek sa nezamiluje predsa len tak na zavolanie,a nie každý deň.Srdcu človek nerozkáže, a ten čo skutočne miluje, neskutočne trpí.Prajem veľa úspechov vo Vašej práci.Spozdravom Mária