Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

2/3 Kromě toho tomu hodně nahrála i vnější situace – dvě z našich tří dětí opustily domov, třetí -studentka- se tu vyskytuje méně často; jsme oba jedináčci a na starosti máme tři seniory. Na konci roku jsme oba ve stejné firmě dostali výpověď v rámci hromadného propouštění, založili jsme asi v 5 lidech malou firmu, takže zatímco dřív jsem ho v práci viděla občas, teď jsme v pidi kanceláři a víme o každém svém kroku (já navíc postrádám starý kolektiv, který byl lidsky i profesně přátelský a obohacující), pak při koroně úplně spolu doma. Já mám naopak dost aktivit mimo domov, klidně bych jich našla i víc, ale to už bych tu nebyla vůbec. A teď to, proč si spousta lidí bude myslet, že mě pálí dobré bydlo – manžel mě má rád, snaží se, vymýšlí aktivity, je rád, když k sobě máme blízko, líbím se mu i když si připadám děsně – jen je ho prostě moc. Jsem si vědoma toho, že je to můj problém.

1/3 Dobrý den, paní doktorko, děkuji za rady nám, tápajícím duším, a prosím Vás o názor na moji situaci. Po 35 letém vztahu se mi nějak vytvořila a v posledních týdnech/měsících vygradovala nějaká až alergie na manžela. Samozřejmě mám k němu výhrady, spousta rysů jeho chování nebo postojů mi ne úplně vyhovuje, ale měla jsem pocit, že za ta léta s tím umím nějak pracovat. Teď mi ale stále častěji vadí všechno – že na mě vůbec mluví, témata, která pořád opakuje, jak jí, co jí, jak se obléká, že se občas chová jako buran (jeho rodina je z vesnice a některé standardy žádný civilizační nános ani vzdělání neodstranily), jak je tlustý, jeho pach, no fakt průšvih. Vím, že vždycky kladete otázku Odkdy? nebo Co se stalo? – no jednak se osobnostně asi opravdu trochu změnil, častěji říká já místo my, je hodně kritický k veřejnému životu a pořád o tom mluví, i když jsem mu říkala, že mě nebaví pořád to poslouchat. Má jen minimum aktivit mimo domov s někým jiným než se mnou; se mnou je totiž rád!

Dobrý den,

Mám..měl jsem vztah. Začal jsem být v kontaktu se svou bývalou přítelkyní se kterou mám syna a krátce na to jsem ji i podvedl. Můj vztah se díky tomu rozpadl, protože v závěru jsem to přiznal.14 dní od doby, kdy se odstěhovala přes začátek komunikace jsme se dohodli, že za mnou přijde. Má mě ráda, chtěla by to zachránit. Nicméně teď se dozvídám, že bude pravděpodobně nepřekonatelná skutečnost, že mám syna s bývalou, se kterou jsem podvedl. Syn jí bude neustále připomínat tu ohavnost co jsem způsobil. Nevím co mám udělat, aby přijala mého syna a nemyslela při tom na to špatné, co se stalo. Dá se tenhle pro mě neřešitelný problém nějak vyřešit?

Dobrý den, vracím se po MD do práce a asi rok jsem nemohla sehnat práci. Nyní mi vyšly dvě, které při troše snahy půjde zvládnout. A peníze se nám hodí. Ale manžel, když jsem mu to říkala, nechce ani slyšet. Sám podniká, volnosti má dostatek, vpodstatě se mu vše podřizuje - stěhovali jsme se kvůli němu, doma nemá žádné povinnosti, protože já jsem doma (takhle mi to řekl). Já bych o to moc stále, prootže jedna práce je z oblasti snů, třeba to nepůjde společně, třeba si pak budu muset vybrat. Mám to zkusit nebo mám poslechnout manžela? V MD bylo málo peněz, když jsem nevyšla, tak mi žádné peníze navác nedal, ač měl, tak mě láká vydělat i nějaké peníze a koupit to, co potřebujeme - postele, skříně, lepší nádobí, sporák...

Dobrý den, manželem jsme 10 let, nemáme zatím děti. Zjistila jsem, že 9 měsíců si psal milostné smsky a dvakrát týdně jezdil na sex za jednou slečnou, nikdy jinak spolu někde nebyli nebo tam nestrávil noc. Slečna to s nim pak ukončila, že už za ní tolik nejezdí, ale stále si psali. Po tom, co jsem na to přišla, vyhodila jsem ho. On ukončil se slečnou kontakt a už měsíc prosí o odpuštění, že si neuvědomil co má...a že beze mě nedokáže být... ať mu dám šanci, že už by to nikdy neudělal...že mu vše došlo až teď, když to ztratil. Neví proč to udělal, že prý asi chtíč....že ve vztahu byl spokojený.....ja byla taky šťástná a neuvědomuji si problém. Hrozně bych ho ráda vzala zpět, aby vše bylo jako dříve, ale mám hrozný strach, že je to hloupost, když mi dokázal takhle 9 měsíců lhát a že by to udělal znovu. Je vůbec možné, aby se člověk změnil a vše se napravilo? Nevím zda mu věřit....ze to myslí vážně....nebo si chce jen zachránit triko. Pořád jen říká, že bude čekat. Děkuji moc za radu

Dobrý den, prosím o radu. V manželství jsme se potkávali zejména s manželovými přáteli - jednak jsme se přestěhovali do neznáma a vraceli se do jeho rodiště (k našim jsem zajela s dětmi dvakrát do roka), jednak on v místě pracoval, zatímco já za prací dojížděla daleko. A když jsem si našla já přátele, tak on dělal docela zle nebo vykládal, co všechno on jako podnikatel dělá nebo udělá (a já se pak propadala hanbou, protože to byla lež) anebo mé kamarádky se snažil zaměstnat, což párkrát skončilo fiaskem. Takže jsem své přátele moc nezvala a stýkala se víceméně jen s ženami, které potřebovaly pomoc a pro něj nebyly ohrožujícími. Bohužel jsme se rozvedli. On bohužel řadu lidí ovlivnil a zakázal jim se mnou mluvit (buď mi to řekli nebo je prozradily reakce). Na kamarádky, které potřebovaly a potřebují pomoc, nemám sílu, sama se zvedám z prachu. Je mi 55 a těžko se mi tu další známí nalézají - asi víte, jak složité to má rozvedená žena na malém městě. Seznamka je jedno velké neštěstí. Kde hledat nové známé? Nechci život pověsit na hřebík. Děkuji

Dobrý den, paní doktorko, možná banalita, u nás to ale kypí. Příchody jednoho nebo druhého a vítání. Když jsem byla na MD, bydleli jsme v paneláku, takže jsem manžela slyšela už pár minut předtím. Na jednu stranu radost a šla jsem mu vstříc, na druhou stranu obavy - vždycky i před dětmi mi někdy i bez pozdravu sáhl pod triko na prsa a odtáhl kalhoty a kalhotky a sáhl do intimních partií. A také křičel, když byly rozházené hračky. Že bydlíme v takřka holobytě, to mu nevadilo. To "osahávání" mi vadilo, tak jsem mu to řekla a naštěstí přestal. To další bohužel pokračuje dál i po letech. Když přijdu já z práce dřív, od dveří volám ahoj a jdu se se všemi přivítat. manžel někdy sedí, telefonuje nebo sleduje TV, tak si pokyneme, protože nechce být rušen. Děti mi běží vstříc, on podle nálady, v poslední době spíš ne. Když přijde on, tak často křičí (hledá důvody - tu rozházené boty, tu nesrovnané aktovky, tu nevynesený koš, tu děti sedí u TV - prostě vždycky se něco najde). Někdy pozdraví, někdy ne - to pak jde do patra, kde má kancelář nebo se jde dívat na TV. Já často v tu chvíli dělám večeři, ale pozdravím, podívám se. No a najednou vznikly diskuze, kdo koho má zdravit. On si vynucuje, že za každých okolností máme zdravit my jeho (protože on je chlap), já tvrdím, že vždycky by se měl jít přivítat ten příchozí, pokud ví, že ostatní jsou doma. On má ten opačný názor. Po takové diskuzi sice tedy přijde, řekne suše ahoj, ale pak hledá chyby - nepozdravili jsme vůbec, nebo málo hlasitě, nebo moc hlasitě, nepodívala jsem se, podívala jsem se drze (nutno podotknout, že ač mlád hůř slyší, takže některé jeho výtky nejsou pravdivé). A zse je dusno. Odejde do své pracovny a vpodstatě ihned odtud slyším smích a veselo, protože někam telefonuje. Beru to, že přichází se stresem z práce třeba. Co mě ale před pár měsíci naštvalo - děti byly pryč, byl večer, já sama doma, četla jsem si v patře a dělala něco do práce a přišel on - až v sedm večer, tma. Věděl, že jsem doma - auto, světlo, avšak ani nezavolal ani nepřišel. Sedl si dole k TV, slyšela jsem lednici, vodu. Říkala jsem si, že počkám. nepřišel. Až v 10 hodin, kdy šel spát a musel jít kolem mě. Řekla jsem mu ahoj a že jsem ani neslyšela, že přijel. On na to nic. Šel spát. Dusno. Paní doktorko, já už nevím. Z domu to neznám, tam jsme se všichni vítali, měli čas si říct ahoj. Manžel má představu (jednou mi řekl), že vždycky, když přijde domů, budu tám stát, čekat na něj, vždy usměvavá, odpočatá a budu se mu věnovat. To ale není reálné. Když se na něčem dohodnem, on to na oko nějakou dobu dodržuje (třeba pár dnů), ale pak se to zle vrátí v nějakých naschválech. Co se s tím dá dělat? Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní Jitko. Nevím co dělat. Manžel před půl rokem odešel prý druhá míza. (Myslím,že naše 31let trvající manželství bylo bez velkých problému). Našel si majetnou milenku s dětmi,ale zatím u ní nebydlí (nevím,zda je ultimátum milenky rozvod, protože už mi poslal návrh na vyrovnání majetku a pak asi bude následovat rozvod se kterým nesouhlasím). Jen se scházejí a víkendy jsou spolu na horách atd. Dovolená u moře...Se mnou nekomunikuje. Jen nutné a to @. Já mu nevolám, nepíšu...nevím,zda je to dobré,ale nechci,aby si myslel,že ho uhaním...(ale bych mu toho hodně říct..).Dělá věci které se mu nelíbily asi,aby se paní zalíbil.... Ráda bych ho získala zase zpět. Ale jak? Je vůbec nějaká naděje, že se vrátí? Že ho přestane tento hektický život bavit třeba za rok? Děkuji.

Paní doktorko, dnes jsme se zase celou noc s přítelem hádali. Nedokáže mi odpustit, že jsem spala s jiným. Můj vztah k němu je stejný jako před tím. Pro mě se ve vztahu k němu nic nemění. Já ho miluji stejně jako předtím. Vztah je přece o kvalitně stráveném společném času. A ja ho nijak v tomto nešidím.
Jak mu můžu pomoci, aby pochopil, že v životě člověk musí mít plnohodnotný naplněný život sám za sebe, svou svobodu, a vztah je k tomu vyvážený doplněk?
Proč se neumí radovat z toho, že jsme spolu a krásně nám to klape, ale vyčítá mi věci mimo našeho vztahu?

ČÁST2 - miluji svou ženu. Jednou z alternativ je rozvod. Počkám, až děti odrostou a rozvedu se. Blbé, co? Manželka pracovat může, jen nechce. Mám problém ji dostat i na pracák. Říká, že nechce dělat tam, kde jsou píchačky. Pořád se chce vzdělávat. Na mě to působí jako úhybný manévr. Tento problém mezi námi visí 15 roků. Asi jí řeknu, že pokud nezmění svůj názor, rozvedu se s ní, jenže dětem nechci brát jinak fungující rodinu. Budu muset s tím oznámením počkat. Mrzí mě, že mě nechce manželka podpořit. Zajímavý je případ jejího bráchy, který dělá to samé a v podstatě nepracuje. Manželčini rodiče jsou inteligentní a spořádaní lidé celý život pracující. Někdy je život těžký. Tady nestojí jen láska k manželce,ale také samotného k sobě. Pokud jí budu dále tohle tolerovat, přivádí mě to k depresím. Manželka to vše ví. Pro mě je východisko úcta k samotnému k sobě a pokud manželka nebude ochotna, tak Časem rozvod a já budu žít jinak, jak doposud. Bohužel. Co si o tom myslíte prosím?