Milane, jak se vám daří? Potrvá léčba ještě dlouho?
Už mě pustili z nemocnice a vypadá to, že minimálně do konce června zůstanu nechodícím pacientem. V červenci mě čekají rehabilitace, teď mám ještě sádru na noze a pomalu srůstám. Momentálně jsem hlavně rád, že mi dovezou jídlo a dojdu si na záchod. Kdybych neměl doma syna, asi bych tu umřel hlady, neměl šanci se umýt, a tak dále. Zaplaťpánbůh, že je tu aspoň někdo se mnou a pomáhá mi.
Utrpěl jste spoustu zlomenin, co všechno jste už podstoupil?
Asi nic speciálního kromě operace klíční kosti, která se odkládala a nakonec se musela udělat.
Policie obvinila řidiče, co srazil Antoše. Záruba: Píšeme si. Hlavně, že to přežil |
Užil jste si alespoň hokejový šampionát?
Ale jo, hokej mám rád. Jen v trochu jiné podobě, než jak jsem ho musel sledovat v nemocnici. Aspoň jsem viděl, že šampionát má obrovský dosah. I na oddělení jsem si to uvědomoval. Všichni koukali a fandili. Jak to národ začal sledovat nadchne bez debat každého, kdo se okolo hokeje motá. Kluci dosáhli úžasného úspěchu a oslovili lidi výkonem.
Před mistrovstvím se hodně řešila překvapivá nominace, kterou leckdo kritizoval. Měl jste podobný dojem?
Ne. Pozastavil jsem se akorát u Ticháčka a Rychlovského, kteří se nedostali a chyběli mi tam. Nicméně chlapi uvnitř vidí něco úplně jiného než ti, co jsou vně. Vědí, co chtějí hrát, mají představu o tom, jak to má vypadat. Ti, co jsou venku a mají jiný názor, ať už kritik nebo expert, nevidí myšlenku, s jakou tam trenéři přichází.
Vy jste trenérům věřil?
Od začátku. Radim Rulík i Jirka Kalous jsou kluci, kteří začali od píky a vydobyli si pozici vlastním umem. Nejde o někoho, kdo by se tam implantoval po ukončení kariéry a s roční stáží z jiné soutěže. Oni práci dělají léta letoucí, já s nimi začínal v extralize, kde byli jako asistenti. Nedostali se sem náhodou, asi něco umí, když tak dlouho vydrželi. Tady se jen ukázalo, že se něco naučili.
Radim Rulík sděluje pokyny hráčům v utkání s Dánskem.
Klíčovým faktorem přesto budou asi poslední posily z NHL, že?
Určitě to tak je, všichni to víme. Kdyby kluci v zámoří postupovali dál, třeba to vypadalo jinak. Tým bez nich těžko dával v důležitých momentech góly, měl by problém už s postupem přes čtvrtfinále. Bylo štěstí, že Boston i Carolina vypadly, ale vždycky to je souhra náhod a vše musí zapadnout. Když se podíváme na první dvě formace, ty byly z NHL, třetí z kluků, kteří to zkoušeli v NHL a hrají v Evropě. I oni měli ohromné zkušenosti se zámořím. Tři tak silné lajny, to se vám prostě musí sejít, jinak to nejde. Navíc vznikla skvělá parta.
Co jste říkal na výsledek, pro nějž se postupně vžívá označení Pragano?
Hlavně si všichni musí uvědomit, že poslední vyhrané domácí mistrovství se hrálo před skoro čtyřiceti lety. Prokristapána, vždyť to je strašná doba. Minimálně jedna generace nic takového neviděla, to je unikát! Lidem, co měli lístky a byli tam, radím, ať si vzpomínku nebo fotky uchovají a mohou je jednou předat dětem. Může nás sice čekat hezké období, ale nemyslím si, že tu bude šampionát do pár let, když je na čtyři roky dopředu určený.
Mrzí vás, že vy jste nemohl být přímo v hale?
Jezdím třináct let po mistrovstvích světa, kde jsme nezískali zlato... A pak mě sestřelí, když odehrajeme tak skvělý turnaj. To mě mrzí, po tak dlouhém objíždění schytat ránu na skútru... Není to úplně ideální spojení. Dělal jsem si velkou přípravu a teď jsem mohl všechno hodit do koše. Ale stalo se, zdraví je přednější, bez něj bych si to neužil vůbec. Tak to vnímám.
Finále MS v hokeji Švýcarsko - Česko 0:2. Hokejisté slaví v zaplněné O2 areně zlaté medaile. (26. května 2024)
Můžete popsat, jak k nehodě přesně došlo?
Jel jsem z haly v noci na skútru, zrovna končil koncert Rammsteinů a cizinec, co se snažil odbočit na Hloubětín, mě z vedlejší silnice přehlédl. Byl jsem na hlavní, nejel jsem žádnou závratnou rychlostí a on do mě ťuknul na úrovni levé nohy. Mě to katapultovalo, s největší pravděpodobností jsem spadl zády na obrubník a vše si polámal. Na druhou stranu, ještěže to nešlo přímo na páteř, to bych asi dopadl hůř. Teď mám zlomeniny, které se zahojí, ale vypadá to, že za nějaký čas budu normálně chodit a fungovat.
Říkal jste „s největší pravděpodobností“? Chvíle po střetu si nevybavujete?
Vzpomínám si akorát na praskání plastu. Pak už jsem jen ležel a chroptěl, protože jsem se nemohl nadechnout. Co bylo mezi tím, jsem v hlavě neudržel, jelikož to bylo strašně rychlé. Jinak jsem byl až do převozu na jipku při vědomí, takže to si víceméně pamatuju. Nějak jsem to prostě přežil.
Ale přitom jste byl normálně vidět, že?
Právě proto mě překvapilo, že mě srazil. Svítil jsem, já i on jsme byli viditelní.
Měl jste na sobě páteřák?
To ne. Měl jsem helmu, rukavice, koženou bundu pro motorkáře, s kterou jezdím běžně, ale neměl jsem prvky na hrudníku a zádech, protože jsem se převlékal po komentování a vyrážel z Vysočan, odkud to pro mě byla otázka třeba patnácti minut se dostat domů. Počítal jsem s tím, že provoz bude ucpaný a pojedu pomalu, ale netušil jsem, že večer, kdy svítíte a jste vidět, se někdo proti vám rozjede. To nejde plánovat.
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru |
Bolest pořád cítíte?
Jo, ještě to bude bolet dlouho, nepřejde to jak nic. Kdo měl někdy zlomené žebro, tak ví, že člověk nemůže ani zakašlat. Já k tomu mám ještě lopatku, která nebolí soustavně, ale ráno ji při otlačení od polštáře cítím. Vítězství je, že používám minimum prášků na bolest.
V nemocnici to bylo podstatně horší?
Kdyby tam nebyly sestřičky a nedaly mi opiáty, tak bych ani nemohl fungovat. To si nedovedu představit, to bych snad nepřežil. Tehdy jsem se přemlouval, abych se posunul alespoň o centimetr. Bolest byla tak velká, že se vám ani nechce hýbat.
Kolik vám přišlo během mistrovství zpráv?
Hodně a byly povzbudivé! Abych vydržel, že se to zahojí. Musím říct, že mi to pomohlo. Pro každého, kdo zažil situaci, kdy se nemůžete hýbat a jste odkázaní na pomoc druhých, je to prostě super. Byl jsem za to moc rád a jsem šťastný za všechny fanoušky, kteří se mi ozvali na telefon nebo přes sociální sítě a vzpomněli si na mě.
Televizní spolukomentátor Milan Antoš (vlevo) s Robertem Zárubou
Chystáte se v budoucnu na skútr ještě nasednout?
Určitě, nemám z toho žádné deprese. Skútr jsem používal, používám a doufám, že ještě používat budu. Třeba na cesty kolem úřadu a po vesnicích. Je to lepší než jezdit autem, na místě jste rychle, zaparkujete kdekoliv a hned jste zpátky. Ano, vnímám riziko. Teď v Praze při ohleduplnosti řidičů ještě víc, ale můžu se rychleji dostat do centra i z centra a nestartovat plechovou krabici, s kterou akorát stojíte v koloně. Musím to ještě vyřešit, pravděpodobně skútr neopravím. Ale teď na to nemyslím, hlavní je se uzdravit.
Evidentně to tak vnímají i vaši kritici.
Překvapilo mě, že se mi i lidé, co k mým názorům mají výhrady, ozvali. Podle mě to značí, že společnost je zdravá a uvědomuje si, co jsou podstatné a co nepodstatné věci.
A nemyslíte už na návrat ke komentování?
Vůbec, myslím jen na to, abych se dostal do fyzické kondice, protože na tom nejsem úplně dobře. Jsem aktivní člověk, jenže když zůstanete ležet a nemůžete se čtrnáct dní pohnout, tak vás bolí všechno... Ale doufám, že když půjde všechno tak, jak má, v září budu na extraligu připravený.
