Častokrát jsem sama sebe ujišťovala, že jsem se konečně naučila nakupovat. Odvykla jsem si unáhleně pořizovat oblečení, naopak dokážu upřednostnit kvalitu před kvantitou a vybírat nadčasové kousky. To vše ve mně budilo dojem, že vím, co dělám.
Udržitelná móda nemusí být ta nejlepší, pokud obletí celou planetu |
Z omylu mě vyvedl workshop s Kamilou Vodochodskou, pořádaný v nákupním centru Westfield Chodov, které představuje udržitelnější kolekce svých nájemců ve speciálním Průvodci udržitelnými nákupy. Kamila se tomuto tématu věnuje intenzivně již delší dobu a Westfield Chodov má zase možnost oslovit široké spektrum zákazníků, informovat je o udržitelné módě a pomoci tak měnit jejich nákupní zvyklosti. Ne každý totiž ví, co udržitelnost je, jak k ní přistoupit a za kterými značkami pro šetrnější kousky vyrazit. Smyslem jejich spolupráce je tedy mimo jiné skutečnost, že společně mají mnohem větší sílu v šíření osvěty.
Analýza sebe sama
„Pamatuji si, jak nás ve škole na společenské výchově učili, že si máme pravidelně čistit zuby. Jak bychom se ale měli oblékat do divadla, nám nikdo neřekl,“ zaznělo v úvodním bloku z úst Kamily, která začala vysvětlovat, co je vlastně módní inteligence. Tento pojem (který jsem mimochodem slyšela poprvé) lze popsat jako mix věcí, které bychom o sobě měli vědět. Jaký životní styl a hodnoty vyznáváme? Jaké máme cíle a jak jsme na tom s finanční gramotností? Jinými slovy, abychom nakupovali uvědoměle, musíme si být vědomi, kdo vlastně jsme.
Na toto téma jsme vypracovávali zajímavý úkol, který si můžete zkusit i doma: na nakreslenou siluetu jsme měli vyznačit své tělesné přednosti a nedostatky. „Zkuste finální verzi předat někomu, kdo je vám blízký. Budete překvapeni, jak sami sebe mnohdy vidíme kriticky.“ Měla Kamila pravdu? Osobně jsem to nezkoušela. Možná proto, že jsem se sebou docela spokojená a nedokonalosti moc neřeším. Chtěla nám tím však ukázat, že znát plusy a minusy své figury je další důležitý předpoklad, abychom si dokázali vytvořit „ chytrý“ šatník.
Cena za jedno nošení
Na příkladu se sukní za čtyři stovky nám také vysvětlila, že zdánlivě dobrý nákup nemusí být ve skutečnosti až tak výhodný. „Protože jsem si koupi vzhledem k nízké ceně dostatečně nerozmyslela a dvakrát sukni kvůli špatné velikosti z důvodu nevyzkoušení vrátila, ve finále stála mnohem víc. Čas a vynaložená energie se totiž také počítají.“ Mimoto mě velmi zaujala skutečnost, že nosíme pouze deset procent z obsahu svého šatníku. Nebo třeba i fakt, že si na sebe jednu věc vezmeme v průměru čtyřikrát a poté ji z různých důvodů buď nenosíme, vyhodíme, nebo darujeme.
Probudit kreativitu
Dále se probírala i takzvaná fast fashion neboli rychlá móda, pro niž je typická nadprodukce a negativní dopad výroby na životní prostředí. A právě to je důvod, proč Westfield Chodov všechny udržitelnější kolekce a iniciativy podporuje a snaží se tak napomáhat k postupné změně fungování módního průmyslu. Worskhop se ale nesl také v duchu kreativní tvorby. Z hromádky časopisů jsme za pomoci lepidla a nůžek měli na čtvrtce vytvořit takzvaný mood board. Koláž z výstřižků měla ukázat, co je nám blízké.
Udržíte módní rovnováhu: otestujte se |
„Vystřihněte si a nalepte vše, co ve vás vyvolá hezký pocit,“ vyzvala nás Kamila. A měly to být jak módní kreace, tak třeba i barvy či titulky článků. Listovat časopisy, vnímat nejen módu, ale i místa, architekturu, kosmetiku, líčení… to byla moc příjemná půlhodina.
Co bylo cílem? Najít vlastní preference. Zjistila jsem, že tíhnu hlavně k neutrálním barvám, jako jsou černá, bílá a šedá. Vedle jemně nalíčené modelky jsem si nalepila dámu ve vypasovaném černém obleku a dále fotografii strohého obývacího pokoje, jemuž dominoval masivní dřevěný stůl. Minimalismus mám opravdu ráda a troufám si tvrdit, že v jeho duchu se poslední dobou nesou i mé outfity.
Nejdříve přečíst cedulku
Z workshopu jsem si neodnesla jen koláž, ale i spoustu podnětů k přemýšlení. A cenné rady: že k třídění svého šatníku mohu použít čtrnáctidenní zátěžový test (na štendr si dám jen nejoblíbenější kousky a ty kombinuju – vlastně se tak ukáže, kolik toho ve skříni nepotřebuji) nebo že se budu vyhýbat takzvaným „suchým větvím“, kdy si k nechtěnému kousku obvykle nabalujeme další zbytečné věci.
A hlavně si zkusím více všímat materiálů daných věcí. Dříve než pro mě dosud nesrozumitelnou cedulku ze švu vypářu, počtu si v ní. Slibuju. Ostatně v již zmíněném průvodci lze nalézt veškeré udržitelnější kolekce včetně informací o použitých materiálech a výrobní metodě. Žádné stoprocentně udržitelné řešení neexistuje. Udržitelnější šatník ale po malých krocích může začít budovat každý z nás.
