Vaše cesta ke kosmetice byla přímá, nebo klikatá?
V kosmetice pracuji od roku 1958, kdy byl založen Ústav lékařské kosmetiky v Praze. Když pod Filmovými studii Barrandov vznikl Dermacol, tak jsem přešla tam.
Ale jak jste se stala vizážistkou?
Jezdili jsme po kulturních domech v celém Československu i po světových výstavách a ukazovali jsme ženám, jak se líčit, a měli jsme obrovský úspěch. Vždycky jsem si z publika vytáhla jednu slečnu nebo paní, na které jsem předváděla, jak zakrýt vady na kráse. A klidně jsme jeli i do JZD. V podstatě dnešní proměny, jak je znají čtenářky časopisů pro ženy, nejsou nic nového. Už tenkrát z našich akcí vycházely články ve Vlastě nebo v Ženě a módě.
Čím jste tehdy líčila vy?
Před rokem 1965 se tu dal koupit jediný make-up a dekorativní kosmetika MaxFactor. Byla ale dost drahá a těžko dostupná. V roce 1965 jsem pak začala pracovat s Dermacolem. A ten používám dodnes, takřka výhradně. Já třeba neodsuzuji plastické operace, ale sama bych ji nepodstoupila.
A jaký jejich výrobek vás tehdy nejvíc zaujal?
Jejich silně krycí make-up byl prvním svého druhu v Evropě a vznikl vlastně náhodou. Jednou za námi do Ústavu lékařské kosmetiky přišla maminka s malou dcerkou, která měla obrovský névus (lidově oheň, pozn. red.) na tváři. Ten jsme neuměli léčit, a proto jsme se rozhodli ho aspoň zamaskovat. Společně s Filmovým studiem Barrandov, kde tehdy používali silně krycí přípravky, se nám podařilo vyvinout krycí make-up. Holčička se dočkala a po pár měsících poprvé uviděla svou tvář. Licenci na tento make-up dokonce koupil v roce 1969 Hollywood.
Barevné linky a stíny se příliš nezměnily
Vidíte na současném trhu nějakou mezeru? Nechybí vám něco, co jste dříve používala?
Teď je jednoznačně mnohem větší výběr jak pečující, tak i dekorativní kosmetiky. Na druhou stranu z přemíry značek a výrobků na dnešním trhu může mít leckdo chaos v hlavě. Když po revoluci zrušili v Dermacolu výrobu klinického make-upu, což je právě ten, který zakryje všechny nedostatky na pleti, tak mně osobně na trhu chyběl. Naštěstí se k jeho výrobě vrátili zpět.
Když se podíváte na české celebrity, kdo je podle vás v líčení jednička?
Před nedávnem jsem osobně poznala Janu Švandovou. Ve svém věku vypadá krásně a je vidět, že o sebe umí pečovat.
Kam chodily ženy před rokem 1989 nakupovat líčidla?
Ten, kdo toužil po něčem lepším, musel jít do Tuzexu. Před rokem 1989 se ale ani tam nedalo koupit všechno, tam jste sehnaly pár značek, třeba MaxFactor, Dior, Lancôme a Orlane. Zajímavé bylo, že v Maďarsku jste si i tehdy mohla normálně v obchodech nakoupit zahraniční kosmetiku.
Kam tehdy mohla žena jít na kosmetiku?
V podstatě jen do Ústavu lékařské kosmetiky. Ale nebylo snadné se tam dostat. Chodilo se tam i na drobné kosmetické zákroky a na ty se čekalo v pořadníku až dva roky. Kromě toho tam byla i nabídka klasického kosmetického ošetření i večerního líčení.
