Někdy se nosily rudé rty, jindy srostlé obočí. V jiných dobách či kulturách bylo naopak líčení přísně zakázáno, protože Bůh ženu stvořil dokonalou a k obrazu svému. A tak se ženy malovaly tajně a nebo jenom ty, které stály na okraji společnosti. Někde se líčili i muži, nebo dokonce i děti. Ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát a možná i dnešní trendy přijdou dalším generacím tak trochu směšné. Co tedy diktovala móda před stovkami let?
Starý Egypt, Řecko a Řím
V této prastaré kultuře lidé velmi dbali o svůj vzhled a ženy se líčily. Neexistovaly samozřejmě žádné parfumerie jako dnes, takže si přípravky vyráběly samy. Vzorem tehdy byla královna Kleopatra, která nosila silně orámované oči černou kajalovou linkou, která vedla téměř až na spánky. Rty si zvýrazňovaly červeným jílem a pro dosažení světlé pleti se používal pudr z pomletých mandlí, přípravky z olova, popela či měděné rudy. Nosily se i oční stíny, nejčastěji v modré, zelené či černé barvě.
Egypťané byli vcelku šikovní chemici, takže už tehdy ženy běžně používaly hydratační krémy a další pečující produkty. V této době si zvýrazňovali oči kajalovou linkou i muži a děti. Líčení je mělo chránit hlavně před sluncem, ale také mu připisovali spirituální účinky. Egypťané znali henu, kterou si barvili vlasy a tetovali ornamenty na kůži.
Ve znamení bílé
Ve starém Řecku a Římě se stala velkou módou světlá pleť. Údajně za to mohla bohyně Afrodité, jejíž kráse se ženy toužily přiblížit. Muži líčení na rozdíl od Egypťanů příliš neholdovali. Ženy a dívky v této době vcelku běžně používaly různé krémy, pudry, oční stíny či parfémy. O jejich vlivu na zdraví se však dá pochybovat. Například pudr se vyráběl z olova, takže si jím spíše škodily.
Na oči si ženy nanášely světlé stíny, zvláštní pozornost věnovaly červeným rtům, ale i obočí, které si pro dosažení hlubšího pohledu mnohdy uprostřed spojovaly. Vlasy si natáčely horkými natáčkami a zdobily barevnými stuhami. Zámožné ženy měly na své zkrášlování k ruce speciální otrokyně.
Středověk, doba temna
I v této době vedl kult světlé pleti. Líčení bylo otázkou především šlechty. Avšak ani vznešené dámy to nepřeháněly, protože takovéto nepřirozené zkrášlování neschvalovala církev. Naopak bylo považováno za ďáblovo dílo a líčit se bylo hříšné. Vše tělesné totiž církev považovala za pomíjivé a fyzickou krásu odsuzovala. Výraznější make-up si dovolovaly jen lehké děvy, které se pohybovaly na okraji společnosti.
I přesto se během doby líčení více rozšířilo. Bylo to dáno například i tím, že často řádily epidemie neštovic, po kterých na tvářích zůstávaly nehezké jizvy a ženy se je snažily všemožně zamaskovat.
Opět ta bílá!
Dominance bílé pleti se táhne od starověku po středověk – až do renesance. Světlá, takřka průhledná pleť byla znakem urozenosti. Znamenalo to, že tito lidé nemusejí těžce pracovat někde na poli, kde by se jejich kůže opálila od sluníčka. Snědí byli především obyčejní, chudí lidé.
Honba za světlou pletí však některé dovedla až k velmi nepříjemným procedurám, jako bylo například pouštění žilou nebo přikládání pijavic. Po častějším aplikování těchto metod se stával člověk chudokrevným, tedy nezdravě bledým. Méně zámožné ženy používaly k bělení pleti také třeba mouku nebo vaječné bílky. Ty bohatší pak přípravky z olova, rtuti, či dokonce arzenu.
Časté nanášení těchto „zkrášlovadel“ vedlo kromě předčasného stárnutí i k vypadávání vlasů, takže v této době vládla móda vysokých čel, což byla taková z nouze ctnost. Nosily se také různá nalepovací znaménka, kterým se říkalo mušky. Jednak zakryly nějaký ten nedostatek na pokožce, ale také mohly napovědět, jestli je žena zadaná, volná a nebo má milence. Dokonce měly i různé tvary, jako je srdíčko či měsíček...
I pro ty obyčejné
Pozornost se přesouvá především na zvýraznění řas. Ženy si doma vyrábějí různé mastičky z olejů, popela či rozmačkaných bobulí. Složení líčidel se začalo řešit až na konci 19. století. Průmyslová revoluce napomohla i masovému rozšíření výroby líčidel. S první řasenkou přichází v roce 1840 Eugene Rimmel, později chemik Tom Lyle Williams, který ji pojmenoval po své sestře Maybelline. Na počátku století dvacátého jsou poprvé vyrobeny i umělé řasy. Make-up se stává dostupný pro každého a především již není hazardem se zdravím.
Ruku v ruce s filmem
Masové rozšíření líčení se pojí především s filmovým průmyslem dvacátého století. Velkou roli v této době hraje jméno polského obchodníka Maksymiliana Faktorowicze. Věhlasný maskér hollywoodských hvězd založil firmu Max Faktor, jíž se připisuje revoluce v make-upu pro běžné použití. Do módy se poprvé dostává opálená pleť a na rozdíl od předchozích staletí se trendy mění velmi rychle. Dnes už je líčení samozřejmostí a nemusíme se bát, že by naše pleť trpěla, jako tomu bylo dřív. Kosmetické přípravky podléhají neustálým výzkumům a přísnému testování.
