Výchovné metody se u nás mění po vzoru západu, kde jsou v mnoha zemích tělesné tresty zákonem zakázané už dlouho. "Soudobí rodiče jsou mnohem benevolentnější než byli ti jejich. Dříve byl u nás hluboce zakořeněný rakousko-uherský dril. Děti se nechválily, protože úspěch byl samozřejmostí. Oproti tomu každý nezdar byl po zásluze odměněn minimálně křikem. To se změnilo a mohou za to i zkušenosti jiných výchovných modelů," vysvětluje podstatu změn ve výchově psycholog Radim Opatrný.
Podle něj se ovšem ženeme ke druhému extrému. K extrému liberální až volné výchovy, jež je typická zejména pro jižní národy, kde je dítě cosi jako malý bůh. A ten se přece netrestá. Ovšem výsledkem tohoto působení není sebevědomá osobnost, jak se mnozí mylně domnívají, ale rozmazlený a tápající jedinec.
"Já osobně příznivcem výrazně volné výchovy nejsem. V dětské duši to totiž dělá lidově řečeno paseku. Každé dítě potřebuje mantinely. A i když zkouší, kam až může zajít, musí být jistá mez, po jejímž překročení následuje trest. Děti, které nejsou nikdy trestané, samy tápají, nemají ujasněnou svou pozici a v podstatě nevědí, kým jsou. Hlavním problémem ovšem je fakt, že necítí respekt ani k rodičům, a tak vlastně ani samy k sobě," vysvětluje úskalí přespříliš tolerantní výchovy psycholog Opatrný.
Láska je lepší než rákoska
Jak tedy vychovat ze svého dítěte silnou osobnost? Mějte ho rádi. Připadává vám to hloupé? Je to ale úplně jednoduchá rada, která zabírá.
Následky bitíV rodině, kde vládne spíš vařečka než vlídné slovo, to není v pořádku. Zbytečné tresty mohou vážně ublížit dětské duši.
|
"Dříve rodiče - a pánové prominou, týkalo se to zejména otců - jen neradi projevovali svým dětem veřejně lásku. Děti byly tak zmatené a cítily se nemilované. To považuji za velkou chybu. Děti potřebují cítit, že je máme rádi. Proto své potomky objímejte, mazlete se s nimi, aby se cítili v klidu a v bezpečí. Respektujte je a buďte jejich partnery. Budou tak sebevědomější a také odolnější proti vlivům okolí. A určitě vám tak prominou, že jim občas dáte na zadek. Budou totiž vědět, že je to z lásky," myslí si i psycholog Jeroným Klimeš.
Trestat, či ne?
Pokud máte pocit, že se bez fyzických trestů neobejdete, používejte je spíše jen symbolicky. Malé dítě můžete plácnout přes zadeček, nikdy ale ne přes tvář nebo po hlavě. Fyzicky rozhodně nikdy netrestejte děti mladší než jeden rok, které ještě pořádně nechápou souvislosti. Fyzický trest berte jako nejzazší potrestání. Nejprve se snažte dítěti vše vysvětlit, napomeňte ho, varujte, a když neposlechne, tak teprve přistupte k "jedné přes prdelku".
S "naplácáním" se to nemá přehánět. Časté fyzické tresty rozhodně nic neřeší, naopak dítě nebude cítit potřebu něco změnit, když dostane za maličkost. I když je výchova někdy pekelně náročná a vy jste unavení, nevylévejte si na dítěti zlost. A drobnosti jako pocákaná podlaha, umatlané tričko nebo nedojedený oběd důvodem pro bití opravdu nejsou ani v nejmenším. Potrestáním problém uzavřete, více už dítěti jeho prohřešky nepřipomínejte.
